Škrtel exkluzivně: Slovenská realita, znovuzrození národního týmu a kroky Liverpoolu

Slovo dělá muže. Slíbil, že si na konci kariéry zahraje ve své milované Trnavě. A to dodržel. Dokonce dovedl tým k triumfu ve Slovenském poháru. Slíbil také, že bude hrát v dresu své rodné obce – Ráztočna. Samozřejmě opět nezůstalo jen u slov. Martin Škrtel má za sebou sezonu v amatérském fotbale.

"Když jsem do toho šel, počítal jsem s tím, že půjde o fotbal a taky o pozornost. Že lidé ocení a budou mít radost, že jsem se dostal do vesnic, kde jsem nikdy předtím nebyl. Byl jsem na to zvyklý po celou kariéru, takže jsem s tím neměl problém," odpověděl na naši otázku, zda nebyl více vyčerpán usmíváním se při focení a psaní autogramů než samotnými výkony.

Že se 104násobný reprezentant, účastník Eura či mistrovství světa, nepřijel do vesnic jen předvádět, dokázal svými statistikami. Spoluhráčům pomohl 13 góly. Z pozice stopera se přesunul do útoku. Kdo ví, jak by jeho čísla vypadala, kdyby některý z jeho bývalých trenérů objevil jeho skrytý střelecký potenciál.

"Hlavně s trnavským trenérem Michalem Gašpaříkem jsme si z toho často dělali srandu, že kdyby věděl, jak kopu přímé kopy, tak by mě na ně poslal i v zápase. Samozřejmě, vše je potřeba brát s nadhledem. Úroveň osmé ligy je někde úplně jinde. Hráč, jakým jsem byl během své kariéry já, se v ní může prosadit. Za ty góly jsem rád. Mnohokrát jsem ale raději přihrál a nechal vystřelit někoho jiného. 13 je fajn, ale mohlo jich být víc," dokazuje i po tolika letech, že je hladový po sebezdokonalování. S Ráztočníky skončil na druhém místě. A fanoušci se na něj mohou těšit i v novém ročníku.

"Ano, budu pokračovat. Dokud mi bude zdraví sloužit natolik, že budu moci hrát na takové úrovni, na jaké chci. Pořád mě to baví, pořád si to užívám. Svým způsobem je to dobrá forma, jak se můžete udržovat v kondici. Nevím, kolik zápasů to bude, protože mám spoustu dalších aktivit. Kdykoli můžu, rád přijdu," dodal bývalý fotbalista Liverpoolu, Zenitu Petrohrad, Fenerbahce a Basaksehiru.

Proč to kopeš, když to neumíš?

Jak je na tom vaše zdraví, kvůli kterému jste ukončil profesionální kariéru?

"Nějak se držím pohromadě. Není to ideální. Pokud se řídím radami lékařů, fyzioterapeutů a cvičím, dá se s tím pravidelně žít. To je pro mě nejdůležitější. Fotbal mi samozřejmě nepomáhá. Teď je to tak, že se dva dny po zápase cítím zbitý, unavený a bolavý, ale cvičením to postupně dávám do pořádku, dá se s tím žít."

Pokud statistiky nelžou, obdržel jste jen tři žluté a žádnou červenou kartu. Vyprchala z vás pověstná nekompromisnost, nebo jste to odehrál se zkušenostmi a víc si to užíváte?

"Musel jsem k fotbalu přistupovat trochu jinak. Je to jiný styl. Hrál jsem na jiné pozici. Nejdu se do zápasu vyloženě sedřít, hlavní pro mě je se nezranit, pořádně si zaběhat, zapotit se a po zápase si dát pivo (směje se). Nechci říct, že by bylo málo žlutých karet, ale styl mého fotbalu se v osmé lize rapidně změnil."

Slovenský fanoušek je náročný, což jste musel pocítit na vlastní kůži. Když jako vítěz turecké ligy nebo anglického poháru slyšíte z tribun, že jste dřevák a podobně, co se vám v tu chvíli honí hlavou?

"Upřímně řečeno, takových věcí jsem o sobě slyšel víc. Někdy mi nad tím zůstal rozum stát. Přišel jsem hrát vesnickou ligu s tím, že chci hrát nějaký sport. Aby mě to bavilo. Propagovat vesnický fotbal. A pak přijdete někam, kde vám nadávají, a to i vulgárně, a po zápase se s vámi chtějí fotit... To mi nejde do hlavy. Na Slovensku bychom si měli více vážit lidí, kteří něco dokázali, a tím nemyslím sebe, ale obecně lidi, kteří ve světě něco znamenají. Je smutné, když zjistíte, že někde ve světě si vás vlastně váží víc než doma na Slovensku."

Která narážka vám nejvíce utkvěla v paměti?

"Bylo jich hodně. Vulgární, méně vulgární. Některé byly vtipné. Nejlepší byla, když na mě jeden pán, trochu obézní, na kole za bránou, křičel, proč to kopu, když to neumím. Zrovna jsem z přímého kopu přestřelil břevno. Tomu jsem se smál, když jsem viděl, v jakém je stavu, a on na mě křičel, proč to kopu, když to neumím (směje se)."

Byly chvíle, kdy jsem se chtěl vrátit

Trnava vás po konci kariéry lákala do svých struktur. Jaká je vaše současná pozice?

"Je těžké mou pozici pojmenovat. Dostal jsem nabídku z Trnavy, ale nereagoval jsem na ni. Do klubu jsem zatím nenastoupil. Na druhou stranu s trenérem, realizačním týmem nebo prezidentem klubu komunikujeme často a pravidelně. Oficiální pozici v klubu nemám. Starám se o to, aby se Spartaku dařilo. Bavíme se, když chce trenér znát můj názor a radu. Vždy mu je rád poskytnu. Můžu se nazývat třeba konzultantem nebo ambasadorem. Když můžu, vždycky rád pomůžu."

V poslední době pracujete na své trenérské licenci. O kterou konkrétně usilujete a v jaké fázi se nacházíte?

"Jsem držitelem licence UEFA A. Už mi vypršela, ale podařilo se mi ji obnovit, když jsem byl na stáži v Dunajské Stredě a ve Spartaku. K tomu se účastním online seminářů. V současné době mám tedy platnou licenci "A". Uvidíme, co dál. Neříkám, že chci být trenérem, ale pokud ta šance přijde, chci na ni být připraven."

Hráči raději hrají, než aby teoretizovali. Je to zdlouhavý proces. Neodradilo vás, že jste se v podstatě musel vracet ke svým začátkům přes různé teorie?

"Uvědomuji si, že pozice trenéra je úplně jiná než pozice hráče. Největší zkouška přijde, až se budu ucházet o licenci UEFA PRO. V tuto chvíli o tom ale nepřemýšlím. Pokud bych se vydal trenérskou cestou, mohl bych být asistentem nebo trenérem v nižší lize, případně nyní v mládežnické lize. Uvidíme, co přinese budoucnost."

Z pohledu funkcionáře nebo trenéra je fotbal jiný než z pohledu hráče. Už jste se smířil s koncem aktivní kariéry? 

"Už jsem se s tím smířil. Jistě, jsou chvíle, kdy mi fotbal nesmírně chybí. Přiznám se, že to není tak, že bych toho litoval, ale byly chvíle, kdy jsem přemýšlel, jestli se k fotbalu nějak nevrátím. Bohužel, můj zdravotní stav mi to už nedovoluje. Jsem s tím ale smířený. Vrcholový fotbalový život je u konce. Teď se jen dívám dopředu, jakým směrem se budu ubírat dál."

Navštívil jste místa, kde jste zažil spoustu úžasných okamžiků. Pomohlo vám natáčení filmu, který pojednává o vaší kariéře, zahnat negativní myšlenky?

"Částečně ano. Během natáčení jsem se s radostí vrátil na místa, kde jsem pracoval. Měl jsem možnost setkat se s lidmi, s kolegy z týmů. Bylo to příjemné vzpomínání. Jsem rád, že jsem ten film natočil. Natáčecí dny byly skvělé."

Čtvrtý na Slovensku, ale škola má přednost

Rodina si vás momentálně může užívat mnohem víc. Váš syn si vybral trochu jiný adrenalin – závodí na motokárách. Nechtěli jste, aby byl vaším následovníkem na fotbalových trávnících?

"Přesně tak, konečně mám prostor trávit čas s rodinou, manželkou a synem. Během své kariéry jsem spoustu společného času propásl, čehož jsem litoval. Snažím se to dohnat. Malý si vybral sport, jaký si vybral. Plně ho podporujeme. Začínal s fotbalem, hrál i tenis. Teď hraje golf, jezdí na motokárách. Je to na něm. Podporujeme ho hlavně v tom, aby se učil a dodělal školu. Kromě toho může mít sport jako koníčka. Uvidíme v budoucnu, jakým směrem se bude vyvíjet jeho případná sportovní kariéra. Škola je pro nás na prvním místě. Všechno ostatní bereme jako koníček."

Prakticky všichni nejlepší jezdci F1 začínali na motokárách – Hamilton, Verstappen, Leclerc... Sdílíte podobnou vizi?

"F1 je velmi populární u dětí, které vyrůstají a jezdce obdivují. Mají možnost sledovat je v televizi nebo na internetu. Ve světě ten sport prožívá velký boom. My se tak daleko nedíváme. Můj syn závodí už rok a půl. Je vidět, že se mu daří. Momentálně je myslím čtvrtý v žebříčku na Slovensku. Na mistrovství světa skončil 16., což je pěkný úspěch. Uvidíme, jak to půjde dál. Motokáry na Slovensku nejsou tak rozšířené jako ve světě. Zatím se mu daří a užívá si to."

Klopp je trenér na správném místě

Nedávno jste se objevil v exhibičním duelu liverpoolských legend. Uvidí vás fanoušci v podobné pozici vícekrát? 

"Mám za sebou dva zápasy. Užil jsem si je. Uvidíme, jestli mě znovu osloví. Jde o to, aby se co nejvíce bývalých fotbalistů LFC dostalo mezi lidi a do jejich povědomí. Pokud budu pozván a bude to možné, rád pojedu."

Liverpool má za sebou turbulentní sezónu. Nakonec mu jen těsně unikla účast v Lize mistrů. Očekával jste po předchozích úspěších podobný ročník ze své zkušenosti?

"Když sledujete všechny kluby na světě, každý si projde méně úspěšným obdobím. Liverpool byl na vrcholu několik sezon po sobě. Neřekl bych, že se to dalo očekávat. Ale něco takového se mohlo stát. Hráči a trenér byli dlouho spolu. Svým způsobem mohl přijít útlum. Přišel. Proto věřím, že na základě změn, které v klubu probíhají, se Liverpool dostane zpět tam, kam patří."

Jürgen Klopp ustál veškerý tlak a zůstává na lavičce. Jak důležitá je jeho přítomnost pro další úspěch klubu?

"To, že Jürgen zůstává, je logický krok. Je to schopný trenér na správném místě. S klubem dosáhl všeho. Z jeho předchozích působení je také zřejmé, že prošel i méně úspěšnými sezonami. Věřím, že po provedených změnách a příchodu nových hráčů se klub rozjede. Jeho pozice v tomto procesu je velmi důležitá. Už mnohokrát dokázal, ať už to bylo v Liverpoolu, Mohuči nebo Dortmundu, že dokáže tým nakopnout. Doufám, že se mu to podaří znovu."

Slovensko potřebuje nové lídry

Nakonec nemůžeme vynechat ani slovenský národní tým. Kritika za herní výkony je hlasitá. Souhlasíte s ní? 

"Kritika byla, upřímně řečeno, na místě. Kromě zápasu s Bosnou nebyly výkony takové, jaké by měly být. Na druhou stranu tým získal dost bodů a výrazně se přiblížil postupu. Koneckonců tým hraje hlavně o body a postup. Každý hráč vám řekne, že by raději měl více bodů a hrál hůře než naopak. Národní tým se stále nachází ve stavu přechodu. Dosažené výsledky se odrazí na jeho sebevědomí. Věřím, že kvalifikaci, kterou začal dobře, dotáhne do konce a výkony půjdou také nahoru."

Dvě výhry z posledních dvou zápasů tým vystřelily do slušné pozice pro boj o postup na závěrečný šampionát. V příštích duelech už ale nebude hrát Marek Hamšík. Podaří se udržet tento bodový "trend" i bez něj na hřišti?

"Pevně věřím, že ano. Marek je samozřejmě osobností nejen našeho, ale i světového fotbalu. Jeho přítomnost na hřišti byla cítit. Říkal jsem to už mnohokrát a budu se opakovat. Musíme se začít dívat na tým bez Hamšíka, Kucky, Pekaríka. Bez zkušených hráčů. Potřebujeme, aby na sebe zodpovědnost vzali další hráči jako Lobotka, Škriniar, Duda nebo Haraslín. Mají kvalitu na to, aby se stali lídry. Musí to ale dokázat i osobnostně. Doufám, že se jim to podaří a budoucnost národního týmu bude světlá."