Velký příběh odvážné Dajany: Tajný útěk, neprokázaný doping i vzpomínky na dědečka

Poslala z cesty wimbledonskou vítězku Markétu Vondroušovou, dvojnásobnou šampionku z Melbourne Viktorii Azarenkovou i českou kometu Lindu Noskovou. Předtím ale v kvalifikaci musela zvládnout tři náročné třísetové bitvy. Na kurtech strávila více než 15 hodin, což je absolutně nejvíce z celého pole ženského singlu. Nakonec ji v semifinálovém klání udolala Číňanka Qinwen Zheng. I tak se ale po prvním grandslamu sezony bude hodně mluvit o ukrajinské tenistce, se kterou nikdo nepočítal.

Dajana Jastremská předvedla v Melbourne zřejmě nejlepší tenis své kariéry. Hrála uvolněně a diktovala hru tvrdými forhendovými údery. Ničila jednu soupeřku za druhou, než jí došly síly. V Austrálii přitom při každém svém vystoupení připomínala, odkud pochází. "Když jsem byla v Brisbane, před zápasem mi řekli, že na dům mé babičky dopadla raketa. Bylo těžké hrát. Mluvit o tom, co se děje na Ukrajině, na to pár sekund nestačí," vyprávěla skoro se slzami v očích. Už dlouhé měsíce má strach o své blízké, kteří zůstali v okupované Oděse.

Dědečkova péče

Ke sportu měla Dajana vlohy odmala. Táta Aleksander hrál volejbal, maminka Marina tenis, o jejich malou dcerku se ale staral hlavně dědeček. Vodil ji na kroužky gymnastiky a plavání, ale ve svých 12 letech se Dajana rozhodla pro tenis. "Vybrala jsem si ho proto, že je velmi tvrdý a krásný zároveň. Chci napsat svou novou historii tenisu," vyprávěla v době, kdy se ve svých 16 letech probojovala do finále dvouhry juniorek ve Wimbledonu. Tam sice podlehla ruské soupeřce Anastasii Potapovové, ale měla o motivaci postaráno. Velký tenisový svět byl najednou tak blízko. 

Do první stovky žebříčku se dostala v roce 2018, když jí bylo 18 let. O rok později už byla v TOP 25 a i díky třem turnajovým prvenstvím se vyšplhala až na 21. místo rankingu, které je dodnes jejím maximem.

Pak se ale začaly dít podivné věci. Na Australian Open 2019 přišla její maminka málem o oko. Bylo to ve chvíli, kdy v ruce držela láhev šampaňského a špunt ji zasáhl do sítnice. "Byla to jedna z nejhorších nocí, co jsem zažil," vzpomínal Alexander Jastremský v rozhovoru pro ukrajinský tenisový server BTU. "Lékařům se oko podařilo zachránit a jsme jim za to velmi vděční," děkoval. Operaci zaplatil ředitel Australian Open Craig Tiley.

Doping, který nebyl?

Další těžká chvíle přišla v momentě, kdy se objevil pozitivní dopingový nález. Ve vzorku Dajaniny moči z listopadu 2020 byl nalezen mesterolon, tedy látka podporující růst svalové hmoty. Dajana vše popřela, proti obvinění se odvolala k mezinárodní arbitráži a vyrazila do Melbourne na Australian Open.

Jenže její reakce soudce ihned nepřesvědčila a provizorní zastavení činnosti se protáhlo na půl roku. Přesto se v létě dočkala verdiktu, že je nevinná. "S potěšením a úlevou vám oznamuji, že jsem byla zbavena všech provinění," napsala na svůj Twitter. Kvůli této nepříjemnosti přišla o tři grandslamy a do hry se vrátila až po Wimbledonu 2021. Nepřekvapí tedy, že herní výpadek se na jejich výkonech podepsal.

Tajně lodí do bezpečí

Poslední těžkou ranou byl začátek války. Když Rusko vstoupilo na území Ukrajiny, byla v Oděse, která se stala jedním z prvních terčů ruské invaze. První dva dny strávila s rodiči v podzemním parkovišti. Pak její otec naložil své dvě dcery do auta a odvezl je 250 kilometrů na jih do Izmajlu. Cestou do bezpečí už viděli zpustošenou zemi. Jaký kontrast k bohatému životu, který poznala ve velkém tenisovém světě. Posledních pět kilometrů šli pěšky do přístavu, k lodi, která odvezla Dajanu a její sestru do Rumunska. Když v růžových teplákách v rukou držely dva kufry a v nich narychlo zabalený celý život, dostaly políbení na čelo.

"Nevím, jak ta válka skončí, ale musíte se o sebe navzájem postarat a jít za svými sny, vybudovat si nový život a být vždy spolu. A neboj se o nás, všechno bude v pořádku," vzpomínala na slova otce v reportáži pro ESPN ukrajinská tenistka. 

V Melbourne jeden takový sen prožila. Také ale ví, že návrat na Ukrajinu bude těžší a těžší. Nový domov našly společně s maminkou a sestrou ve Francii. Dědeček, který ji přivedl ke sportu loni zemřel a táta s babičkou zůstali v Oděse.

"Musíme pamatovat na to, co se u nás děje. Moje země potřebuje co největší podporu," sdělovala po každém svém vítězství, které sledovaly miliony lidí po celém světě. A když se pokaždé se slzami v očích loučila, poslala tribunám symbolické srdíčko a na kameru nikdy nezapomněla napsat: "Jsem hrdá na to, že jsem Ukrajinka."