Ze třetí polské ligy až do reprezentace. Všechno to vyšlo, líčí příběh Rakówa Petrášek

Je to velice čerstvé, ale jak vnímáte konec v pohárové Evropě? Byli jste velmi blízko, na Slavii jste se postarali o pořádné drama…

"Už jsem to strávil, život jde dál… Když jsem ale přišel po zápase do šatny, viděl jsem obrovské emoce. Nikdy jsem kluky takhle smutné neviděl. Tím, že jsem jim nemohl pomoct na hřišti, to pro mě bylo o to horší. Viděl jsem celou kabinu totálně na dně jak fyzicky, tak psychicky. Na druhou stranu to byl neuvěřitelný zápas. Nikdy jsem se tak netěšil na utkání v roli diváka, jako v tomto případě. Užili jsme si to. Seděli jsme společně s fanoušky Slavie, v dobrém jsme se hecovali. Mělo to neskutečný náboj, bohužel se smutným koncem pro nás."

Určitě vás mrzí, že jste si takhle velké utkání, zvláště v Česku, nemohl užít na hřišti… Jak to aktuálně vypadá s vaším návratem na trávník?

"Mrzelo, moc… Problém je vyřešený, zahojený. Aktuálně jsem zdravý, v cílové rovince, na jejímž konci je návrat. Myslím si, že do dvou týdnů se stoprocentně připojím k týmu."

Jak moc velkou ranou pro Raków je skutečnost, že sen o evropských pohárech musíte zase o rok odložit?

"Aktuálně jsme stále v emocích a je to obrovská rána. Musíme si však uvědomit, kdo nás porazil. Někde jsem zahlédl, že Slavia je v žebříčku klubů UEFA zhruba 30. nejvýš postavená, kdežto my jsme ve čtvrté stovce… Měli by si to uvědomit hlavně lidé v našem vedení. Četl jsem rozhovor s naším sportovním ředitelem, který de facto řekl, že souboj se Slavií bude jako rovný s rovným. Měl částečně pravdu, protože tomu tak na hřišti skutečně bylo. Na druhou stranu, co se týče zázemí, infrastruktury, velikosti klubů, kontraktů… Hráli jsme zkrátka proti velkému klubu. Tak také každý v Polsku Slavii vnímá. Je to teď sice pro nás velká rána, ale s postupem času to musíme vzít. Udělali jsme pro postup opravdu hodně, ale bohužel to nevyšlo."

Veškeré soustředění teď budete směřovat na ligu, kde jste aktuálně devátí, ale máte k dobru dvě utkání. Jaké jsou cíle právě v Ekstraklase?

"Jak říkáte, deváté místo zkresluje, protože máme dvě odložená kola. V tom rychlém rytmu jsme ale na začátku soutěže ztratili nějaké body, takže je nyní potřeba se co nejdříve zkoncentrovat na ligu. Je dobře, že další utkání přišlo tak brzy. Člověk na ten předchozí neúspěch rychle zapomene… Cílem je tedy co nejlépe a co nejdříve se připravit na další zápas. Máme to tak už dlouhodobě. Od začátku, co v klubu působím, máme vždy za cíl vyhrát nejbližší zápas. Pomáhá nám to. Často se stává, že když člověk myslí moc dopředu, ztrácí na cestě hodně zbytečných bodů. Naopak když myslíš jen na ten nejbližší zápas, tak ti to mentálně pomůže. My ale samozřejmě už nemůžeme mít jiné cíle než titul. Musíme do toho začít šlapat. Jít zápas od zápasu za titulem a za pohárem. To je teď naše priorita."

O bláznivém projektu

Cíle jsou podle vašich slov krátkodobé, ale když jste do klubu přicházel, byla vám majitelem představena dlouhodobá koncepce…

"Dodneška ji mám v mailu. (směje se) Je to neuvěřitelný, všechno z toho vyšlo. A navíc ještě rychleji. Když jsem působil ve Viktorii Žižkov, se kterou jsme postoupili do druhé ligy, tak mě pár měsíců před koncem soutěže začali bombardovat zprávami z Rakówa. Měli o mě obrovský zájem, typologicky jsem jim pasoval do systému. Už jen to, že třetiligový polský klub vás jezdí skautovat, je velký paradox. Když jsem cítil, jaká je v klubu vize, jak obrovské charisma má trenér, že budu v klubu skutečně posila, tak to byla obrovská změna. Dříve jsem se motal ve druhé, třetí české lize…"

Máte něco na srdci?

"No musím to říct… Vždyť mě vyhodili z Vyšehradu. Pan majitel mi sice po sezoně poslal smsku, že kdyby mě a ještě jednoho klíčového hráče nevyhodil, tak by nesestoupili. Toho si vážím, to nějaká satisfakce byla. Ale s podobnými zkušenostmi jsem se tady stýkal běžně. Neustále mě někdo podceňoval, musel jsem dokazovat, že dvoumetrový hráč může být dobrý fotbalista… To se změnilo, když jsem odešel do Rakówa. Měl jsem jasnou vizi, že do tří let budu hrát ligu. Neříkám, že jsem tomu věřil na sto procent. Ale věřil jsem, že se to může povést. A ono se to povedlo, což je neskutečný."

Za tím vším stojí silný majitel klubu Michal Świerczewski, který si vysnil Ligu mistrů, nový stadion i mládežnickou akademii…

"Ten člověk před patnácti lety smontoval jeden počítač a dneska je jeden z největších prodejců elektrotechniky v celém Polsku. Myslím, že se to dá vcelku porovnat s Livesportem. Je to sice v menší míře, ale když mi kamarádi, co stáli u počátků Livesportu, vyprávěli, jak to probíhalo, tak si myslím, že je to velmi podobné. V rámci Polska je to už gigant. Když si vezmete, že Polsko má 38 milionů obyvatel, tak jde fakt o obrovskou firmu, impérium. A on sám má obrovskou vášeň. Jednou nám vyprávěl příběh, že když mu bylo patnáct let, tak Raków spadl z nejvyšší soutěže. V tu chvíli si prý řekl, že jednou bude majitelem klubu a vrátí ho do ligy. Tomu se snad ani nechce věřit... Nedávno slavil 40. narozeniny, asi před dvěma lety, a dostal speciální dárek. Takový screenshot s výsledkem zápasu Raków Čenstochová, AS Řím 4:2 (směje se). On to všude hned publikoval a říkal, že přesně za tímhle si jde."

Kus cesty už ušel, ale ten zbytek bude ještě náročnější…

"S naší infrastrukturou to nebude jednoduché. Musí nám začít pomáhat město. Já si však myslím, že on sám se může naštvat a postavit si stadion za městem…"

Už šest let s ním po téhle cestě jdete vy a trenér Marek Papszun. Jaký s ním máte vztah? Často je přirovnáván ke generálovi. A vydržel na té cestě ještě někdo?

"Úplně od začátku jsem v klubu já, trenér a jeden masér. To asi mluví za vše. Trenér je náročný člověk, z každého se snaží vytěžit maximum. V první řadě ale začíná u sebe. Já jsem do Rakówa nepřicházel jako prvoligový hráč, byl jsem na úrovni druhé, třetí ligy. Dobrý fotbal jsem ochutnal už pod vynikajícím trenérem Zdeňkem Haškem, pod nímž jsem začal věřit, že mohu hrát fotbal na nejvyšší úrovni. Ale ten progres, kterým jsem si prošel pod trenérem Papszunem, je neuvěřitelný. Když jsem se poprvé dostal do reprezentace, přivezl jsem mu dres. Dal jsem ho jen jemu a dědovi."

Jednou jste se nechal slyšet, že po zápase musíte trenérovi odpovídat asi na padesát otázek. Můžete to přiblížit?

"Klidně vám to mohu ukázat (směje se). Už to není 47 otázek, ale pouze asi 27… (směje se). Po každém zápase nám do mailu přijde dotazník v Googlu, kde vyplňujeme, jak hrál tým, útok, obrana, jak jsme presovali, zakončovali, jak jsem hrál já sám, jak jsem se cítil po mentální stránce, co standardky, fyzička. Hodnotíme také, zda nás někdo překvapil, jestli nám někdo utkvěl v paměti. Ptá se nás také, na čem bychom chtěli pracovat v tréninku příští týden, kde cítíš, že se potřebuješ zlepšovat."

To musí být zvláště po prohraném zápasu docela zničující, ne?

"Když to začalo, tak byli všichni vyřízení. Spustili na mě: Tomas, běž za ním, že tohle prostě ne. Tak jsem šel a říkám: Trenére, takhle to nejde. Oni jsou všichni naštvaní. Já taky, často nevím, co mám psát. A on mi říká: Hmm, tak to musíte změnit svoje myšlení. Tohle je součást tréninku. To mi jako za chvíli řeknete, že nepůjdete na trénink? Tak jsem se zlomeným nosem odešel zase pryč (směje se). Je to prostě součást té naší filozofie. Trenér tomu věří, všechno to čte. Dělají to i ostatní členové realizačního týmu. Já jsem sice dva měsíce zraněný, ale také to musím vyplňovat."

I když nejste na hřišti?

"Ano. Takticky mě to udržuje v tempu. Nemám sebemenší pochybnosti o tom, že až se vrátím, tak nebudu něco takticky vědět. Díky tomuhle jsem neustále v obraze. Když jsem tohle říkal mentálnímu kouči Honzovi Mühlfeitovi, tak byl nadšený, protože třeba v Microsoftu to bylo vždycky úplně normální, že lidé vyplňovali reporty. To vy ostatně v Livesportu asi znáte, velké korporace to tak prostě mají…"

Brigáda v Livesportu

Vraťme se v čase kousek zpátky. Než jste odešel do Polska, tak jste se pohyboval na pomezí třetí a druhé české ligy, kde se fotbalem profesionálně živit nedá. I proto jste před časem pracoval brigádně v Livesportu…

"Říkáte to naprosto správě. To nebyl život, který jsem si vysnil. Já jsem chtěl hrát fotbal, ráno vstát, dát si dobrou snídani, jít na masáž, na trénink… Zkrátka žít tak, jak žiju teď. Vždycky to tak nefunguje. I tohle bylo hezký, člověk si fotbalem vydělal nějaké peníze, ale musel pracovat. Nikdy na tyhle časy nezapomenu. Když jsem pracoval v Livesportu, tak to bylo jedno z nejkrásnějších období v mém životě. Ráno jsem vstal, jel jsem do práce, měl jsem to po cestě do Hradce. Po práci jsem jel do Převýšova, kde jsme v té době měli neuvěřitelný tým. Vyhrávali jsme, pan majitel Ryba měl radost. Bylo to skvělý, úžasný období. Mentálně jsem se v tuhle dobu uklidnil a začal si věřit, s čímž jsem měl předtím problém. Díky tomu potom moje kariéra dostala správný směr a drajv."

Takže jste skloubil práci v Livesportu s fotbalem?

"Vydělával jsem si díky tomu vcelku slušný peníze. Polovinu z Livesportu, polovinu z fotbalu. Byl jsem šťastný a spokojený. Moc rád na to vzpomínám, ale samozřejmě, že můj sen byl trošku jiný. Už jsem o sobě začal trošku pochybovat, jestli ve 23 - 24 letech nemám poslat fotbal na druhou kolej a najít si pořádnou práci, kde si budu moct budovat dlouhodobě kariéru. Furt jsem tam ale někde vzadu měl jiskru, která mi připomínala, že jsem odmalička snil o tom, že budu fotbalista. Jsem rád, že se to nakonec povedlo…"

Když dneska sedíte v Polsku v kabině, vzpomenete si čas od času na Livesport?

"No jasně. Klukům vždycky nabízím, když jsou nespokojený, že třeba nemají v aplikaci fotku, že jim to zařídím (směje se). Jsem na to pyšný. Občas to dávám za příklad mladším. Chci, aby si vážili, že mají od 17-18 let profi smlouvy a mohou se věnovat pouze fotbalu. Dávám jim najevo, že ne každý to takhle má nebo měl. Aby si toho vážili… A Livesport používá každý po celém světě, takže samozřejmě i u nás v kabině. Často jsou tam překvapení, že je to česká firma. Já jsem na to hrdý a za tu zkušenost jsem moc rád."

Nechtěl jsem o tom ani slyšet

Zpátky k vaší cestě do Polska. Třetiligový Raków vás skautoval? To je oproti českým poměrům celkem bizarní, ne?

"Přesně tak. Naskautovali mě a přišlo několik nabídek. Raków je v tomhle lehce ustřelený, ale skutečně to tak funguje. Seděli bychom tady asi hodiny, kdybych vám vyprávěl, jak najímali trenéra. Musel projít asi sedmihodinovým přijímacím procesem, přes psychologa a nevím, co všechno… Představte si třeba, že dneska se majitel zblázní a po prohraném zápase vyhodí trenéra. Během dalších pěti minut podepíše nového. Tady to prostě funguje trošku jinak. A stejně to bylo se mnou. Měli vizi, zapadl jsem jim do plánů. Hledali vysokého středního obránce, který bude pasovat doprostřed tříčlenné obrany. Tenhle systém hrajeme od samého začátku a díky nám je v Polsku velmi populární. Však i velká Slavia Praha kvůli tomu změnila systém a v odvetě přešla na tři obránce, aby jim ten jejich styl jeden na jednoho vyhovoval po celém hřišti. To mluví samo o sobě. Hraje tím systémem i polská reprezentace, koneckonců i ta naše."

A vám právě tenhle systém dokonale padne, že?

"Já jsem se pro něj snad narodil (směje se). Když hraju uprostřed, tak sbírám většinu míčů. Pokud nejsem zraněný, tak mám každoročně nejvíce vyhraných osobních i hlavičkových soubojů, což týmu pomáhá. Proto mě skautovali a proto mě chtěli. Moc tomu pomohl David Balda, který tehdy v klubu působil jako sportovní ředitel. Tehdy za mnou jezdil a přemlouval mě."

Nepřekvapilo vás, že o vás usiluje klub ze třetí polské ligy?

"Ze začátku jsem o tom nechtěl ani slyšet. Říkal jsem si, že budu tady na Žižkově, řeknu si o novou smlouvu, občas budu čekat na peníze… (směje se). Chtěl jsem být v Čechách, ukázat, že na to mám a třeba by mě nějaký ligový klub koupil. Pak přišla taková nabídka i finančně zajímavá, že by jí v Česku těžko konkurovali. Sbalil jsem se a odjel tam. Uvěřil jsem tomu a díky bohu za ten krok."

Krátce po přestupu jste se postavil do role lídra týmu, dokonce jste začal nosit kapitánskou pásku. Jak je možné, že Čech v cizí zemi takhle rychle získá takové postavení? Pomohlo třeba, že jste se rychle naučil řeč?

"Určitě to pomohlo. Když jsem tam přišel, tak tam byli samí Poláci, jeden Čech, já a jeden Slovák Lukáš Ďuriška. Bylo to pro mě jednoduché, trenér totiž uměl jenom polsky. To se potom člověk snadno a rychle naučí. Ze začátku člověk nerozumí, je smutný. Pomohlo mi, že mi věřili. Cítil jsem to. Choval jsem se od začátku slušně a pomalu začal předvádět dobré výkony na hřišti. Začal jsem dokonce dávat i góly. V první sezoně jsem dal osm gólů, v druhé pět a to jsem hrál jen polovinu zápasů. Vrátil jsem se po zranění a dal 10 gólů. Jako stoper. To mi pomohlo. Cítil jsem se jako obrovský lídr. Výkony i zkušenostmi, protože už jsem byl v klubu déle. Vysloužil jsem si pásku. Nikdy nezapomenu na ten moment, kdy jsem jako kapitán vedl tým Rakówa při návratu do ligy, kde chyběl přes dvacet let. Bylo to skvělý. Dal jsem dokonce první gól, vyhráli jsme 1:0."

To však bylo až druhé kolo…

"Je to tak, vždycky to nebylo úplně jednoduché. Byla tam nějaká zranění a zvláště to první kolo v Ekstraklase jsme prohráli 0:1 doma a byli jsme fakt šílení. Průměrný soupeř nás totálně přejel, mělo to skončit třeba 0:4, 0:5. Seděl jsem v kabině a říkal jsem si, že na to možná nemám. Přemítal jsem si to v hlavě a do druhého zápasu šel s tím, že si zasloužíme celý tým tady být. Vyhráli jsme a nakonec udělali slušnou sezonu."

Odhaduji, podle toho jak je zvykem, že u toho byl vyprodaný stadion. V čem je ten největší rozdíl mezi Polskem a Českem? Proč tady fanoušci tolik nechodí, kdežto v Polsku jo? Mají krásné stadiony, které jsou zaplněné…

"Je to obrovský rozdíl. Fotbal je v Polsku obrovský number one. Neskutečně populární. To je ale i v Čechách, v tom takový problém nevidím. Největší rozdíl vidím v tom, jak jsou v Polsku schopní lidem fotbal jako produkt nabídnout na zlatém podnose. Kdybyste viděli, jakým stylem se tam fotbal vysílá v televizi, jaké tam dělají programy, jak to krásně zabalí… To je vysoká úroveň. Každý tým má svoje tvrdý jádra a celkově to pro ně více znamená. Ještě nedávno jsme byli v nižších soutěžích, víte, co to pro ty fanoušky muselo znamenat? Teď si jezdí po Evropě, v Polsku kdekoho porážíme. Nedávno v nějaké divizi dostávali příděly."

V tomhle ohledu se fanouškům Legie Varšava musel během minulé sezony hroutit život.

"To bylo šílené. Slyšel jsem, že to bylo hodně špatné. Nároky tvrdého jádra každého týmu jsou obrovské. Někdy ta konfrontace s fanoušky není úplně příjemná. To jsem ale já v Rakówě naštěstí nezažil."

Pomohl tomu obrovskému zájmu o fotbal i Robert Lewandowski? Obrovská hvězda světového fotbalu?

"Samozřejmě. Ještě když teď přestoupil do Barcelony. Někde jsem zahlédl statistiku kolik lidí sledovalo jeho první zápas ve Španělsku. Šílenost. Celkově polská reprezentace má velké jméno. Milik teď hostuje v Juventusu. To jsou obrovská jména. Robert Lewandowski je úplně nejvíc."

Nebudeme si nic nalhávat, ale Polsko asi nebyla od úplného začátku vaše vysněná destinace. Máte ještě nějaké plány se posunout? Nebo si dokážete představit, že fotbalově dožijete v Čenstochové?

"Jsem velice ambiciózní člověk, takže mě působení v Rakówě neustále nabíjí. Klub miluju, je to srdcová záležitost. V tuhle chvíli mám rok do konce kontraktu, uvidíme, jak se to nakonec vyvrbí. Už jsme měli nějaké sezení, ale furt máme čas. Mým cílem je teď hlavně se vrátit na hřiště. Tím, že už znám svoje tělo, cítím, že jsem schopný hrát ještě dlouho. Na tom středním stoperovi se dají prodat zkušenosti. A když máte dobrý tým, tak se nějaké nedostatky schovají. Díky mé úžasné snoubence jsem se naučil nepředbíhat, netlačit na nic. Myslím, že když budeme zdraví, tak nás to někam dovede. Mám nějaké sny a ambice, ale ty si nechám pro sebe."

Reprezentace je nejvíc

Nějaké nabídky už ale určitě přisly.

"Po té dobré sezoně, kdy jsem se ocitl i v reprezentaci ano. Měl jsem informace, že jsem byl v hledáčku zajímavých klubů. I v Evropě, ale třeba také v MLS, kde neustále věří, že jsem ideální postavou pro jejich fotbal (směje se). Nějaké možnosti jsou, nechávám to otevřené. Teď jsem v Rakówě, se kterým ještě chci něco dokázat. Stále mi chybí polský titul, na ten se teď soustředím."

Je ve hře i návrat do Česka?

"Je pravda, že je to trochu paradox. Nikdy jsem nejvyšší soutěž doma nehrál, ale nějak o tom nepřemýšlím. Nikdy jsem žádnou konkrétní nabídku neměl. Jsem moc rád, že jsme jako Raków Čenstochová ukázali, doufám, že už všem, že nejsme žádní netopýři. Jsme dobrý tým a já další hráč v zahraničí, který nedělá ostudu. Proti topovému českému týmu jsme předvedli skvělý výkon, jsem na kluky hrdý. Pro mě je to skvělá reklama."

Co reprezentace? Figuruje ve vašich plánech se ve výběru trenéra Šilhavého napevno usadit?

"Moc mě mrzí, že jsem se hloupě, svalově zranil a nemohl s týmem na srazu zůstat, protože jsem se tam cítil skvěle, jako doma. Dál bude samozřejmě záležet na mé výkonnosti, budu o to vždy bojovat. Reprezentace je zkratka nejvíc a kdykoliv budu mít tu čest jet, tak vždycky pojedu."

Krásné chvíle teď prožíváte i v osobním životě. Jaký bude Tomáš Petrášek, lídr a kapitán Rakówa, tatínek?

"Budu muset být lídr nejen na hřišti, ale také doma. Moc se na to těším. Je to neuvěřitelné, prožíváme teď nádherné chvíle. Už se to blíží, rychle to utíká. Jsem za to moc šťastný. Bude to zase něco úplně jiného."