Za těch 36 let, které od té doby uplynuly, se postarala o několik významných počinů. Chronologicky? V onom roce 1988 měla premiéru pod pěti kruhy střelba na 10 metrů ze vzduchové pistole. Salukvadzeová v ní vybojovala pro tehdejší Sovětský svaz stříbro. Bylo jí 19 let, kadeřavé vlasy, jiskřivé oči, na sobě červenobílou teplákovku se srpem a kladivem na prsou a hlavou státu, který tehdy reprezentovala, byl Michail Gorbačov. Následně se zúčastnila všech olympijských závodů, které se kdy v této disciplíně konaly.
Soul, Barcelona, Atlanta, Sydney, Atény, Peking. Uplynulo 20 let a v čínské metropoli se radovala z další olympijské medaile. Už pro samostatnou Gruzii získala bronz. Tehdy vzbudila rozruch, když během slavnostního ceremoniálu symbolicky políbila na tvář svou ruskou soupeřku, vítězku stříbra.
Rusko přitom v den zahájení pekingských her napadlo tanky její zemi. "Olympiáda vznikla proto, aby zajistila mír mezi válčícími městskými státy. Otroci a otrokáři tehdy žili měsíc podle stejných práv. Proto jsem byla v šoku, když v mé vlasti v první den her vypukl ozbrojený konflikt," vzpomíná Salukvadzeová. Její gesto bylo vnímáno jako mírové poselství. "Jsme sportovkyně, mezi námi žádná válka není. Byl to jeden ze způsobů, jak podpořit klid zbraní," uvedla.
Londýn, Rio de Janeiro. V roce 2016 se stala první ženou v dějinách her, která na jedněch závodila se svým synem. Tehdy 18letý Cotne Mačavariani, také pistolář, skončil nejlépe 15., jeho máma v 47 letech šestá. "Jsem na nás oba pyšná," řekla tehdy. Podle dostupných pramenů se celkem 56x stalo, aby se na jedné olympiádě představil otec se synem, 12x došlo na kombinaci táty s dcerou a dvakrát maminky s dcerou.
Oba úspěšné pistoláře trénoval dědeček Vachtang, který sehrál klíčovou roli po následujících hrách v Tokiu. Po nich se totiž gruzínská vytrvalkyně rozhodla ukončit kariéru, když ani jednou ze dvou pokusů neprošla do finále. Stěžovala si na to, že už ji v jejím věku tolik neposlouchají oči, které jsou v jejím sportu jako silné ruce pro vzpěrače. "Jenže táta mi řekl: ‘Nino, jsi chytrá holka. Proč nezkusíš ještě Paříž? Počkáš si jen tři roky a budeš mít rekord…’"
A tak se i stalo, třebaže se střelkyně hodně vzpouzela. "Táto, už nechci, je to pro mě hodně těžké. Fyzicky jsem silná dost, ovšem psychicky to nezvládám. A náš sport je z 80 % o hlavě, musím umět hlídat svoje myšlenky," odvětila mu. Až když jí syn popíchl, že skončí kariéru také, když to ona zabalí, a její otec v 93 letech vyslovil účast v Paříži jako své poslední přání, souhlasila.
Znovu se na hry kvalifikovala. Na rozdíl od svého 25letého syna… "Sebrala jsem všechnu sílu. A i když mezitím táta umřel, jsem šťastná, že jsem jeho prosbu splnila." Teď je na 10. olympiádě v řadě, to nikdo v historii nedokázal. Stejný počet účastí má kanadský jezdec parkuru Ian Millar, jenže ten měl v Moskvě 1980 přestávku, neboť západní země tenkrát účast na soutěžích ve východním bloku bojkotovaly.
O osm let později v Soulu nastoupila svou pouť tahle výjimečná střelkyně. Zvítězila ve své parádní disciplíně – ve sportovní pistoli na 25 metrů. Vzpomíná na to, jak ji jako šampionku bezprostřední korejští fanoušci zasypali sprchou plyšáků. "Když jsem vyhrála, nemohla jsem jíst ani spát," popisuje své pocity v 19 letech. Z devíti účastí pod pěti kruhy proměnila šest ve finálovou účast, má kompletní sbírku medailí. Třikrát byla vlajkonoškou výpravy (naposledy v pátek), to je zřejmě další rekord.
Na setkání nejlepších sportovců planety přiletěla s hnědými, blonďatými, černými i mahagonovými vlasy. Ještě nikdy však nebydlela mimo olympijskou vesnici, jako nyní. Střelci totiž soutěží v Chateauroux, ležícím 270 kilometrů severně od Paříže. "Jsem trochu smutná, spíš mi to připomíná mistrovství světa. Podstatou olympiády je, že všichni by během ní měli žít pospolu," posteskla si.
Jako vlajkonoška byla až do pozdní páteční noci v deštivé Paříži, cestou do odloučené provizorní vesnice klimbala v autobuse, do postele se dostala kolem třetí ráno. A v sobotu dopoledne ji čekalo první vystoupení na hrách. Podle svých slov se cítila odpočatá, konečné 38. místo je nicméně její nejhorší výsledek v 19. závodě pod pěti kruhy.
Další start ji čeká v páteční kvalifikaci ve střelbě ze sportovní pistole na 25 metrů, to je její parketa. Většina jejích dnešních soupeřek nebyla na světě, když tuhle soutěž před 36 lety v Soulu ovládla. "Co mě žene dál? Pocit vítězství. Nedá se s ničím srovnat, snad jen s narozením dítěte," vyznala se olympijská rekordmanka.