Ze dna zpět mezi nejlepší. Výjimečná sezona Muchové s novým týmem ale stejně končí smutně

Měla to být třešnička na dortu, účast na Turnaji mistryň bývá za odměnu. I když ten letošní neměl ideální propozice – koná až v dalekém Mexiku, a pak byl v plánu rychlý přesun do Sevilly, pomoci kamarádkám vyhrát Billie Jean King Cup.

Leč, Karolína Muchová nakonec zůstala doma. Období dvou měsíců, ve kterých nedržela raketu, se ještě protáhne a vizí je návrat po novém roce. Tak, aby na grandslamovém Australian Open už zase byla schopná čelit nejlepším. 

Období mezi říjnem 2022 a srpnem 2023 se však dá považovat za její nejúspěšnější v kariéře, i když se znovu nedočkala žádného turnajového triumfu. Zůstala po celých 10 měsíců zdravá, dostala se do finále Roland Garros i semifinále US Open a stala se členkou TOP 10. 

Nevinná otázka na vstupenky

Vše zřejmě znovu nastartovala nevinná zpráva od trenéra Emila Miškeho, který se chtěl přijet podívat do Ostravy na turnaj. "Psal mi, že plánují cestu se dvěma kamarády a jestli bych neměla lístky. To pro mě byla naprostá samozřejmost," vypráví Muchová o momentu, kdy ji napadlo se znovu pobavit s mužem, který ji provázel na začátku kariéry, o návratu ke spolupráci.

"Nebylo to tedy hned v Ostravě, ale díky tomu setkání jsem si to uvědomila. Byl to člověk, se kterým jsme si vždycky tak nějak 'klikli'. Řekla jsem si, že bychom to mohli zkusit znovu," louskne prsty.

Návratu ke slovenskému trenérovi předcházelo období, kdy se Muchová připravovala sama či jen se sparingpartnery. "Ale já jsem chtěla být chvíli sama," přiznává těžké chvíle po období, kdy skončila její spolupráce s Davidem Kotyzou.

"Nemusela jsem nic měnit, ale chtěla jsem. Byl to impuls pro mě samotnou. Našla jsem skvělého fyzioterapeuta, který mě dal zpátky na nohy a začala jsem kontaktovat lidi, se kterými jsem si dokázala představit, že tomu dáme ten 'push'," vypráví energicky. Tušila, že stále ještě neměla příležitost ukázat celý svůj potenciál: "Řekla jsem si, že se zkusím dostat tam, kam podle mého mínění patřím."

Cesta vzhůru

Na Australian Open využila chráněného žebříčku, jinak by se vzhledem k rankingu musela prokousávat do hlavní soutěže z kvalifikace. Výsledkem byl postup mezi 32 nejlepších. Pak se povedly i dvě tisícovky v Kataru a Indian Wells a díky dvěma čtvrtfinále byla rázem z Muchové hráčka, která atakovala 50. místo světa.

A když pak na French Open už v prvním kole vyřadila nasazenou osmičku Marii Sakkariovou, otevřela si cestu až do finále. Rázem se z ní stala jedna z favoritek i pro další klání.

"Najednou jsem tam kolem sebe měla nový tým. Do té Paříže se to krok po kroku formovalo, ale tam už jsme vlastně byli kompletní. Ti lidé samozřejmě předtím pracovali na svých projektech a není běžné, že je kvůli někomu přeruší. Za to jsem jim vděčná," děkuje současnému realizačnímu týmu.

Hlava monitorem zdraví

Jako memento ale stejně dál zůstávaly v mysli obavy o to, aby se nepřihodilo zase nějaké nepříjemné zranění, na které je už od začátku kariéry náchylná. "Žádný speciální monitoring zdraví nemám, jen s časem vnímám to své tělo trochu jinak a trochu víc mu rozumím. Vím, že břišní sval tam vždycky bude, ale dokážu už říct, kdy je to dobré a kdy je to hrana, a musíme zpomalit. Dřív jsem šla až do úplného krajního bodu, do maxima, a stálo mě to dlouhé návraty," přemítá.

Wimbledon sice nevyšel, na americkém turné ale přišly další dva výrazné úspěchy. Na finále v Cincinnati navazovalo grandslamové US Open, kde Karolína Muchová došla až do semifinále. Jenže tam už bohužel dohrávala se zánětem šlachy v zápěstí. "Poslal jsem Káje takový těžší míč a už jsem si ani nemyslel, že ho bude hrát. Ona ale zvláštně zkroutila zápěstí a ucítila bolest. Tehdy jsme si tři hodiny před zápasem říkali, že hrát nebude," vypráví Emil Miške o osudovém tréninku před čtvrtfinálovým duelem se Soranou Cirsteaovou. 

Nakonec hrála ještě dva zápasy. "Cítili jsme, že to může vyhrát celé. Je ale zřejmé, že jí to ublížilo. Kdyby to nebylo na grandslamu a nebyli jsme tak daleko, tak určitě skrečujeme," tvrdí kouč.

Bez tenisu nuda není

Muchovou tak čeká další období, ve kterém místo bitev na kurtu bude pracovat na návratu. Nudit se ale prý rozhodně nebude. "Všechno má režim, ať už rehabilitace, nebo kondiční příprava, ono to opravdu zabere čas. I když nehraju tenis, tak přijedu domů v šest večer a to od rána pracujeme na různých věcech," vypráví.

Rozhodně ale bude víc prostoru na již známou vášeň. "Kolik jsem v poslední době navštívila koncertů? Minulý rok jich bylo opravdu hodně, možná víc než turnajů," směje se. "Letos asi jen tři, ale v O2 areně ještě bude Mirai nebo Lucie. Takže seženu lístky a chtěla bych ještě nějaký přidat," dodává.

Ještě předtím ale aspoň na dálku bude držet palce klubové spoluhráčce Markétě Vondroušové, pro kterou bude účast na Turnaji mistryň premiérou. O týden později pak bude věřit, že parťačky z národního týmu dojdou co nejdál na finálovém turnaji Billie Jean King Cupu. A v roce 2024 zkusí být zase jednou z nejlepších.