Krejčíková – Rybakinová 3:6, 6:3, 6:4
Ještě v prvních dnech letošního ročníku Wimbledonu jen těžko někdo předvídal, že by se Barbora Krejčíková po protrápených měsících probojovala v All England Clubu až do finále. V úvodních kolech se trápila proti Veronice Kuděrmetovové a Katie Volynetsové, ovšem pak se rozjela a vyřadila letos skvěle hrající Danielle Collinsovou, do té doby suverénní Jelenu Ostapenkovou a také favorizovanou předloňskou šampionku Jelenu Rybakinovou.
Rybakinová hned od prvního míče pálila ostrými a bylo jasné, že hodlá diktovat tempo hry. To se jí v úvodním dějství povedlo, přestože se Krejčíková snažila měnit rytmus a využívat své nepříjemné čopy. Češce se ale nepodařilo favoritce výrazně vzdorovat. Teprve až za stavu 2:5 si poprvé v utkání udržela servis, a to po dvou odvrácených setbolech, přičemž na ten druhý vyrobila její soupeřka obrovskou chybu. Do té doby se nedostala Krejčíková k ani jednomu gamebolu.
Trápení Krejčíkové na podání pokračovalo i ve druhé sadě, ale tentokrát dokázala servis navzdory brejkbolu Rybakinové v každém gamu až do stavu 3:2 hájit. Poté udeřila na returnu, odskočila do vedení 4:2 a následně poprvé v zápase udržela servis bez nutnosti odvracet brejkbol. S dopodáváním setu měla Krejčíková obrovské potíže, přestože vedla už 40:0. Nakonec se po hodině a půl přece jen šlo do rozhodujícího dějství, když Češka využila šestý setbol.
Krejčíková hned v úvodním gamu nezužitkovala náskok 30:0 na returnu a sama se v další hře ze stejného manka vyhrabala. V následujících minutách si obě aktérky držely servis a Krejčíková pokračovala v aktivnější hře z předchozího setu. Při skóre 3:3 ještě přidala na agresivitě, brejkem se přiblížila k postupu a poté ho ze stavu 0:30 potvrdila. Náskok uhájila a po dvou hodinách a devíti minutách se mohla radovat.
Krejčíková se stala čtvrtou českou finalistkou Wimbledonu v tomto století, po loňském prvenství Markéty Vondroušové, triumfech Petry Kvitové v letech 2011 a 2014 a finálové účasti Karolíny Plíškové před třemi roky. V 90. letech hrála třikrát finále nejslavnějšího turnaje její zesnulá trenérka Jana Novotná, uspěla až na třetí pokus v roce 1998.
"Je to neuvěřitelné. Těžko vysvětlit, co teď cítím. Jsem hrozně hrdá na svou hru a bojovnost," řekla Krejčíková v rozhovoru na kurtu. Když přišla řeč na Novotnou, neubránila se slzám. "Myslím na ni hodně. Mám spoustu krásných vzpomínek. A když sem vejdu na kurt, snažím se bojovat o každý míč, protože myslím, že to by po mně chtěla. Moc mi chybí," doplnila.
Ve Wimbledonu už třikrát vylepšila své maximum, tím předchozím bylo osmifinále z ročníku 2021. Nepředpovídal se ani postup do druhého týdne, jelikož bývalá světová dvojka čekala před startem travnaté části sezony na svou první výhru v dohraných zápasech od čtvrtfinále na lednovém Australian Open, po němž se několik měsíců trápila.
Semifinále grandslamů si zahrála podruhé v kariéře. Před třemi lety na French Open senzačně dokráčela až k titulu. Po vítězství nad Rybakinovou upravila svou skvostnou semifinálovou bilanci na nejvyšším okruhu na 13:1, jediný nezdar zapsala ve druhém takovém zápase v Linci 2020 proti Aryně Sabalenkové.
Brněnská rodačka má nyní jedinečnou šanci podruhé v kariéře zvednout nad hlavu grandslamovou trofej. V sobotním finále totiž narazí na Jasmine Paoliniovou, která přežila maratonskou bitvu s Donnou Vekičovou. S Italkou se dosud střetla pouze v kvalifikaci Australian Open 2018, tehdy ztratila tři gamy.
Rybakinová, jež prohrála i oba předchozí souboje s Krejčíkovou z vedení setu, letos často bojuje se zdravotními problémy. Přesto má na kontě už 40 výher, tři tituly a pět finálových účastí. Semifinále grandslamů absolvovala potřetí v kariéře, předloni kralovala ve Wimbledonu a loni prohrála s Arynou Sabalenkovou finále na Australian Open.