Bartůňková zničila neporazitelnou a stále řeší školu. Nedokázal bych to, připouští otec

Její vystoupení na dívčích grandslamech možná kopírují její postupný tenisový vývoj. Ač už některé její mladší rivalky hrají seniorské turnaje, ona na těch hlavních stále ctí juniorskou kategorii a pořád studuje.

"Já myslím, že je to o lidském vývoji, někdo dospívá později. Za mě je lepší, jít krok po kroku, než tam rovnou hupsnout. Každý to má jinak, asi na to není žádný vzorec, jen se to nesmí asi jen nějak přehánět. Ale když tam člověk jednou vkročí a uspěje, tak proč ne," přemýšlí otec Pavel Bartůněk, který spolu se svou mladší dcerou objíždí svět a snaží se být oporou. Ač už Nikole dávali rady trenéři Jan Mertl nebo Jan Hernych, kteří vedli i Markétu Vondroušovou, na letošním Wimbledonu to byla opět čistě rodinná spolupráce.

A Nikola znovu dokázala, že její dosavadní úspěchy nebyly náhodné. "Já myslím, že že Niki je na stejné úrovni, jako ty mladé holky, co už vstoupily mezi dospělé, třeba jako Sára Bejlek. I my objíždíme turnaje žen, jen stále kvůli věku máme nějaký omezený počet turnajů, a tak se s nimi spíš hospodaří. Když jich máte jen 14 nebo 16, tak se to vždy musí nějak prokládat těmi juniorskými. Příští rok už ale omezení nebude, tak už bude jen mezi dospělými, herně na to má,” plánuje Bartůněk.

Skalp neporazitelné

Jeho dceru letos ve Wimbledonu potěšilo hlavně vítězství nad Ruskou Alinou Kornějevovou, která triumfovala v Austrálii i na Roland Garros. "Vyhrála dva grandslamy, byla skoro neporazitelná, a já jsem ji dala v semifinále ve dvou setech. Toho si hodně vážím," pochvalovala si Bartůňková. "Ale určitě jsem tam hrála i další těžké zápasy, cestou jsem měla tři Britky a hlavně čtvrtfinále na kurtu 3 byl strašně těžký zápas. Bylo tam plno, všichni fandili soupeřce, protože byla domácí a já vyhrála ve třech setech. Nakonec tleskali i mně, asi jsem jim dokázala, že umím," vyprávěla o duelu s Ranah Stoiberovou.

Finále prý už takovou atmosféru nemělo. "Hrálo se proti nám finále juniorů, kde byl domácí hráč a tak už tam tolik lidí nebylo. Soupeřka měla o 10 kilo víc než já, dobře jí létaly údery, byla prostě silnější a celkově hrála líp, zasloužila si to," uznala Bartůňková svou prohru s Clervie Ngounouevou.

Po návratu z Wimbledonu čeká na pražskou rodačku chvíle odpočinku, musí se dát zdravotně do pořádku. Návrat z Londýna po náročném programu doprovázela horečka. Brzy se ale zase plánují další turnaje. A v září bude mít Nikola navíc v hlavě i školu.

V září zpátky do lavic

"Opravdu si jí strašně vážím. Niki se vydala cestou studia na gymnáziu, má sice nějaký individuální plán, ale je to v kombinaci s tenisem pro ni psychicky strašně náročné," říká otec tenistky. "Já bych to asi nedokázal. Když jdu na třídní schůzky, tak si říkám, že když ji vyhodí, tak ji vyhodí, mně by to dnes už ani nevadilo. Ale ona tam chce být, chce dokázat, že to zvládne všechno. Někdy jí rozmlouvám, že to třeba ani není možné. Stejně jí ale strašně fandím a snažíme se oba s manželkou pomoci aby to dokázala" dodává.

I tak je ale zřejmě do budoucna předurčeno, že Nikola Bartůňková dál bude rozvíjet svou tenisovou kariéru. Herní styl má velmi agresivní, za vzory Petru Kvitovou, Rogera Federera a Rafaela Nadala. A raketu v ruce držela prý dřív než začala chodit.

"Niki se v tenisovém prostředí pohybuje od věku batolete. Samozřejmě to asi vychází z toho, že tenis je moje práce, jsem taky tenisový trenér, takže se mezi míčky narodila. Její sestra hrála taky a byla její tahoun a vzor. Raketu držela v ruce, to ještě ani nechodila, ale trénovat jsme samozřejmě začali až když jí bylo pět let," vzpomíná dnes hrdý tatínek, který se snaží být dceři vždy k ruce. "Snažíme se stále dělat rodinné zázemí, na turnajích vařím. A věřím, že se Nikola s námi na turnajích se cítí dobře, když jsme s ní. A i já jsem samozřejmě rád, že s ní můžu jezdit a sdílet to s ní, a můžu trošku pomoci."