"Po utkání se mi draly do očí slzy a nevěděla jsem, co mám dělat," přiznala Strýcová. "Bylo to hrozně emotivní. Něco jako: Já jsem vyhrála a teď co? Pak už jsem to ale nevydržela a začala pod ručníkem brečet. Nebylo to navenek úplné wow. Ale uvnitř to bylo absolutní wow," doplnila.
Rodačka z Plzně, která startuje ve Wimbledonu díky chráněnému žebříčku, zahájila duel dobře a první set vyhrála za necelou půlhodinu. Pak prohrávala 2:5 a poranila si prst na noze. Po ošetření ale vývoj otočila. Ovládla zbývajících pět her i posledních 15 míčků.
Velká nervozita
"Před zápasem jsem byla extrémně nervózní. Fakt extrémně. Ráno jsem vstala a říkala ségře: Tak jako sorry, ale nemůžu dýchat. Za chvilku omdlím. Byla jsem hrozně nervní. Hodně mi na tom záleží. Je to můj poslední Wimbledon. Chci, aby to bylo hezké a dopadlo to fajn," líčila Strýcová, které patří v žebříčku WTA po mateřské pauze 623. místo.
O to větší emoce z ní po utkání spadly. "Chtěla jsem předvést, co ve mně v tenhle moment je. Nemám natrénováno a nemám ani nahrané zápasy. Vím ale, co dokážu na trávě. Přála jsem si, aby to vyšlo," uvedla po triumfu nad 88. hráčkou světa. "Nešla jsem do toho s tím, že bych měla být favoritka. Spíš jsem si na sebe dávala tlak, že můžu postoupit a chci to. Po prvních čtyřech gamech jsem se trochu uvolnila a bylo to dobré," řekla. Od nervozity jí pomohl i trénink před zápasem.
Atmosféra oblíbeného turnaje, kde v roce 2019 byla v semifinále dvouhry a vyhrála titul ve čtyřhře, na ni dolehla už minulý týden po příjezdu. "Dýchlo to strašně. Zaprvé je to tady úplně nové a jiné. A ve čtvrtek jsem měla i déjá vu. Ségře jsem říkala: Tady jsem hrála tenhle zápas a tady dělala tohle. Úplně to tady miluju," uvedla Strýcová a připomněla, že také před čtyřmi lety začínala na kurtu číslo 5. Tehdy porazila Ukrajinku Lesju Curenkovou. "Mám spoustu vzpomínek a hodně věcí dělám stejně. Hrozně mi záleží, aby to tady trvalo co nejdéle," podotkla.
V Londýně si pronajala domek v obvodu Southfields s trenérem, mamkou i sestrou. Cítí i velkou podporu z Česka. "Petr je pracovně ve Varech a sleduje mě přes internet. Všichni ostatní se dívají na telku. Mám hromadu zpráv. Táta drží palce, ale nejvíc babi s dědou. Já se vždycky bojím, aby nedostali infarkt. Oni tady žili," vyprávěla Strýcová.
Syn jí dodává klid
Mezi novináře dorazila i se synem Vincentem, jemuž budou v září dva roky, a který během zápasů na tribuně není. "Čím déle se na mě kouká, tím víc chce být u mě a začíná brečet. Už se ví, že musí přijít až ke konci zápasů. Máma ale byla dojatá a plakala. A já pak plakala ještě víc," přiznala Strýcová.
Díky narození syna se vítězka 31 turnajů v deblu cítí klidnější. Zápasy si užívá. "Víňovi je jedno, jestli jsem prohrála, nebo vyhrála. Večer budeme spolu stejně usínat. Před zápasem jsem ale zase tak vyklidněná nebyla," připustila. A ocenila návštěvu bývalého trenéra Tomáše Krupy v hledišti.
Od dubnového návratu na kurty má bilanci tří výher a pěti porážek. Po Wimbledonu plánuje hrát turnaj WTA v Praze a rozlučkové turné zakončí na US Open. "Nevnímám, jestli jsem prohrála tohle nebo tamto. Pro mě je důležité, jak hraju, co předvádím a abych nehrála pasivně. Nemám co ztratit. Je jedno, jak zápas dopadne. Chci ho dohrát ostře, jít do toho, nebát se úderů a situací. A pořád chci vyhrávat," popisovala bývalá světová jednička ze čtyřhry.
Přehled zápasu Strýcová – Zaněvská 6:1, 7:5
Čtyři prášky na bolest
Přestože duel proti Zanevské dohrávala s bolavým prstem na noze, věří, že do dalšího kola, kde narazí na Polku Magdu Linetteovou, bude fit. "Mám v sobě čtyři prášky na bolest, ale moc to nepomáhá. Bolí jako čert. Myslím, že mi ten prst vyskočil z kloubu. Půjdu na fyzio a snad to bude dobré. Měla jsem strach, že jsem si ho úplně vyvrátila. Navíc mám v tomhle palci artrózu," popsala.
Ve Wimbledonu se těší také na čtyřhru. Nastoupí s tchajwanskou parťačkou Sie Šu-wej, která vyhrála před necelým měsícem Roland Garros. "Je to až neskutečné. Nejdřív ho hrát neměla, ale jelikož tam žije, nakonec nastoupila. Je to brutální a vůbec jsem tomu nechtěla věřit," uvedla Strýcová.
Sama je s vyhlídkami opatrná. "Samozřejmě by bylo hrozně fajn zahrát tu dobře, ale nehrály jsme spolu tři roky a máme za sebou teprve dva turnaje. Ona nicméně trávu miluje a já taky. Třeba to vyjde a chytneme slinu jako v roce 2019," dodala Strýcová.