Tvrdá práce tenisových sběračů. Denně 20 tisíc kroků, největší strach nahánějí vosy

Každým dnem únava stoupá a pravidelná střídání po 45 minutách jdou pořád dokola. Parta Leony Láskové si na náročný program letního turnaje už navykla. Loni to byla úmorná práce v tropických vedrech, letos je počasí i ke sběračům míčků vlídnější. "Ale i tak, už je znát únava. Dnes jsem viděla, že pár lidí mezi střídáními třeba i usne," vypráví trenérka mládeže tenisové Sparty.

Regule WTA jsou nastavené jasně. Na každý kurt jsou připraveny dvě party sběračů, každá z nich čítá šest dětí, dohromady tedy tucet. A protože se hraje na třech kurtech, lehkými počty se dostanete na číslo 36. V záloze ale musejí být i náhradníci. "Na tenhle turnaj je potřeba asi čtyřicítka sběračů. Samozřejmě pro všechny je to možnost prázdninového přivýdělku. Bonusem je to, že vidí i světové hráčky. Ale na rovinu, je to dost náročná práce," zdůrazňuje vedoucí skupiny odrostlejších dětí, kterým se v zahraničí říká ballkids.

Zavařené krokoměry

Sraz bývá okolo desáté ranní, konec po deváté večer. Když zapnete krokoměr, nebudete se stačit divit. "Včera byl krátký den, propršelo, dělali jsme jen dva zápasy a měla jsem dvanáct tisíc kroků," říká Adéla Kasa, osmnáctiletá členka týmu. Standardní den tak bývá okolo dvaceti tisíc kroků, z toho je solidní část v tempu i sprintu. Turnaj trvá i s kvalifikací devět dnů. Ti vytrvalí tak během něj snadno nachodí hodně přes sto kilometrů.

Zatímco v mezidobí střídání odpočívají v temných stanech, hrají karty a mnozí jsou na mobilech, na kurtu je to o velké koncentraci. Nejde jen o běhání, házení, ale i o speciální přání hráček. Třeba Francouzka Alizé Cornetová žádá míčky jen z levé strany, a když na kurt přijdou neznalí, chvíli trvá, než si vše sedne.

Na pozoru musí být četa při odrazech zatoulaných balonů, nebo když je potřeba, vyhnout se tvrdému servisu. Pravidlo je takové, že je třeba nejdřív uhnout míčku, nechat ho spadnout na zem, a pak ho chytit. I když je třeba říci, ženský tenis je i pro sběrače o poznání příjemnější než ten mužský, plný dělových podání. Na síti pak bývá dost velký tlak na rychlost. "Když někdo běhá na síti pomalu, nevypadá to dobře,” přitaká Adéla Kasa. Také ale hned popisuje, kdy mají sběrači největší obavy: "Problém jsou vosy, útočí i při výměnách a neměli byste se samozřejmě hýbat. Někteří z nás je měli i v rukávech. Takže víc než míčku se bojíme vos."

Dnes už jako brigáda

Zatímco v minulosti děti sbíraly zadarmo nebo třeba jen za stovku, změnily se pořádky i v odměňování. "Jinak bychom to dnes ani nenaplnili. Turnaj WTA má také přísnější pravidla, která si žádají starší sběrače, aby to mělo úroveň. Takže tu máme i sběračku, které je 22 let, ale jsou tu i dvě osmileté děti, jedním z nich je Benjamin Bouzek, bratr Marušky," říká Leona Lásková.

Nikdo si nestěžuje. "Jsem tu celkově počtvrté. Je to prázdninová brigáda, ale dělám to i kvůli lidem, se kterými tu jsem, máme podobné zájmy. Vstávám v devět ráno, domů se dostávám večer, ale hodně lidí jezdí zdaleka, takže ti si určitě přivstanou," vysvětluje Adéla Kasa.

Tým sparťanských ballkids se v posledních letech drží v podobné sestavě, každoročně však přibývá několik nováčků. Ti mají sraz o den dřív, dostanou zácvik, zkouší nástupy. "Musí to být tenisti. Když nerozumí pravidlům, je to průšvih. Na začátku samozřejmě každý vypadá hrozně, ale během kvalifikace už to ladí. Samozřejmě všichni chtějí být hlavně na centrkurtu, takže se snažíme lidi střídat," přibližuje Leona Lásková s tím, že na konci turnaje zůstávají jen ti nejlepší a nejzkušenější.

A ještě jedna podstatná věc na závěr: "Neříkejte téhle partě podavači míčků. Nevím, kde se to označení vzalo. Vždycky to byli a jsou to sběrači," zdůrazňuje vedoucí party ballkids.