Éterem se roznesla informace, že Barbora Krejčíková je první Češkou (nepočítaje pod americkou vlajkou hrající Martinu Navrátilovou), která dobyla grandslamové trofeje na dvou různých površích. Možná to zní jako senzace, pohledem z Česka mi to ale přijde docela přirozené.
Možná napoví úplně jednoduchá otázka, která hráčům bývá nezřídka pokládána: "Jaký povrch je tvůj nejoblíbenější?" Američan bez váhání řekne hard. Ital a Španěl logicky vysloví antuku.
Ano, když Američané přijedou na antuku, tak se jejich úspěšnost na výhru rapidně snižuje. Nejde ale jen o ně. Daniil Medvedev má na kontě 20 titulů z okruhu ATP, ale jen jeden z antuky. Iga Šwiateková je na antuce skoro bezkonkurenční, ale na trávě zranitelná. Aryna Sabalenková a Jelena Rybakinová zaznamenávají většinu svých úspěchů na rychlejších površích.
A Češi? Všimla jsem si, že často odpověď začínají větou: "Vyrostl(a) jsem na antuce…" A pak pokračují dále. I dříve zmiňovaní Italové a Španělé získávají první tenisové zkušenosti na antuce, ale ve většině případů na ní hrají vzhledem k jinému klimatu celoročně. To čeští mladí tenisté hrají půl roku venku na antuce a přes zimu v halách i na tvrdém povrchu, kde se zase rozvíjí v jiném směru a získávají další cenné zkušenosti. Ano, i díky tomu jsou Češi a Češky schopni dosahovat špičkových výsledků všude.
Hráči, kteří vyrostli na antuce, mají variabilnější hru, protože ne pokaždé lze soupeře na tomto povrchu takzvaně "umlátit". Antuka si žádá zapojení více rozdílných úderů, měnění rytmu hry a přemýšlení o krok vpřed. To ve výsledku rozvíjí i taktickou stránku hráče. Navíc vše musí být podložené dobrou kondicí. Jedná se o ideální startovací balíček při vstupu do tenisového světa.
Nejde jen o poslední úspěch Barbory Krejčíkové. Podobné dispozice mají z těch elitních hráček i Markéta Vondroušová nebo Karolína Muchová. Všestrannost a obojživelnost už dokázaly svými výsledky. Markéta je vítězkou Wimbledonu, finalistkou Roland Garros a čtvrtfinalistkou US Open. Karolína pro změnu finalistkou Roland Garros, semifinalistkou Australian Open a čtvrtfinalistkou Wimbledonu.
Kateřina Siniaková dokázala uspět pár týdnů zpět v deblu na Roland Garros a nyní i v Londýně. Hrála na jiném povrchu, s odlišnou spoluhráčkou. I to vypovídá o neuvěřitelné schopnosti adaptace, širokém spektru úderů, herní chytrosti a v neposlední řadě i fyzické připravenosti.
Z dalších je možné zmínit Lindu Noskovou, která stále stoupá žebříčkem a respekt u ostatních si získala mimo jiné i výhrou nad světovou jedničkou Igou Šwiatekovou na Australian Open. Juniorská vítězka Roland Garros Tereza Valentová má zase na kontě letos už čtyři turnajové tituly na tvrdém povrchu. Česká děvčata jsou jednoduše úspěšná napříč povrchy, disciplínami, tak věkovými kategoriemi a někdy je limitují jen zdravotní problémy.
Ano, Česko má tenisovou tradici, širokou základnu, vybudovanou síť tenisových klubů i výtečných trenérů, nespočet turnajů a soutěží od nejmladších kategorií. To v dnešní době není v porovnání s konkurencí nic neobvyklého. Hráči a hráčky, kteří v tomto prostředí vyrůstají mají ale také tak nějak přirozeně nastavenou cestu k tomu, aby se z nich stávali tenisté s komplexními schopnostmi.
