Myslíte, že Tadej Pogačar ustojí roli favorita a po dvou letech, kdy ho porazil Jonas Vingegaard zase vyhraje?
"Pogačar teď poslal do světa svým soupeřům zprávu, že se cítí nejlíp, co se kdy v životě se cítil. Možná je to i nějaká psychologická hra na ostatní soupeře, ale já mu docela věřím. Asi to uvidíme brzy. Tři ze čtyř úvodních etap Tour mají hodně náročné profily a vlastně už v sobotu nebo v neděli můžeme čekat nějaký útok na Vingegaarda. Na Tour to není běžné, ale vzhledem k tomu, jak jsou rozdané karty, to musí Pogačar zkusit. U Vingegaarda je totiž vzhledem k pauze a zranění velký otazník, jak na tom bude. Také Remco Evenepoel je po nemoci. Trochu se bojím, abychom po tom prvním víkendu neviděli znovu jen mistrovství Slovinska, stejně jako na Giru…"
Ale Pogačar jel i Giro a historie ukazuje, že vyhrát oba závody po sobě bývá spíš unikátní záležitost. Naposledy se to podařilo Pantanimu v roce 1998…
"Ano, a to je ta druhá možnost. Jestli to vydrží a zvládne. Pak by to zřejmě byla asi nejvíce otevřená a zajímavá Tour za poslední léta. Protože pokud si Pogačar naložil hodně, tak je tam těch favoritů spousta. Konečně máme Primože Rogliče v týmu, kde se nemusí podřizovat Vingegaardovi, na startu je Evenepoel. Ale jak jsem říkal, čekám velké útoky už první víkend."
Myslíte, že Pogačar využil příležitosti a kombinaci vyhrát Giro i Tour zvolil právě letos – tedy ve chvíli, kdy byl jeho hlavní rival zraněný?
"Myslím, že s tou jeho formou a sebevědomím, jaké má, se to nabízelo. Ale je to spíš souhra okolností. On je opravdu jeden z nejlepších za poslední roky. Na Tour mu kralování pokazil právě jen Vingegaard, jinak by už tenhle závod vyhrál čtyřikrát v řadě… A před Tour určitě neseděl někde doma na zápraži. Giro vyhrál suverénně a teď určitě ještě dotrénoval."
Jak velká je vůbec rivalita mezi Pogačarem a Vingegaardem?
"Vingegaard vyhrál dvakrát za sebou, to musí Pogačara hodně štvát. Takže si myslím, že i to je ten důvod, proč se letos pokouší o double, aby ukázal, jak je výjimečný. A možná, pokud to nevyjde, tak to bude chtít zkoušet i dál. A samozřejmě nevynechá jedinou možnost, aby se nepokusil vyhrát další Tour."
Mohl by letos zvládnout třeba i Vueltu a zkusit odjet všechny tři Grand Tour v jedné sezoně?
"Zkusit by to určitě mohl. Byl by pak jako z jiné planety. Dostal by se asi úplně nad všechny cyklisty v historii novodobé cyklistiky. Ale to je daleko, musíme hlavně počkat na Tour."
V jaké kondici vůbec může být Jonas Vingegaard po tak těžkém zranění, ke kterému došlo na začátku dubna? A měl vlastně prostor na nějakou přípravu?
"To je právě ta otázka, která asi trápí jeho i tým. Oni se samozřejmě umí připravit, jezdili ve velké nadmořské výšce, mají ty nejlepší trenéry, ale pokud nemáte možnost vnímat závodní tempo a nemůžete se nikde rozjet třeba jen tři-čtyři dny, tak se opravdu může stát, že nebudete stíhat. Pokud se ale Vingegaard udrží na dosah do druhého týdne, tak to může být zase on, kdo se může rozjet. Naopak na Pogačara by pak mohla dopadnout ta kumulovaná únava i z Gira. Určitě může nastat nějaký špatný den a pak se ty tři týdny z Itálie projeví."
Co by kromě toho mohlo hrát Vingegaardovi do karet?
"Místa, kde je nejsilnější, je vysoká nadmořská výška. Tam se zase určitě bude rozhodovat a mohou tam být rozdíly mezi 30 sekundami nebo třeba i dvou minut. Je jedno, jaká je to etapa, ale v nich má Pogačar určité nedostatky. Nebo, vlastně spíš jinak: To není slabina Pogačara, jako spíš výjimečnost Vingegaarda. Dřív v horách vládli Kolumbijci, protože ve vysoké nadmořské výšce vyrůstali. Teď všichni vědí, že tenhle dar a talent má Vingegaard a Pogačar je až ten druhý."
Jak je to vůbec možné? Vždyť Vingegaard je Dán, tamní země je rovinatá, narodil se na úrovni moře.
"Tohle je opravdu souhra náhod, on je taková přírodní hříčka. Má všechny ty geny, které potřebujete do toho vysokého nadmořského prostředí – ať už je to vysoký hematokrit, nebo vysoké VO2max a přenos kyslíku. To jsou věci, které nezískáte jen tak. S tím se prostě narodíte a pak to rozvíjíte. Rozhodně to nemají všichni a Pogačar to nemá v takových hodnotách, jako Vingegaard."
Po třech letech se na Tour objeví český cyklista. Jan Hirt dojel celkově na Giro d'Italia osmý. Jakou vidíte jeho roli v TdF?
"Myslím, že dokud o něco pojede lídr Remco Evanepoel, tak bude Honza vždycky jen domestik. Ale myslím si, že z něj už spadl tlak, pod kterým byl na Giru. Takže by mohl jet Tour relativně v klidu, mohl by si to užívat a v některých etapách klidně vystupovat. Nemusí řešit, že bude dojíždět vzadu, ví že jeho pomoc bude třeba v těch nejtěžších momentech. Ale doufám, že ho vepředu uvidíme. Ono to bude těžké, protože po Giru ne každý dobře zregeneruje, aby se pak udržel vepředu i na Tour. Ale jsem na něj zvědavý, protože má v týmu člověka, který má šanci útočit na žlutý trikot. To se potom jede lépe."
Co říkáte na to, že se letos nekončí v Paříži a i poslední den půjde o žlutý trikot. Závod končí časovkou…
"Je vidět, že dojezd v Paříži není samozřejmost, když je prioritou akce jako olympiáda. Najednou se musela změnit snad stoletá tradice. Ale proč ne. Pokud nebudou ty rozestupy hodně velké, tak se opravdu může stát, že se o vítězství bude rozhodovat poslední den."