Trojan-sportovec: Má rekord basketbalové ligy, v dresu Bohemians zvedl coby hráč pohár pro šampiony
Poprvé jej na stadion Bohemians vzal táta ve čtyřech letech podívat se na fotbal. "A potom už jsem se té závislosti nezbavil," vzpomínal Trojan se svým typickým úsměvem v roce 2005 v rozhovoru pro klubový web. Zrodilo se celoživotní pouto. A nic na tom nezměnil ani fakt, že nedlouho poté neuspěl v klubové přípravce a po roce v ní skončil.
Není moc fanoušků klokanů, kteří by toho pamatovali tolik jako on. "Považuju se za jednoho z prvních vlajkonošů, chodil jsem s vlajkou na každý domácí zápas. Někteří herci se mi občas smějou při vzpomínce na to, jak jsem si jednou spletl dny a přijel na Bohemku o den dřív. Herec Jan Skopeček vypráví, že jsem tím praporem na tyči mlátil o mříže a řval: 'Já chci Tondu Panenku!'" vyprávěl po letech.
Právě zmíněný fotbalový básník byl jeho největším idolem. Výraznou postavou historie klubu se však stal i sám Trojan. V roce 2005, kdy hrozil klubu kvůli finančním problémům zánik, byl v podstatě tváří snahy o záchranu. Stal se i členem pro tento důvod vzniklého Družstva fanoušků Bohemians (s pořadovým číslem 0001), jež poté vybralo necelé čtyři miliony korun a výrazně přispělo k tomu, že klokani nakonec přežili. Zúčastnil se i brigády na stadionu, když jej fanoušci zvelebovali.
A v roce 2009 si na něm dokonce zahrál soutěžní zápas ve druhé lize! V závěrečném kole, před nímž už měli zelenobílí jistý postup mezi elitu, naskočil na závěrečných sedm minut duelu s Ústím nad Labem. Duel shodou okolností přenášela v přímém přenosu Česká televize. Trojan kvůli tomu musel řádně přijít na hostování z kmenového Unionu Strašnice a během sezony absolvoval i pár tréninků. Na něž, jak sám s úsměvem přiznal, nepřišel stejně jako na onen duel včas.
Měl totiž zkoušky v divadle, jinak všechno bral totálně profesionálně. "Byl extrémně nahecovaný, strašně se na to těšil, strašně to prožíval. Myslím, že pro něj znamenalo a znamená hodně, že tuhle možnost dostal. Pamatuju si, jak na předzápasových trénincích jezdil jako blázen. Sršela z něj touha zvítězit," vzpomíná někdejší záložník Bohemians Jan Morávek, jehož Trojan ve zmíněném duelu střídal.
Před sedmi tisíci diváky se pak oklepal z nervozity a v úplném závěru se dokonce dostal do šance, z níž by vyrovnal na 1:1. "Bylo z něj cítit, že je sportovně nadaný. V poslední vteřině dokonce napřahoval ke střele, jenže rozhodčí písknul konec. Dělali jsme si pak legraci, že mu de facto vzal gól. A on to asi tak cítí a vypráví dodneška," líčí Morávek. I tak si herec svůj moment slávy vychutnal, když se po utkání zúčastnil přímo na hřišti postupových oslav a zvedl nad hlavu pohár pro vítěze druhé ligy.
Nejen fotbal však patřil k jeho sportovním aktivitám. V roce 2008 byl patronem mistrovství světa ve florbale, turnaj v Praze a Ostravě znamenal v Česku boom v popularitě této nejrychlejší kolektivní hry. To už byl dávno jeho švagrem olympijský vítěz ve vodním slalomu z Barcelony 1992 a stříbrný medailista o čtyři roky později Lukáš Pollert, s jehož sestrou Klárou se Trojan oženil a má s ní čtyři syny.
Dva z nich jsou dokonce dětskými mistry světa ve woodkopfu, sportu, jejž spoluvynalezl jejich táta. "Vznikl, když jsme jeli s herci na vodu. Šli jsme s kolegou Řezáčem z hospody a hledali jsme dřevo na podpal. Našli jsme dvě fošny, dali si je na hlavu a pošťuchovali se. Ostatní říkali: 'To by mohl být sport,'" líčil kdysi Trojan pro iDnes.
Woodkopf je skutečně oficiálně zaregistrovaný, i když jde spíš o recesi a jeho hlavní aktéři stále pocházejí z řad herců. O co jde? Na ohraničeném hřišti se střetnou dva protihráči, kteří mají na hlavě dvoumetrové prkno o váze tři až čtyři kila. Cílem je srazit svým dřevem to protivníkovo, aniž by mezi oběma došlo k fyzickému kontaktu.
Podle dostupných pramenů se sám Trojan nikdy mistrem světa v tomto zápolení nestal, všechno si loni vynahradil na basketbalové palubovce. Jestliže za Bohemians nastoupil ve druhé lize a ve 45 letech, v basketbalu, svém sportu číslo jedna, to bylo v nejvyšší soutěži a těsně před šedesátkou. A rovnou v dresu mistra!
Do sestavy Opavy mu pomohlo dlouholeté přátelství s jejím trenérem Petrem Czudkem (o sedm let mladším). Když se s ním bavil o tom, jak silným zážitkem pro něj byl dávný start za Bohemians a že trumfnout by jej mohlo jen to, kdyby si zahrál zápas v basketbalové lize za Opavu, Czudek se mu rozhodl přání splnit.
A den před koncem loňského roku Trojan skutečně během duelu s Pískem naskočil do hry. Během 97 vteřin dokonce stihl čtyři body (všechny z trestných hodů)! Stal se tak nejstarším hráčem, který kdy v české basketbalové lize nastoupil.
Mimochodem, tehdy bylo vyprodáno. Ostatně na nic jiného ani není slavný herec zvyklý…