Kopřiva o bitvě s Djokovičem: Atmosféra centrkurtu na mě hned dýchla, zážitek do konce života
"Byl to zážitek do konce života. O tom žádná. Atmosféra centrkurtu na mě hned dýchla. Z toho pohledu to bylo neskutečné," uvedl Kopřiva. "Tak nějak jsem doufal, že by mi Novak mohl darovat pár lehčích balonů, ale bylo to strašně těžké proti němu hrát. Každý balon, který jsem mu dal, přišel zpět o to rychleji. Každý servis zreturnuje. Teď jsem to pocítil na vlastní kůži a bylo to něco neskutečného, jak všechno vrátil," doplnil.
Rodák z Bílovce, který se do hlavní soutěže dostal z kvalifikace, čelil Djokovičovi necelé dvě hodiny. Během utkání si nedokázal vypracovat jediný brejkbol. "Mohl jsem tam být ještě o trochu déle. Věřil jsem, že bych mohl některý set dát do příznivějšího výsledku. Vím, že je to pro mě teď debakl, ale nechal jsem tam vše a to je pro mě hlavní. Bohužel level, který hraju já a jaký hraje Djokovič, je nesrovnatelný," uvedl Kopřiva.
Sedmatřicetiletý sedminásobný šampion Wimbledonu nastoupil k utkání zhruba čtyři týdny po operaci kolena, které si poranil v osmifinále Roland Garros. Během utkání ale neměl viditelné potíže. "Na kurtu jsem vůbec necítil, že by se pohyboval nějak hůře. Myslím, že tam byly nějaké výměny, které musel vyběhávat, a vše zvládl dobře," všiml si Kopřiva.
Bezprostředně před utkáním větší nervozitu necítil. Do akce šel jako druhý v pořadí po utkání Markéty Vondroušové a Španělky Jessiky Bouzasové. "Vůbec jsem nečekal, že půjdeme takhle rychle. I poté, co Maky prohrála první set, jsem jí pořád věřil, že to půjde do třetího. Nakonec to bohužel nešlo," řekl Kopřiva. "Když jsem pak přišel na řadu, bylo to super. Jak jsme nastupovali tou uličkou, tak jsem si říkal: 'Ty jo, kdo ví, kolikrát tudy ještě půjdu'," líčil český tenista, kterému se líbily v zázemí i vystavené trofeje.
V boxu měl trenéra Jaroslava Pospíšila, kondičního kouče Jana Pospíšila, podpořit ho přišli také spoluhráči z daviscupové reprezentace Jakub Menšík a Adam Pavlásek. S Djokovičem si ale po utkání moc nepopovídal. "Bylo to jen u podávání ruky, jinak víceméně nic. Taková ta klasika," doplnil Kopřiva.