Mladý útočník už reprezentoval Slovensko na třech světových šampionátech a byl také součástí týmu na olympijských hrách v Pekingu, kde celek trenéra Craiga Ramsayho získal historický bronz. Slafkovský byl se sedmi góly nejlepším střelcem, vedl produktivitu týmu a stal se také nejužitečnějším hráčem turnaje.
"O Slovensku můžu říct spoustu špatných věcí, které bych rád změnil, ale neudělám to. Pokud chceme být úspěšní, musí se některé věci v SZĽH změnit. Mám pocit, že po bronzu se tito lidé uspokojili, ale tehdy jsme měli štěstí, protože na turnaji nebyli hráči z NHL," vyprávěl.
"Kdyby měl každý kompletní tým, určitě bychom medaili nezískali. Ale jsme spokojení s maličkostmi... Myslíme si, že děláme věci správně, ale není to tak, jen se tak tváříme. Snažíme se lidi přesvědčit, že děláme věci správně, ale dáváme jim falešné výsledky," pokračoval Slafkovský.
Podle košického rodáka se v národních týmech U-16 a U-17 vyhýbají nominaci hráčů se základnou v Severní Americe, protože se lidé ve vedení bojí, že by vystrnadili jejich děti. "Na Slovensku je všechno o známostech, ale všichni se o tom bojí mluvit," říká otevřeně.
"Já jsem konexe neměl, ale uměl jsem hrát hokej. To byla moje známost. Neměli jinou možnost, protože jsem uměl hrát," nechal se slyšet. Slafkovský si myslí, že Slovensko potřebuje ve vedení jiné lidi, ale nikdo to nechce dělat.
"Myslíte si, že Hossa chce pracovat pro svaz? Ne. Gáborík? Ne. Je to kvůli některým lidem, kteří už tam jsou, dělají si to po svém, takže to prospívá jim a ne slovenskému hokeji. To je můj názor," dodal.