1) Jestřábí ochranka
Wimbledon má svého vlastního ochránce. Vlastně dva. Jsou jimi jestřábi Pollux a Rufus, kteří jsou vždy vypuštěni v devět hodin ráno, aby od tenisových kurtů odháněli holuby.
2) Nejstarší na světě
První turnaj ve Wimbledonu se odehrál v roce 1877. Se 147 let dlouhou tradicí je zdaleka nejstarším existujícím tenisovým turnajem. Úvodního ročníku se v rámci mužské dvouhry (jediná, která se hrála) zúčastnilo 22 tenistů.
Ženská dvouhra a mužská čtyřhra byly zavedeny v roce 1884, ženská čtyřhra a smíšená čtyřhra byly do turnaje přidány v roce 1913.
3) Největší fronta
Fronta na Wimbledonu je téměř stejně legendární jako samotný turnaj. Jakožto královna všech front, se v angličtině označuje i velkými písmeny: "The Queue".
Jelikož vstupenky rychle mizí (a rozhoduje o nich loterie), návštěvníci již tradičně vyráží na místo před úsvitem, aby se omezený počet vstupenek, které jsou k dispozici v den zápasu, pokusili koupit.
Fronta je pro mnoho fanoušků zážitkem sama o sobě. Nechybí instrukce, stánky, reklamy, dopravní značky, lidé v kostýmech, osobnosti, oficiální samolepky a další.
4) Ráj jahod
Léto je ve Velké Británii sezonou jahod. Podávají se od nepaměti a patří mezi jednu z tradic All England Clubu. Na každém šampionátu se jich spotřebuje přibližně 27 994 kilogramů a spolu s nimi více než 10 tisíc litrů šlehačky.
5) Bomba na centrálním kurtu
Během druhé světové války (1939–1945) byl šampionát přerušen. Po jeho obnovení byl v roce 1946 centrální kurt veřejnosti částečně uzavřen, protože bomba svržená nacistickým Německem zničila část tribuny.
6) I míček byl bílý
Každý ví, že Wimbledon vyžaduje, aby jeho hráči nosili bílé oblečení. Ale málokdo ví (nebo si pamatuje), že i tenisové míče bývaly bílé (nebo černé). To až do roku 1972, kdy se Mezinárodní tenisová federace rozhodla zlepšit zážitek divákům.
Wimbledon byl ovšem posledním tenisovým turnajem, který v roce 1986 zeleno-žluté míče zavedl, a to z důvodu nechuti ke změnám.
7) Nekonečné zápasy
Rozhodující set ve Wimbledonu neměl tie-break. Aby tenisté vyhráli, museli hrát tak dlouho, dokud nezískali dva gamy náskok.
Toto pravidlo vyústilo v nejdelší zápas v tenisové historii. Aby rozhodli, kdo postoupí, bojovali v červnu 2010 John Isner a Nicolas Mahut 11 hodin a pět minut po dobu tří dnů.
Isner nakonec poslední set vyhrál neuvěřitelným poměrem 70:68. Zápas trval 183 her, z toho 138 v rozhodujícím setu. U vchodu na kurt č. 18 je umístěna pamětní deska, která tento rekord připomíná. Od pravidla nekonečných setů bylo upuštěno teprve v loňském roce.
8) Název podle PSČ
V Anglii se Wimbledonu říká "The Championships", název má ale také podle poštovního směrovacího čísla: "SW19".
Kód je zkratkou pro "Southwest 19" a udává, jak daleko je All England Club od centra Londýna (asi 1 hodina jízdy veřejnou dopravou). Stanice metra, která je areálu nejblíže, je každoročně vyzdobena trávou.
9) 100 let na veřejnoprávní televizi
Wimbledon byl poprvé živě vysílán BBC v roce 1937. Britská veřejnoprávní televize vysílala 25 minut úvodního zápasu tehdejšího turnaje do celé země.
O 30 let později se Wimbledon stal prvním programem, který byl ve Velké Británii oficiálně vysílán barevně. BBC nabízí turnaj každý rok ve volně přístupném celostátním vysílání, které běží při zápasových dnech nepřetržitě.
10) Král na kurtu
Předtím, než se stal králem Jiřím VI., se otec královny Alžběty II. zúčastnil v roce 1926 wimbledonské mužské čtyřhry. Tehdejší vévoda z Yorku byl vyřazen v prvním kole po prohře 0:3 na sety.