Olympiáda, nebo grandslam? Ve věčné polemice získává turnaj pod pěti kruhy více zastánců
"Vyhrát grandslam je to nejlepší, čeho v tenise můžete dosáhnout. Ale vyhrát olympiádu je úplně nejvíc v celém sportu," řekl kdysi Andre Agassi, grandslamový šampion a držitel zlaté medaile z Atlanty 1996. Před lety ale byl jeho hlas ojedinělý. I proto, že tenis se vrátil do programu letních her po 64 let dlouhé pauze až v roce 1988.
Jedním z důvodů polemiky je i věčná otázka o tom, kdo je nejlepším tenistou všech dob. Co se grandslamových vítězství týče, v současnosti vede Novak Djokovič, který získal 24 titulů. Má o dva více než jeho věčný rival Rafael Nadal. Až za nimi následuje Roger Federer s 20 vítězstvími.
Djokovičovi však chybí právě onen jeden titul. A i sám tuší, že bez olympijského zlata není jeho sbírka kompletní. Je to právě srbský tenista, kdo staví olympijské hry nade vše ostatní. Djokovič v rozhovorech často naznačoval, že olympijské hry považuje za "největší a nejdůležitější událost v historii sportu". Nezapomenutelný je pak také jeden z nějtěžších okamžiků Djokerovy kariéry – v Riu 2016 utekl v slzách do útrob stadionu, když už v prvním kole prohrál s Juanem Manuelem Del Portrem.
Zmíněná reakce dlouholeté ikony jen zdůrazňuje význam turnaje. A podtrhuje i "poslední přání" jeho bývalého trenéra Gorana Ivaniševiče. Ten svému někdejšímu svěřenci z celého srdce přeje splnění velkého snu. Realizace se ale zdá po událostech posledních týdnů a měsíců značně nejistá.
O tom, že olympiáda je vrchol a může být zařazena na rovinu grandslamů, svědčí i současná situace okolo Nadala. Ačkoli Španěl vyhrál zlatou medaili už v Pekingu v roce 2008, vzdal se letos účasti ve Wimbledonu, nejprestižnějšího z grandslamů, aby se naposledy mohl zúčastnit olympiády.
Olympijská myšlenka si ale samozřejmě získala i další významná jména: Carlos Alcaraz, vítěz posledních dvou grandslamů, před sezonou prohlásil, že kdyby si měl v roce 2024 vybrat mezi olympijskou medailí a grandslamem, dal by přednost první volbě.
Také dvě nejúspěšnější tenistky historie, Steffi Grafová (22 grandslamových vítězství) a Serena Williamsová (23), přikládají větší význam zisku olympijské medaile než grandslamovému triumfu.
"Pro mě byla olympiáda důležitější než grandslam. Bylo to prostě něco úplně jiného. Stát na stupních vítězů a slyšet národní hymnu, dostat medaili na krk a vidět ostatní sportovce, jak vás podporují. Bylo to něco tak výjimečného," svěřila se Grafová. Když Serena zmiňovala své boje o zlaté medaile na olympiádách (má doma čtyři zlata z OH – tři ze čtyřher a jednu ze singlu), mluvila o nich jako o nejzábavnějších ve své kariéře.
Přesto na otázku, jak velká je prestiž této akce, není tak snadné odpovědět. "Nechci mluvit o dalším grandslamu, protože jsem právě vyhrál olympijské hry, a není nic většího než olympiáda," nechal se slyšet Alexander Zverev po zisku zlaté medaile v Tokiu.
Jenže soudě podle jeho reakcí na kurtu i slov v pozdějších rozhovorech nemluvil úplně pravdivě. Je zřejmé, že šťastný bude až ve chvíli, kdy se mu podaří udělat ten poslední vítězný krok na grandslamu.
Jiní tenisoví velikáni, kteří vyhráli grandslam, ale nikdy ne olympiádu, mají ještě extrémnější pohled. Pro Roda Lavera, jedenáctinásobného grandslamového vítěze, je věc jasná: "Prostě si myslím, že tenis se nehodí na olympiádu," řekl kdysi Laver.
Nelze ignorovat ani fakta: Za účast nebo vítězství na olympijských hrách se do žebříčků ATP a WTA nepřidělují žádné body. Turnaj tedy nemá žádný význam pro světové žebříčky a listiny, podle kterých se tenisté kvalifikují na turnaje.
Sampras změnil názor
Podobně mluví také Pete Sampras, který ve své kariéře posbíral 14 grandslamových trofejí. "Když se řeklo olympiáda, představil jsem si vždycky atletiku nebo box," vyprávěl americký tenista. Také ale přiznal, že se jeho pohled postupem času měnil: "V posledních letech je tenis na olympiádě stále prestižnější. V Londýně 2012 se hrálo ve Wimbledonu. A kdybych měl ve své době tu příležitost, určitě bych tam vyrazil."
Federerovi se podařilo získat pod pěti kruhy dva cenné kovy a Švýcarsko vždy reprezentoval rád. "Význam tenisu na olympijských hrách v průběhu let dramaticky vzrostl. A jsem také velmi rád, že se našemu sportu dostává takové pozornosti a že všichni hráči tenhle turnaj skutečně chtějí hrát. Protože smyslem je atmosféra a duchu sportu. A to nás baví," vyprávěl tenisový Maestro, který v roce 2012 musel pogratulovat na wimbledonských kurtech Andymu Murraymu, když ve finále prohrál 0:3 na sety. To už ale měl zlato z olympiády doma – i když jen ze čtyřhry, kterou v Pekingu 2008 ovládl společně s krajanem Stanem Wawrinkou.
O pozornost si řekl nedávným prohlášením také Stefanos Tsitsipas. Ten sice nikdy nestál na nejvyšším stupni vítězů ani na olympiádě, ani na grandslamu, ve svém oboru však už nějakou dobu patří k nejlepším. "K olympijskému turnaji přistupuji, jako by to byl grandslam," řekl řecký tenista pár dní před zahájením olympijských her 2024.
Olympijské zlato? Jiný druh titulu
Zdá se, že pro většinu hráčů nabral tenis na olympijských hrách zejména v posledních letech na významu.
Připouští to i sami tenisté. "Vyhrát olympiádu je asi větší věc, než vyhrát grandslam. To proto, že každý ví, co je olympijské zlato, ale ne každý rozumí tomu, co je grandslam," řekl Andy Roddick, který se pod pěti kruhy představil jen jedinkrát v roce 2004, ale vypadl už ve třetím kole.
Vždy se o tomto tématu bude polemizovat. Olympiádu ale posouvá k daleko větší prestiži i skutečnost, že ji může vyhrát jen jeden hráč za čtyři roky a je tedy daleko těžší na ni získat zlatou medaili. Pro většinu sportovců a fanoušků mají olympijské hry i jisté kouzlo nejvýznamnější sportovní události vůbec.