Zlato bylo blízko, o to víc to bolelo. Ale jsem hrdý, vykládal po příletu Ticháček
Když s číslem 11 hrající Dylan Guenther rozhodl za stavu 2:2 v čase 66:22 o úspěšné obhajobě domácích Kanaďanů, na tvářích řady českých mladíků byly vidět slzy. Symbolizovaly obrovskou touhu po úspěchu a také dřinu, která nakonec přišla vniveč, byť pouze ve finále samotném.
Najít si v osudový moment pozitiva bylo hodně složité. "Ani nevím, kdy ten smutek začínal mizet a začala do hlavy nastupovat radost. Já osobně jsem si ale uvědomil až druhý den ráno při odjezdu, jak je super, že jsme si odvezli medaili. Zlato bylo ale fakt blízko, o to víc to všechno bolelo. Bude to mrzet furt, ale na druhou stranu jsem hrdý, že se nám placka po tolika letech povedla," řekl Ticháček.
Základním stavebním kamenem se ukázal být týmový duch. A ten byl podle všeho zcela mimořádný. "Něco takového jsem ještě nezažil. Každý šlapal a chtěl tam nechat všechno. Nikdo nekoukal na nějaké svoje body, vůbec. My chtěli vyhrávat, což se až se kromě posledního zápasu docela povedlo," prohlásil Ticháček.
Důležitým tmelícím prvkem byl nakonec vánoční večírek, který tým připravil na Štědrý den. "To je takový náš rituál. Noví kluci si můžou připravit pěvecké vystoupení. Takže se zpívalo, na to se nabalovala sranda dál a dál, různé hlášky tam byly, bylo to super. A co se zpívalo? Byl to takový mix všeho možného. A nejlíp zpívá Matouš Menšík, ten byl výbornej," přiblížil Ticháček s úsměvem.
Snad si formu přenesu na Kladno
Věří, že mu vystoupení v Halifaxu završené ziskem stříbra pomůže po všech stránkách i na extraligové scéně. S Kladnem si v dosavadním průběhu ročníku příliš radosti neužil. "Mě to vysvobodilo," řekl s úlevou Ticháček. "Mohl jsem na Kladně hrát mnohem líp. Turnaj se mi celkem povedl, takže doufám, že si z toho hodně odnesu a formu si přenesu i na Kladno," přál si.
Na turnaji si za sedm vystoupení připsal čtyři body, mezi úplně nejlepší hráče MS se však zařadil 10 plusovými body v hodnocení účasti na ledě. Při hře pět na pět byl u 11 vstřelených branek a jen u jediné inkasované. "Soustředil jsem se hlavně na obranu. Tam jsou furt mezery, ale tým tak šlapal, že to takhle vyšlo," nepřeceňoval Ticháček výbornou bilanci.
Hru obránců měl na starosti především jeden z asistentů Marek Židlický. "Pořád s námi pracoval. Po každém tréninku jsme pilovali, abychom byli stále aktivní. Myslím, že v zápasech jsme to všichni předváděli. Hrálo se mi pod ním výborně. Je to jeden z našich nejlepších beků v historii. Beru od něj všechny rady. Bylo to skvělé," prohlásil Ticháček na adresu jednoho z bývalých hráčů, k nimž dříve vzhlížel.
"Taky je z Kladna a je to jeden z mých vzorů, samozřejmě. Měl neskutečnou kariéru. Vidím díky němu, že to jde. Říkáte, že měl radost z toho, jak jsme ho poslouchali... Protože jsme viděli, že všechny věci, co řekl, fungovaly. Mělo to hlavu a patu. Zkušeností má moře, proč toho nevyužít," řekl Ticháček.
A jeho nejbližší dny? "Až přijedu domů, čekají mě dodatečně Vánoce s rodinou. Někdo to stihl před šampionátem, někdo si to nechal až po něm jako já. Jestli budu hrát už zítra zápas na Spartě, to ještě nevím. Každopádně v extralize to bude zase trošku jiný hokej. Ale nám všem mistrovství světa pomohlo. Byly to těžké zápasy a těch není nikdy dost," uvedl Ticháček.