Musetti – Djokovič 4:6, 6:7, 4:6
Novak Djokovič si 3. června v osmifinále French Open natrhl meniskus v pravém kolenu a o dva dny později podstoupil operaci. I když se to tehdy zdálo jako utopie, srbský tenista se i v 37 letech dokázal po pouhých čtyřech týdnech postavit na start Wimbledonu a 14. července si na londýnské trávě zahraje své první finále v roce 2024.
Druhý hráč světa i díky přívětivému losu a odstoupení Alexe de Minaura ztratil v pěti duelech pouhé dva sety. V semifinále s Lorenzem Musettim řešil problémy jen na přelomu první a druhé sady, když dvakrát po sobě neudržel podání.
V úvodním dějství zaváhání okamžitě napravil a sadu uzavřel na returnu. Ve druhém setu získal od stavu 1:3 tři gamy po sobě, zvládl tie-break a vedení 2:0 na sety už nepustil.
V závěru utkání sice Djokovič neproměnil na returnu tři mečboly v řadě a po ztrátě sedmi míčků po sobě musel bojovat i přes brejkbol o servis, zdramatizování ale odmítl. Dvaadvacetiletého Itala, jehož dosavadním maximem na grandslamech bylo osmifinále, nakonec po využití čtvrtého mečbolu porazil 6:4, 7:6, 6:4. A to i přesto, že zahrál stejně winnerů a spáchal více nevynucených chyb.
Sedminásobný šampion Djokovič vyhrál wimbledonské semifinále již podeváté v řadě a na trávě v All England Clubu postoupil do celkově 10. finále. Postupem do celkově 37. finále na grandslamech posunul vlastní rekord a o další stupínek se oddálil Rogeru Federerovi (31), Rafaelu Nadalovi (30) či Ivanu Lendlovi (19).
"Pro mě to byl vždycky dětský sen - hrát a vyhrávat tento turnaj. Když mi bylo sedm let a žil jsem v Srbsku, létaly mi nad hlavou bomby a já zároveň sledoval nejdůležitější kurt na světě. Sám jsem si doma vyráběl wimbledonskou trofej a představoval si, jak ji zvedám nad hlavu," přiznal Djokovič v pozápasovém rozhovoru na kurtu.
"A hlavně díky úžasné podpoře mé rodiny - především manželky a dětí - se tento sen stále plní. Neberu to jako samozřejmost. Je to úžasný příběh a společně si to užíváme. I když během zápasu je to byznys, je to dřina a těžko si to člověk užije. S postupem do finále jsem spokojený, ale nechci, aby to tím skončilo. Znovu si chci sáhnout na trofej," míří rodák z Bělehradu za svým cílem.
"Před turnajem tam byla spousta pochybností. Když jsem pár dní před turnajem dorazil do Londýna, nevěděl jsem, zda nastoupím. Bylo to otevřené. Až v den losu jsme si to vyjasnili a definitivně se rozhodli. Odehrál jsme nějaké exhibiční zápasy proti špičkovým hráčům a ujistil se, že mám na to hrát a být konkurenceschopný," uvedl sedmatřicetiletý Srb ke svému nejistému startu.
O 8. triumf ve Wimbledonu, jímž by vyrovnal maximum Švýcara Federera, a 25. trofej z majorů, kterou by překonal rekord Australanky Margaret Courtové, se utká s Carlosem Alcarazem. Loni na trávě v Londýně s o 15 let mladším Španělem ve finále prohrál po parádní pětihodinové přetahované, v dalším průběhu sezony ho pak zdolal v Cincinnati i na Turnaji mistrů a ve vzájemné bilanci vede 3:2.
"Je příkladem mladého hráče, který má ideálně vyvážený život. Jaký má vztah k rodině, ke sportu a jak ho má rád. Možná je to nejlepší dvacetiletý tenista, který kdy hrál," mluvil Djokovič uznale o svém posledním soupeři. Určitě vyhraje spoustu dalších grandslamů, ale já doufám, že to nebude zrovna tento za dva dny. Třeba někdy za patnáct let, až s tenisem skončí," vtipkoval.
"Ale už vážně. Loni mě tu porazil v úžasném pětiseťáku. A letos nečekám menší bitvu. Carlos je komplexní tenista a určitě si opět vynutí mé nejlepší já," dodal Djokovič.
Alcaraz v prvním semifinále porazil Daniila Medveděva a poprvé v kariéře může obhájit triumf na majoru. V červnu na Roland Garros slavil třetí titul a jako nejmladší zkompletoval sbírku grandslamových trofejí na všech površích.