Krejčíková – Paoliniová 6:2, 2:6, 6:4
Změnila se nějak výrazně hra Barbory Krejčíkové tři roky po titulu na French Open?
"Myslím, že jsme viděli stejný level hry, jako když před třemi lety vyhrála Roland Garros. Barbora občas procházela těžšími obdobími, kdy byla zraněná a třeba si nevěřila. Těžko se to porovnává, tenis na antuce a na trávě je trochu odlišný. Ale tenisově se nijak výrazně nezměnila. Její hra je variabilní a na obou těchto površích funguje perfektně. Jestli něčím vybočovala, tak pohybem, ten měla ve Wimbledonu opravdu skvělý."
Každopádně její titul se před turnajem určitě nečekal. Kde se vzala ta suverenita a sebevědomí, které ji k němu dovedly?
"U Barbory je to o sebedůvěře, o tom, kolik má nahráno, jakou má jistotu. Když se vrátila po zranění zpět, úplně hned to dobré nebylo. Ale když vyhrála pár těžkých zápasů, a třeba i třísetových, tak se uklidnila a věděla, že její hra zase funguje. Ona je opravdu výborná, má neskutečnou délku úderů, má dobrý švih, umí hrát liftem. Občas ji sleduju, když trénuje na Spartě a je to nádherná koukat, jak hraje přirozeně a jednoduše."
Na začátku finále s Paoliniovou to vypadalo na jasnou záležitost. Nakonec se šlo ale do tří setů a zápas rozhodl jediný brejk…
"Bylo vidět, že Bára dobře začala, hrála solidně. Při delších výměnách Paoliniová chybovala a možná jí vadily čopy, které chodily od Barbory často z obou stran. Nemyslím si, že by to od Báry byl nějaký výjimečný tenis, spíš možná na její soupeřku dolehla atmosféra a prostředí."
Ve druhém setu ale jakoby Krejčíková přenechala iniciativu Italce… Nastalo nějaké uspokojení?
"Spíš to bylo o zlepšení Paoliniové. Na začátku se jí podařilo získat brejk, přestala chybovat a dostala se na vlnu euforie. Skóre se otočilo, ale nemyslím, že by Bára hrála nějak výrazně špatně. To se někdy stane, pár míčů uteče a samozřejmě Barbora trošku chybovala. Ale hlavou stále byla v zápase."
Třetí set byl o pár míčích, o proměněném brejku, který si Krejčíková podržela až do konce zápasu. Čekala na příležitost?
"Mně se líbilo, že ten závěr zápasu hrála opravdu odvážně, že to vzala do vlastních rukou. Už dřív v průběhu zápasu měla příležitosti, nahrané míče, ale možná se bála o trochu více chodit k síti. Ale to finále, poslední gamy byly opravdu hrané i s rizikem a vírou ve vítězné údery, i když to nebylo jednoduché – čelila brejkbolům a proměnila až třetí mečbol."
Mluví se o výjimečném podání Krejčíkové, díky kterému se možná dostala až do finále. A také o tom, že slabinou Paoliniové je její servis…
"Barbora byla i díky slabšímu podání soupeřky samozřejmě lepší na returnu. Věděla, že zejména přes druhý servis Italky se dá bodovat a opravdu tomu v určitých momentech chodila naproti. Sama sice nadělala stejně jako po celou dobu turnaje nekolik dvojchyb, ale v klíčových momentech si dokázala pomoci svým podáním. Bylo tam i eso v posledním gamu i to byla ta malá drobnost, která jí pomohla vyhrát zápas. Pohledem různých statistik to ale bylo velmi vyrovnané utkání."
V předchozích zápasech Paoliniová dokázala získávat převahu hlavně díky přechodům na síť, kterých měla až do semifinále dvojnásobně více než Krejčíková (145 - 74). Během Wimbledonu zakončovala během setu v průměru 10x na síti. Ve finálové utkání ale byly obě hráčky na síti za celou dobu zápasu shodně 16krát…
"Myslím si, že i tohle proběhlo při poradě s trenéry. Paoliniová je na trávě ofenzivnější hráčkou, má konstrukci hry, dobré náběhy i dobrý volej, takže tomu musela být taktika uzpůsobena. Barbora měnila rytmus hry čopy a byl to herní plán. Nebylo to tak, že by sama chodila nějak často dopředu, spíš Italku k síti víceméně nepouštěla."
Projevila se nakonec tedy větší zkušenost Krejčíkové?
"Asi to tak bylo. Původně jsme si mohli říkat, že hodně záleží na formě, ale finálové utkání nebylo ze strany Barbory nejlepší, které v Londýně odehrála. Lepší výkon určitě předvedla v duelu s Collinsovou nebo Rybakinovou. Každopádně rozhodující momenty už se hrály zase podle její režie a v tom se projevila její větší vyzrálost a zkušenost."
Barbora Krejčíková má grandslamy na antuce i trávě. Mohla by uspět i na tvrdém povrchu?
"Mám pocit, že už překonala ten bod, kdy dokazujete, že první grandslam nebyla náhoda. Už je šampionka. Teď to bude hodně o tom, aby vydrželo zdraví. Je to výborná hráčka, jistě ještě něco přidá, ale konkurence také nespí. Ale je pravda, že ona je opravdu je takový ten all-surface player, může hrát dobře všude. A to je myslím výhoda všech českých holek. V mládí vyrůstaly na antuce a půl roku hrají na nějakých hardech. V tomhle jsme na tom v Česku opravdu dobře a podobné dispozice mají i Karolína Muchová nebo Markéta Vondroušová."