Alcaraz přitom neměl úplně ideální start do sezony a v roce 2024 spadl na třetí příčku rankingu. V evropské antukové sezoně vyrazil jen na dva turnaje, ale když už na nich hrál, tak se snažil dojít až k trofeji. V Madridu došel do čtvrtfinále a na French Open k titulu. Na souboj s Djokovičem ale v Paříži nedošlo, srbský tenista totiž musel turnaj opustit dřív kvůli operaci kolene.
Přechod na trávu Alcaraze trochu bolel, při generálce v Queen's Clubu ho vyprovodil domácí Jack Draper ve dvou setech a ani ve Wimbledonu to nebyla v úvodních kolech přesvědčivá záležitost. Carlosovi trochu pomohl snadný los, od třetího kola už ho ale soupeři donutili sáhnout na maximum.
Jako obhájce trofeje byl lovnou zvěří a podporu hledal i u svého týmu na tribuně. "Je to tak tvrdý a neústupný hráč. Jen jsem myslel na další míč a říkal si, že do toho musím jít. A když to ztratím, tak se nedá nic dělat," svěřil se po zřejmě nejtěžším zápase, který ve Wimbledonu odehrál s Francesem Tiafoem, se kterým srovnal vzájemnou bilanci na dvě výhry a dvě prohry.
Důležitým zápasem v jeho cestě za titulem byl i střet Daniila Medveděva s Jannikem Sinnerem. Ruský tenista totiž vyřadil světovou jedničku v pětisetové bitvě a Alcaraz se tak vyhnul souboji s mužem, který ho před dvěma lety z Wimbledonu vyprovodil. Při vší úctě k Medveděvovi, z cesty byl rázem jeden z největších rivalů.
Klíčové momenty
Alcaraz – Tiafoe 5:7, 6:2, 4:6, 7:6, 6:2 (3. kolo)
O Tiafoem se ví, že na trávě umí. A předvedl to i v duelu s úřadujícím šampionem, kterého dostal do nekomfortní pozice a donutil Alcaraze zapnout naplno. Nejkritičtější moment řešil Alcaraz na konci čtvrté sady, prohraný tie-break by totiž znamenal konec nadějím na obhajobu loňského prvenství.
Španělský supertalent ovšem ve zkrácené hře předvedl to nejlepší ze svého repertoáru a Američanovi povolil pouhé dva body. V rozhodujícím dějství už měl psychickou převahu, získal ho za zhruba 30 minut.
Alcaraz – Humbert 6:3, 6:4, 1:6, 7:5 (osmifinále)
Až do stavu 2:0 na sety měl Alcaraz zápas naprosto pod kontrolou, od začátku třetí sady se však začal trápit na servisu, dokonce jej ztratil čtyřikrát v řadě a uhrál ve třetím dějství jen jednu hru. Potíže pokračovaly i ve čtvrté sadě a za stavu 3:4 čelil Španěl sérii tří brejkbolových hrozeb.
Kritický moment, jehož nezvládnutí mohlo vést k dalšímu pětisetovému souboji, ale zvládl. Sadu získal 7:5 a ve zbytku utkání měl po dlouhém útlumu způsobeném i skvělým výkonem Francouze převahu.
Alcaraz – Djokovič 6:2, 6:2, 7:6 (finále)
Finále grandslamu je vždy obrovská zkouška, zvlášť když je protivníkem muž, který už má ve sbírce 24 trofejí. Alcaraz ale pojal duel jako demonstraci síly a Djokoviče ničil od prvního míče. Velmi důležitý byl už první game zápasu, který Španěl získal díky pátému proměněnému brejkbolu.
Pak už to byla jedna velká jízda a až do koncovky zápasu. Těžký moment přežil Alcaraz i ve chvíli, kdy Djokovič odvrátil tři mečboly a vynutil si tie-break. Zkrácená hra třetí sady už ale zase patřila nastupujícímu mládí.
Důležitá čísla
4-0
Čtyřikrát stanul Carlos Alcaraz v grandslamovém finále, čtyřikrát uspěl. Vlastnost, díky které dokáže ve velkých zápasech vždy podat ten nejlepší výkon, z něj dělá pravého šampiona. Podobnou bilancí se v historii mohl pyšnit jen jediný muž – Roger Federer.
21 let a 70 dnů
Je věk, kterého dosáhl španělský tenista při zisku čtvrtého grandslamu. Rychleji to stihli jen Švéd Björn Borg, kterému bylo 21 let a 32 dnů, když v roce 1977 vyhrál druhý Wimbledon a po dvou předchozích triumfech na French Open a o pár dnů mladší než Alcaraz byl při svém čtvrtém vítězství na turnajích velké čtyřky i Mats Wilander (21 a 48 dnů).
184
To je počet výměn, které mladý Španěl získal v průběhu celého turnaje při prvním servisu soupeře a patří mu v tomto ohledu první příčka statistik turnaje. Ukazuje to na jeho komplexnost, to jak si dokáže připravovat brejkové situace. Ve finále s Novakem Djokovičem dokonce vyhrál hned ve 42 % výměn při servisu tenisového velikána, když do hry vrátil zpět 74 % servisů Srba.
Novak Djokovič tak na 25. grandslamový titul zejména díky euforickému vystoupení mladého Španěla nedosáhl. A ač nikdy neprohrává rád, tentokrát byl z jeho řeči cítit obrovský respekt. "Carlos si zasloužil vyhrát. Od začátku až do konce byl lepší. Snažil jsem se bojovat, ve třetím setu jsem odvrátil tři mečboly, ale jen jsem trochu oddálil to, co stejně muselo přijít. Byl lepší, to je prostě fakt," vysekl poklonu Djokovič.
Alcarazova cesta je teprve na začátku, i tak je ale zřejmé, že scéna velkého tenisu dostává novou velkou osobnost. Ve světovém žebříčku je mladý Španěl aktuálně sice stále "jen" trojkou, ale potenciál, který v něm třímá, naznačuje dlouhou a úspěšnou kariéru. A co je pro jeho budoucnost podstatné, není to jen antuka a tráva, na které umí hrát. Alcaraz už má trofej i z US Open a ve sbírání grandslamů může brzy směle pokračovat.