Zrzavý hubeňour z Jižního Tyrolska vyřídil v nedělním finále US Open Taylora Fritze ve třech setech, v sezoně podruhé dobyl grandslamový titul a na konto mu přistály do žebříčku ATP dvě tisícovky bodů. Slušná záplata za 400 odebraných za účast v semifinále na turnaji v Indian Wells, kde Sinner dvakrát neprošel dopingovými testy. Ital má za sebou velkou kontroverzi, také však jasně vládne světovému žebříčku.
Éra Federera a Nadala už je pryč a krok s mladými se snaží držet aspoň Djokovič. Srbský tenista ovšem letos vyhrál jediný turnaj, díky kterému nicméně zkompletoval sbírku a získal zlato z olympijských her. Byla to působivá scéna a rozhodně splnění snu, zvlášť když ve finále Djokovič porazil Alcaraze. Je ale jasné, že ve svých 37 let toho začíná mít na svých bedrech víc, než unesl dřív. Nole sice ještě chce hrát, a tak se o něm nemusí hned mluvit v minulosti, také ale rozhodně už není hráčem budoucnosti.
Naopak Sinner ukázal, že v nejbližších letech bude jen stěží porazitelný na hardových kurtech, na kterých se hraje po většinu sezony. Vedle nejcennějších triumfů v Melbourne a New Yorku získal dva tituly z Masters 1000 v Miami a Cincinnati, a dva z "pětistovek" v Rotterdamu a na trávě v Halle. Na jeho 11 180 bodů v žebříčku se dívají ostatní s velkým odstupem. Druhý Zverev má 7075, třetí Alcaraz 6690 a čtvrtý Djokovič pouhých 5560...
Na koho si bude muset Ital dávat pozor, je Alcaraz. Mladý Španěl je sice v současnosti až světovou trojkou, oproti dalším konkurentům má však k Italovi nejblíž. Ne snad že by se měli odepisovat o pár let starší Alexander Zverev (27) nebo Daniil Medveděv (28). Dlouhodobě se ale zřejmě projeví talent a další nabyté zkušenosti obou mladíků.
Dá se čekat, že Sinner a Alcaraz budou mít postupem času stále víc navrch. Už letos to demonstrovali tím, jak si rozdělili grandslamy. První z nich triumfoval na Australian Open a US Open a druhý vyhrál Roland Garros a Wimbledon.
Sinnerova výhoda
Co však Alcarazovi v současnosti chybí, je konzistentnost výkonů. Vzhledem ke způsobu sestavování žebříčku je to ta nejdůležitější vlastnost pro pozici světové jedničky. Španělova mentalita byla v roce 2024 o stupínek níž než jeho rivala. Ne snad v jednotlivých zápasech, kde zejména se silnými soupeři vynikal, ale v udržení koncentrace a formy po celé měsíce a v období překonávání zklamání.
Příznačně to bylo vidět v období po olympiádě, cestě na US Open i samotném newyorském grandslamu. Alcaraz se od porážky ve finále na olympiádě s Djokovičem nevzpamatoval – v Cincinnati prohrál s Monfilsem a roztřískal raketu, poté vypadl ve druhém kole v New Yorku s Boticem van de Zandschulpem.
Naopak Sinner dokázal, jak psychicky odolný dokáže být navzdory velmi nepříjemným kauzám. Z olympiády se trochu kontroverzně odhlásil kvůli angíně, i když už možná tušil blížící se provalení dopingového nálezu. Během US Open ale dokázal vytěsnit z hlavy celou story, která mu byla předhazována na každém kroku. Na začátku sice ztratil set s Mackenziem McDonaldem, druhý mu pak vzal už jen Daniil Medveděv ve čtvrtfinále.
Umlčel všechny a všechno výkonem, jenž neměl daleko k dokonalosti. A zavřel ústa i těm, kteří vyprávěli o konci jeho vztahu s ruskou tenistkou Annou Kalinskou. Ta ho po triumfu políbila a dala si záležet na tom, aby to viděli fotografové i kameramani. Vyhrál na celé čáře.
Pro Sinnera však sezona zdaleka nekončí, protože ho čeká Turnaj mistrů v rodné Itálii. Loni se v Turíně musel ve finále poklonit Djokovičovi, kterého vrátil do hry díky vítězství nad Holgerem Runem. Srb za pomoc poděkoval, jenže v rozhodujícím souboji neměl slitování.
Letošní účast má Sinner jistou, stejně jako Zverev. Naopak Djokovič ještě bude muset bojovat o body v Šanghaji či Paříži. Tak jako tak se dá předpokládat touha dvou letošních grandslamových králů. Poslední turnaj sezony budou chtít vyhrát Alcaraz i Sinner.
A i v budoucnu se pak bude mezi těmito dvěma rozhodovat. Bude záležet na několika proměnných faktorech – na Alcarazově schopnosti udržet si formu a na dalším Sinnerově kroku k "dokonalosti", která by ho dovedla k rovnocenné hře se Španělem na jiných površích než jen na betonu. Ne že by Ital nebyl konkurenceschopný, ale jeho sok má opravdu stále navrch především na antuce i na trávě.
Tenisový svět čeká podobná éra, jako v dobách "velké trojky", i když to zřejmě bude v nejbližších letech jen o dvou hlavních rivalech. A právě vzájemná konkurence, která požene oba hráče ke zlepšování při pravidelné konfrontaci, je něčím, co tenis bude nutně potřebovat.
