Jak Alcaraz dobyl Wimbledon. Pokora před trávou, tři krizové chvíle i úsměv na rtu

Když před třemi týdny vyhrál generálku v Queen's Clubu, prohodil pokorně, že bude potřebovat ještě víc zkušeností se zápasy na trávě. O tři týdny později už ale tento předčasně vyspělý lídr dobyl Wimbledon. Zapsal svůj druhý grandslamový titul, a to na povrchu, o kterém si dřív myslel, že mu nesedí. Čísla ale ukazují, že se mýlil. V roce 2023 na trávě vyhrál všech 12 zápasů…

Poprvé vyhrál grandslam loni v New Yorku, hned den poté se stal nejmladší světovou jedničkou historie. Bylo mu 19 let, 4 měsíce a 6 dnů. V tenisovém chrámu v Londýně potvrdil, že jeho předchozí triumfy nebyly náhodné.

Je jiný než Nadal

Alcaraz na nic nečeká, jeho krátká, ale dnes už skvělá kariéra, je toho důkazem. Už jeho nástup na okruh byl velkolepý a v srdcích španělských fanoušků byl od začátku považován za přirozeného nástupce Rafaela Nadala. Je si toho vědom, co je ale podstatné, tato role ho nesvazuje. 

"Snažím se, aby mě to nerozptylovalo, myslím na sebe, na svůj pokrok. Já jsem z Murcíe, on z Mallorky. On je levák, já ne. Když jsem byl malý, vůbec jsem neuměl bojovat. To on je úplně jiný,” vzpomínal Alcaraz v nedávném rozhovoru pro italský list Corriere della Sera. 

Wimbledon vyhrál Alcaraz na třetí pokus. Poprvé skončil ve druhém kole, loni v osmifinále a nyní si došel pro pohár. Cestou vyřadil jednoho vrstevníka (jen o týden staršího Holgera Runeho) a dalších šest daleko zkušenějších rivalů. Svou sebevědomou hrou, která má málo slabin, došel zaslouženě pro titul, ačkoliv byli jeho soupeři v průměru o osm let starší.

Klíčové momenty

Alcaraz – Jarry 6:3, 6:7 (6), 6:3, 7:5

Třetí kolo mělo být pro světovou jedničku relativně snadnou záležitostí, ale Chilan Nicolas Jarry hrál fantasticky. Ve druhém setu vedl 3:0, a i když o náskok přišel a v tiebreaku odvracel setbol, sadu pro sebe získal. Podobné to bylo ve čtvrtém dějství. Jarry měl opět náskok 3:0 a donutil Alcaraze k maximálnímu výkonu. Ten na postup do osmifinále musel dřít bez dvou minut celé čtyři hodiny.

Alcaraz – Berrettini 3:6, 6:3, 6:3, 6:3

Ital hrál před dvěma lety finále, a i když nebyl v posledních měsících v ideálním rozpoložení, na milovaný Wimbledon se připravil parádně. Cestou mezi 16 nejlepších vyřadil krajana Lorenza Sonega a bez ztráty setu nasazené Alexe de Minaura i ambiciózního Alexandera Zvereva. Také proti Alcarazovi začal sebevědomě, první sadu si bez rozpaků vzal poměrem 6:3. Mladá Španěl pak musel přepnout do módu šampiona, aby Berrettiniho přehrál.

Alcaraz – Djokovič 1:6, 7:6 (6), 6:1, 3:6, 6:4

V první sadě vypadal Alcaraz jako děcko, které se ještě nevzpamatovalo z výprasku na French Open. Potřetí v řadě prohrál s Djokovičem set poměrem 1:6. Do druhé sady ale vstoupil jako vyměněný a slavnějšího a zkušenějšího rivala začal postupně ničit. Vyhrál tiebreak a zastavil sérii 15 vítězných zkrácených her Djokoviče na grandslamech. Třetí set sice Alcaraz vyhrál 6:1, ale bojoval o něj hodinu. Nezlomil ho ani návrat Noleho do zápasu a od chvíle, kdy ve druhé hře páté sady odvrátil brejkbol, aby následně Djokovičovo podání prolomil, už měl zápas pod kontrolou.

Důležitá čísla

3

Alcaraz se ve svých 20 letech a 72 dnech stal třetím nejmladším vítězem Wimbledonu v open éře. Dříve se to podařilo už jen Borisovi Beckerovi (v roce 1985) ve věku 17 let a 228 dnů a Björnovi Borgovi (1976) ve věku 20 let a 27 dnů. Číslovka tři vyjadřuje i další málo vídaný počin. Cestou za titulem vyřadil Španěl tři hráče z elitní desítky (Djokoviče, Medveděva a Runeho), což naposledy musel řešit Pete Sampras v roce 1994 (Chang, Martin, Ivaniševič).

6

Už šest turnajových titulů má na svém kontě Alcaraz v roce 2023 a v posledních 40 letech je třetím nejmladším tenistou, kterému se to podařilo. Mladší byli v historii jen Andre Agassi (v roce 1988 vyhrál právě šest turnajů) a po něm v roce 2005 Rafael Nadal (dokonce 11). Vzhledem k Alcarazově formě a i tomu, že sezona je krátce za svou polovinou, může Španěl svou bilanci ještě vylepšit.

2195 

Tolik dnů trvala Djokovičova neporazitelnost ve Wimbledonu. Naposledy prohrál srbský fenomén v roce 2017 ve čtvrtfinále s Tomášem Berdychem (skrečoval za stavu 5:7 a 0:2). Působivý je i věkový rozdíl mezi finalisty. Djokoviče a Alcaraze dělilo 15 let a 349 dní, což byl druhý největší věkový skok ve wimbledonské dvouhře mužů v otevřené éře – delší odstup od sebe měli už jen Jimmy Connors a Ken Rosewall v roce 1974 (17 let a 304 dní).

S úsměvem na tváři

Kromě tenisového talentu má Alcaraz jako bonus ještě jednu působivou vlastnost. Je to jeho skoro až čistý charakter. Byl to vidět třeba v osmifinálovém utkání s Matteem Berrettinim, kdy bezelstně vyrazil v napínavé bitvě za rivalem, který se na druhé straně po podklouznutí těžko sbíral z kurtu.

Na jeho tváři je téměř vždy úsměv. Ten vyjadřuje to, jak moc si užívá to, co dělá. "Když jsem byl mladší, byl jsem úplně jiný člověk. Určitě jsem se nebavil tolik jako teď. Vždycky jsem byl naštvaný, házel raketou, hodně si stěžoval," vyprávěl. "Naučil jsem se ovládat, umím držet své emoce. A tenis miluji, vím že na kurtu se dá zažít spousta zábavy," říká nový tenisový král, který už na počátku své kariéry může snít a přemýšlet o metách, které pro něj připravili jeho hvězdní předchůdci.

Zdá se, že tenis nachází v Alcarazovi osobnost, jež nechá rychleji zapomenout na éru Federera, Nadala a Djokoviče.