"Ještě před prohlídkou jsem možná měl nějakou šanci, že kdyby tu stěnu napálili jako v semifinále, tak kdyby někdo udělal chybu, tak možná můžu padesát bodů na ostatní nahnat. Ale jak se finále rozběhlo, hned podle hluku mi bylo jasné, že první Brit dolezl daleko. Že je to za 60 bodů, a i když dám top, tak to prostě nevyjde," podotkl Ondra.
V semifinále stavěči připravili daleko náročnější cestu už v první polovině. "Měli jsme čas se už s Jakobem bavit a byli jsme překvapení. Zvlášť po semifinále, to byla radikálně jiná cesta. Byla komplexní, nepříjemná od začátku. I pro diváky to bylo skvělé, od začátku byli napjatí, co se bude dít," prohlásil Ondra.
"Dnešní finále v obtížnosti bylo pro diváky nuda, protože tak do tři čtvrtě bylo jasné, že nikdo nemůže spadnout. Navíc Toby Roberts i Sorato Anraku lezli s obrovskou nervozitou, ale cesta nebyla tak intenzivní a tak záludná, co se týče obtížnosti, že i s nervozitou se dalo zalézt daleko. Rozhodovalo se na fyzičku v posledních krocích," prohlásil.
Zatímco v kvalifikaci si pomohl při boulderingu jedním topem, ve finále žádnou ze čtyř cest nevylezl celou. "Velká ostuda byla, že jsem nezalezl jedničku. Věděl jsem, že druhý úsek do druhé zóny pro mě bude těžký. Několikrát jsem to zkusil, cítil jsem šanci, ale nezkoušel jsem to jinak. Říkal jsem si, že to stavěči asi dostatečně otestovali, aby to nešlo staticky přesáhnout. Bohužel šlo. Pak už bylo posledních pár sekund, trochu jsem poslední krok uspěchal, i když byl fakt snadný," konstatoval.
Ale ani to by podle něj na medaili nestačilo. "Na to bylo potřeba vylézt dvojku, na kterou těžko říct, jestli jsem měl. Byl jsem blízko. Myslím, že jsem neměl výraznou smůlu, možná, kdybych měl víc času a ještě jeden pokus," uvedl.
U třetího a čtvrtého boulderu věděl, že nemá moc šanci. "Trojka, slabá ramena. Čtyřka, pomalé ruce. Jestli jsou nějaké styly boulderingu, které mi tolik nejdou, tak je to tohle. Geneticky na to asi ani nemám. Nemůžu se v tom zlepšit. Čtyřka je důkaz, proč mi fakt hodně nešla rychlost. Je to velmi podobné," popsal.
Olympijským vítězem se stal devatenáctiletý Brit Roberts, druhý skončil ještě o dva roky mladší Japonec Anraku a bronz získal třiatřicetiletý Rakušan Jakob Schubert. Pro Ondru nebylo obsazení stupňů vítězů moc velké překvapení. "Asi se to dalo čekat. Boulder mě překvapil, že byli kluci o tolik dominantnější. Všechno je to o štěstí. Sorato Anraku je v boulderingu tak konzistentní, že mě to nepřekvapilo. Že dal Toby Roberts trojku, to mě trošku překvapilo. Ale největší tři favorité, které jsem před závodem tipoval, ti na těch stupních vítězů jsou," prohlásil Ondra.
Ve Francii si na rozdíl od covidem poznamenané olympiády v Tokiu mohl vychutnat atmosféru plných tribun. "To, že jsem byl nahoře a lidi bouřili a v posledních krocích jsem bojoval ze všech sil, to je určitě vzpomínka, která z mé hlavy nikdy nevymizí. I to, že jsem tečoval top a ovace ve stoje a byla tam kamera, mohl jsem zamávat manželce a synovi, kteří se koukali. Určitě to za to všechno stálo, i když ta medaile není," dodal Ondra.