Posledním mužem, který v jediné sezoně dobyl Giro i Tour, byl Marco Pantani. Ten v roce 1998 jen těsně (o minutu a 33 sekund) udolal v italských horách Rusa Pavla Tonkova. Následně na Tour de France čelil atakům Jana Ullricha a jeho konečný náskok pak činil tři minuty a 21 vteřin.
Pogačarova letošní dominance byla částečně způsobena nehodou jeho hlavního rivala Jonase Vingegaarda. Přesto jsou časové rozdíly, které v cíli nadělil soupeřům, obrovské. Na Giru zaostal Daniel Martínez o téměř 10 minut (9:56), Vingegaard na Tour ztratil 6:21, zároveň vyhrál jen jediný dojezd, a to ještě s Pogačarem v závěsu.
Historie pamatuje jen sedm borců, kteří vyhráli Giro a Tour v jedné sezoně. Před Pogačarem to dokázali Fausto Coppi, Jacques Anquetil, Eddy Merckx, Bernard Hinault, Stephen Roche a zmíněný Pantani. Žádný z nich si však netroufl absolvovat v tomtéž ročníku ještě třetí z Grand Tour – španělskou Vueltu.
Ani Pogačar to nemá v plánu, alespoň to tvrdil po dojezdu cílové časovky v Nice. Jenže experti se shodují, že by si ji vzhledem ke své formě a kondici klidně mohl střihnout…
"Pokud Vingegaard nejede Vueltu, dokonce si dokážu představit scénář, že Pogačar bude mít tak snadnou práci při vítězství na Tour, že nakonec řekne: Sakra, zkusme tu trojkorunu. Kdy jindy, za rok už taková příležitost přijít nemusí," uvažuje slovenský cyklistický expert Lukáš Ronald Lukács.
Ano, jedním z důvodů, pro který by stálo za úvahu dát Vueltě šanci, je fakt, že do Pyrenejí se rozhodně nechystá Vingegaard, který se letos po těžkém zranění zaměřil hlavně na Tour de France. A poznal, že okleštěná příprava, kterou měl, na Pogačara prostě nestačila. I tak jeho druhé místo vypadá fantasticky a jeho tým už spíš spřádá plány na to, aby za rok srovnal skóre s Pogačarem na 3:3.
Jenže tenhle Pogačarův příběh se zrovna píše v sezoně, jež má pět vrcholů. Po Giru a Tour, které už opanoval, se totiž blíží olympiáda. Na té poslední Slovinsko slavilo zlato díky Primožovi Rogličovi, který vyhrál časovku.
Už to je motivace pro hladového mladíka Pogačara. Ten si už jistě prohléhl profil letošní olympijské trati silničního závodu a pochopil, že by klidně mohl uspět. Start je až 3. srpna, času na regeneraci i trénink by mohl mít dostatek. Navíc si jistě pamatuje, že před třemi lety v Tokiu nechal 25 kilometrů před cílem uprchnout Ricarda Carapaze a nakonec v dojezdu bral "jen" bronz. Zda zkusí i časovku, je zatím otazník. Ta se totiž jede už tuto sobotu, tedy jen šest dnů po konci Tour.
A Vuelta? Její start je 17. srpna, tedy dva týdny po olympijském závodu. Opět se dá říct, že by se všechno dalo stihnout. Jenže ze stáje UAE přichází relativně rozumné vysvětlení, proč ji nejet.
"Ne, nemůžeme ho na ni pustit. Je to takový šampion, že je naší zodpovědností se o něj starat, pečovat o jeho budoucnost a nepoužívat ho jako hračku, kterou můžete snadno zničit, když se k ní nebudete chovat hezky,” říká sportovní ředitel stáje UAE Gianetti. "Tadej je mladý a je pod tlakem na té nejvyšší úrovni už téměř pět let. Jasně, pokaždé, když závodí, vyhrává a dělá úžasné věci. Ale ten stres kolem něj je obrovský,” dodává.
A tak pokud sám Slovinec neřekne: "Jedeme," Vueltu letos zřejmě opravdu vynechá. Připustil nicméně, že za rok o ní uvažuje.
A poslední vrchol sezony? Tím bude mistrovství světa v Curychu na konci září. Tam by se slovinský fantom jistě rád představil. Opět půjde o jednorázový závod a také jde o podnik, ze kterého má pouze bronz. Duhový trikot mistra světa je prostě pro každého cyklistu velmi lákavá záležitost…