Andy Murray v úvodu sezony vyhrál 8 z 12 zápasů a většinou přitom potvrdil svou nezlomnost. Sedmkrát vyhrál navzdory ztrátě minimálně jednoho setu, pětkrát byl minimálně dva míčky od porážky a třikrát utekl z mečbolu.
Pak ale přišla sérii čtyř porážek a osmi prohraných setů s Jackem Draperem, Dušanem Lajovičem, Alexem de Minaurem a Andreou Vavassorim.
S Australanem a Italem prohrál na méně oblíbené antuce, na které během své bohaté kariéry slavil pouze 3 z celkově 46 titulů na okruhu ATP (Mnichov 2015, Madrid 2015 a Řím 2016), a na které od French Open 2017 odehrál pouhých pět zápasů.
Letos si Murray přípravu na oranžové drti pochvaloval, ale po debaklu s 1:6, 3:6 s De Minaurem v Monte Carlu jeho nadšení rychle vyprchalo. Mluvil o jednom z nejhorších výkonů kariéry a zvažoval předčasné ukončení antukového jara.
"Bylo to příšerný. Na tomhle výkonu nebylo nic dobrého. Nevím, co se stalo. Neudělal jsem jedinou věc dobře, nevolil jsem správné údery. Tohle mi srazilo sebevědomí, mockrát v kariéře jsem se takhle necítil. Je vážně nepříjemné vidět, že všechna ta dřina přišla vniveč," mluvil sebekriticky Murray.
Změna nálady o 180 stupňů a triumf po 4 letech
Když pak ale i v Madridu prohrál v 1. kole dokonce s hráčem druhé světové stovky Vavassorim, svou rétoriku otočil a dál pokračoval v přípravě na Roland Garros. "Chtěl bych si tam zahrát, už jen proto, že nevím, zda dostanu někdy další šanci. Dokud se cítím zdravý a fit, rád bych to zkusil," prohlásil znovu do bojového módu naladěný Brit a přijal divokou kartu na challenger v Aix en Provence.
A trojnásobný grandslamový šampion opět předvedl, jak je nejen ve sportu důležité správné psychické nastavení. Na jihu Francie našel nejen zápasový rytmus, ale i dlouho nepoznaný pocit z turnajového vítězství.
Murray si na antuce zahrál 5 zápasů během 5 dnů, tedy stejný počet, jako za posledních 6 let. A navíc všechny vyhrál. Po čtyřlístku domácích vyzývatelů Gaëlu Monfilsovi, Laurentu Lokolim, Lucovi Van Asschem a Haroldu Mayotovi zvládl i finále proti nejvýše nasazenému Američanovi Tommymu Paulovi.
Světovou sedmnáctku a semifinalistu letošního Australian Open porazil před zaplněným hledištěm 2:6, 6:1, 6:2, oplatil mu dva roky starou porážku ze Stockholmu, potřetí v sezoně porazil hráče TOP 20 a letos pošesté otočil zápas ze stavu 0:1 na sety.
"Poslední rok a půl jsem se se svou hrou docela trápil. Ale můj tým mě neustále podporoval a pracoval se mnou, abych se zlepšil," řekl svěřenec české legendy Ivana Lendla týden před oslavou 36. narozenin.
Vítězem turnaje se Murray stal poprvé od října 2019 (ATP 250 Antverpy) a teprve podruhé od února 2017 (ATP 500 Dubaj). Challenger vyhrál potřetí v kariéře a poprvé od léta 2005, kdy triumfoval na amerických betonech v Aptosu a Binghamtonu. 17 let a 8 měsíců je nejdelší časový úsek mezi dvěma challengerovými tituly.
"Nejdůležitější částí tohoto týdne byli fanoušci, kteří mě přišli podpořit. Atmosféra od prvního do posledního zápasu byla neuvěřitelná. Pro tyhle turnaje je velmi důležité mít podporu místní komunity. Lidé tu byli i během tréninků, sledovali mě a podporovali. Moc to znamená pro hráče, ale důležité je to i pro celý turnaj," dodal Murray, který v roce 2019 kvůli nesnesitelným bolestem kyčle málem ukončil kariéru, nyní ale už čtvrtým rokem hraje s kovovou kyčelní náhradou.
I proto pak šťastný veterán Murray na sociálních sítích nadšeně vyťukal všeříkající zprávu: "Zpátky v kruhu vítězů."
V dalších dnech by se měl Murray pokusit prodat formu na Masters v Římě, před French Open má v "záloze" ještě start na challengeru v Bordeaux.