V tenisovém prostředí je stále častěji vidět cesta odchodu dospívajících hráčů směrem ke studiu na sportovní stipendium do Spojených států. Dříve to znamenalo konec s profesionálním tenisem. Sama jsem slýchala: "Tam tě zničí, nebudeš moct jezdit na profi turnaje a sbírat body. Ujede ti vlak, po vystudování už budeš na hraní moc stará."
Americký tenista John Isner, absolvent Unviersity of Georgia z roku 2007, byl považovaný za výjimku, ale dnešním pohledem byl možná průkopníkem. Vystudoval, stal se profesionálem a dotáhnul to až na osmé místo světového žebříčku ATP.
Čísla výše jasně naznačují, že univerzitní tenis je v dnešní době již legitimní vstupenkou na profesionální okruh ATP a WTA.
Podívejte se na Danielle Collinsovou, aktuálně 10. hráčku světového žebříčku WTA. Mimo kurt usměvavá přátelská holka, která má v hlavě vše srovnané a ví, co chce. Na rozdíl od dnešních 16letých nadějí přišla na profi okruh vlastně až ve svých 23 letech, až když dostudovala. Na kurtu ale přepne do bojovného nastavení a pro vítězství je schopna udělat cokoliv.
Všímám si, že jisté a sebevědomé vystupování jak na kurtě, tak mimo něj má většina absolventů amerických univerzit. Jsou to zkrátka osobnosti, které se pod tlakem nezhroutí, ba naopak. Isner třeba takhle zavzpomínal na svoje krušné začátky. "Živě si vzpomínám na některé zápasy, kdy jsem sotva polykal, jak jsem byl nervózní, protože jsem tak moc chtěl vyhrát." Věřte mi, z osobní zkušenosti se pod to mohu podepsat.
Prožitky studentů na světových turnajích pak ještě umocňuje i uvědomění, že nehrají zápasy za sebe, ale za tým a reprezentují univerzitu, zjišťují, že se na ně dívají plné tribuny nejen na malých kurtech, ale v některých případech i ve velkých arénách, nebo fakt, že jejich zápas je živě přenášen po celých Spojených státech. Není lepší přípravy na profesionální okruh ATP a WTA.
Na univerzitě byl i McEnroe
Dříve bylo běžné, že tenisté studovali. Americké legendy jako Artur Ashe, Jimmy Connors a John McEnroe strávili alespoň rok na univerzitách, než se stali profesionály. Tato tradice zmizela v 80. letech. Hráči se chtěli dostat na Tour co nejdříve, protože se hnali za vidinou peněz, které do světa bílého sportu začaly proudit v čím dál větším množství.
Tenisté jsou zároveň studenty a musí zodpovědně plnit studijní plán. I když je tenisové soupeření univerzit velmi prestižní, tak hráče bez splněných studijních povinností nenechají hrát. Denní režim není žádný med – z lavic na kurt, z kurtu často zpět do lavic, pak na atletický ovál či do posilovny a po večerech dělání úkolů a studium. To dotyčného učí disciplíně, houževnatosti a vytrvalosti.
Tréninkové objemy jsou nemalé a ve výsledku přežijí jen ti nejsilnější a nejodolnější. Je velká škoda, že i když univerzity mají často "neomezené možnosti", tak zranění a bolístky ve většině případů řeší prášky proti bolestem a ledem a jen potlačují příčiny obtíží. To byl můj případ návratu zpět do České republiky. Americké univerzity prostě nemají nouzi o uchazeče a když někdo odpadne, tak rekrutují někoho jiného.
Důležitý faktor, který však dle mého názoru stojí za skvělými výsledky univerzitních hráčů, je možnost každodenně trénovat až s 10 různými tenisty/tenistkami obdobných kvalit. Ti totiž bývají součástí týmu. Hrajete spoustu soutěžních utkání a využíváte sportovního zázemí kampusu s kvalifikovanými trenéry, psychology či osobními učiteli. Vyhranost, která z režimu plyne, je dnes vidět například u Bena Sheltona, 15. hráče žebříčku ATP. Ten sice dnes studuje on-line, ale prostředí univerzity ho formovalo. Líbí se mi na něm, jak se tenisem baví. Když v Madridu hrál čtyřhru s Alexanderem Bublikem, tak to byla zaručená show pro diváky.
Na hardu budou studenti ještě úspěšnější
Na Roland Garros do druhého kola postoupilo 9 bývalých studentů amerických univerzit. Vedle Sheltona a Collinsové třeba i Francisco Cerundolo nebo Emma Navarrová. Vzhledem k tomu, že se na amerických univerzitách hraje až na výjimky na tvrdém povrchu, tak si troufám odhadovat, že na ostatních grandslamech jich může do druhého kola postoupit více a hodně z nich zaznamenat výborné výsledky.
Spousta hráčů by se chtělo stát profesionály, ale cítí, že po skončení juniorské kariéry ještě nejsou mentálně připraveni na to, aby každý týden objížděli turnaje a rvali se o malé body do žebříčku ATP. A to ani nemluvím o finanční stránce. Proto se cesta na americkou univerzitu zdá být vhodnou alternativou, na což přichází čím dál více hráčů a hráček nejen z USA. Příkladem je třeba i Brit Cameron Norrie, bývalý hráč TOP 10, aktuálně 33. hráč světového žebříčku ATP.
V tenise v dnešní době nerozhoduje kvalita úderů. Všichni totiž umí hrát forhend a bekhend, důležitou součást úspěchu však tvoří hlava. Přijde mi, že hráči a hráčky, kteří projdou americkým systémem, jsou sebevědomí, vyzrálí, vyrovnaní a cílevědomí. To vše se propíše do jejich hry a výsledků. Velkou roli hraje i to, že mají zadní vrátka v podobě vysokoškolského titulu a pokud by se jim tenisově na profesionálním okruhu nedařilo, tak se z toho nezhroutí. A je vlastně jedno, kdy přijde průlom a úspěch. Ben Shelton se prosadil hned po odchodu z univerzity, zatímco Chris Eubanks se dočkal až po šesti letech.
