Pro Jabeurovou jsou testem před travnatým grandslamem turnaje v Nottinghamu a v Berlíně. Minulý týden její cestu na Rothesay Open zastavila Karolína Plíšková. Na pětistovce v německé metropoli postoupila do čtvrtfinále. Rozhovor vznikal před jejím utkáním se světovou dvojkou Coco Gauffovou. 

Tunisanka hovořila o svých porážkách v grandslamových finále, bolestech kolena i o specifické wimbledonské trávě.

Když už jsme v Německu, vnímáte, že zrovna probíhá fotbalové Euro? A jakému týmu fandíte?

"Všichni vědí, že jsem velkým fanouškem Cristiana Ronalda, takže trochu fandím Portugalsku. Ale mám také ráda Anglii a Itálii, a protože jsem v Německu, budu fandit i Německu (usmívá se). Ale vážně, opravdu se snažím ty zápasy sledovat a užívat si je, jak jen to jde. Když Turecko vyhrálo nad Gruzií, bylo to, jako kdyby tady vyhráli celé Euro. Všichni okolo mě šíleli. A protože se turecká vlajka podobá té tuniské, tak když vyhrávají, předstírám, že hraje Tunisko (směje se)."

Chtěla byste, aby se na tenise více fandilo a zápasy měly třeba atmosféru podobnou fotbalu?

"Tohle je těžká otázka. Tenisté nejsou zvyklí, aby diváci skandovali v průběhu hry. Ale cokoli se na tribunách děje mimo výměny, je úžasné. Skandování jsem zažila v několika zápasech a atmosféra byla neuvěřitelná."

Když vám někdo fandí a vy už se soustředíte na výměnu, nevadí vám to?

"Ne, vždycky to beru jako pozitivní věc. Jak už jsem říkala, mám moc ráda, když diváci skandují. Je to opravdu příjemné slyšet."

Stefanos Tsitisipas je posedlý svým rankingem, zatímco třeba Madison Keysová to nepovažuje za důležité. Jaký je váš vztah ke světovému žebříčku?

"Momentálně body moc nepočítám. Cítím, že jsem od špičky daleko, protože se mi na začátku sezony tolik nedařilo. Teď se spíš snažím znovu získat sebevědomí, bavit se na kurtu, užívat si hru a být solidní tenistkou. Každý si zaslouží být tam, kde je. Ale samozřejmě je důležité být v žebříčku nahoře."

Spousta tenistů a tenistek sní o tom, že vyhrají Wimbledon. Jaké to máte s tímhle turnajem vy?

"Abych pravdu řekla, nejsem velký snílek. Nikdy jsem o Wimbledonu nesnila, ale doufám, že jednou tam nějaký sen skutečně prožiju."

Wimbledonská tráva je úplně jiná

Před blížícím se Wimbledonem se ale asi musíme zeptat, jak je na tom vaše koleno?

"Zatím je v pořádku. Některé dny je to lepší, jindy horší a tak myslím, že po Wimbledonu budu zase muset podstoupit nějakou kontrolu. Na antuce je to v pořádku, na trávě je to také dobré. Ale střídání povrchů prostě není pro koleno nejlepší, takže musím být obezřetná."

Je mezi úrovní tenisu, který hrajete, a úrovní, které chcete dosáhnout, nějaký výrazný rozdíl?

"Myslím, že je to relativní věc. Je spousta věcí, které můžu zlepšit, ale ze zkušeností vím, že můžete hrát špatně a stejně se dostat do finále, tak jako se to stalo loni ve Wimbledonu. A pak můžete hrát dobře a třeba vypadnout dřív. Takže si myslím, že nejdůležitější věcí je, zůstat v každém zápase pozitivní."

Organizátoři turnaje v Berlíně tvrdí, že tráva je velmi podobná Wimbledonu. Vnímáte to stejně?

"Nemyslím si to. Poptávala jsem to a bylo mi řečeno, že existuje nějaký podkladový materiál, který se z Anglie nemůže dovážet kvůli celním problémům. A i kdyby, tráva nemůže být stejná, protože klima je úplně jiné. V Berlíně ani tolik neprší, jako v Londýně. Když se zeptáte fotbalistů, řeknou vám, že na každém stadionu je jiná tráva. Myslím, že my tenisté to vnímáme ještě více, protože jsme závislí na tom, jak se odráží míč. Jakmile člověk vyrazí na Wimbledon, tak vnímá, že je to úplně jiný turnaj a úplně jiná tráva. Ale já si hraní na trávě opravdu užívám a doufám, že před Wimbledonem získám sebevědomí."

A jak byste tedy popsala trávu v Berlíně?

"Míč se tu odráží výš, je tu víc nerovností a proto se občas odrazí jinak než by měl. Také si myslím, že tráva je pomalejší, to je ten faktor, že se míče odráží vysoko. Myslím, že Iga Šwiateková by tu hrála moc ráda (směje se)."

Dvakrát za sebou jste byla ve finále Wimbledonu. Máte pocit, že úspěchem teď pro vás může být jedině vítězství?

"Když se zeptáte kteréhokoli tenisty na téhle planetě, jestli by chtěl hrát tři grandslamová finále, tak vám každý odpoví, že ano. Tohle si připomínám, abych si uvědomila, že za to mám být vděčná. Někteří tenisté nikdy nedosáhli toho, co já. A být vděčný za to, čeho jste dokázali, je v životě obecně důležité."

Co vás tedy žene dopředu?

"Pocházím z malé země. Jsem z kontinentu, který sní o tom, že konečně někdo vyhraje grandslam. Samozřejmě je vždycky kruté dostat se do finále a nevyhrát. Ale já si půjdu dál za svým cílem. Naučila jsem se, že se nesmím bát neúspěchu, protože ten mi dodává odvahu. Pokud se znovu dostanu do finále a znovu selžu, zkusím to znovu a znovu. Tuhle cestu budu chápat tak, že jsem silná žena, než jako prohru, nebo cokoli jiného."