Pět dnů Tour de France naznačilo možnosti hlavních favoritů, do kronik se ale zapsaly i triumfy mužů, kteří dávají Staré dámě notnou dávku atraktivity. V Turíně slavil etapový triumf Biniam Girmay jako vůbec první Afričan černé pleti. Ve středu pak dal o sobě znovu vědět Mark Cavendish. Ten při dojezdu do Saint Vulbas zapsal své 35. vítězství na TdF v kariéře, čímž překonal letitý rekord Eddieho Merckxe z let 1969 až 1974.
"Byla to výzva přijet sem a pokusit se vyhrát alespoň jednu etapu. Můj šéf Alexander Vinokourov se mnou šel do rizika. Ale ukázalo se, že ví, co dělá. Je to bývalý jezdec a rozumí Tour de France," děkoval za důvěru Cavendish, kterému bude příští rok v květnu už 40 let. "Šli jsme do toho naplno a udělali jsme to přesně tak, jak bylo potřeba. Každý z týmu přispěl svým dílem, bylo to o detailech," děkoval Brit parťákům ze stáje Astana.
Podstatné věci pro vývoj celého závodu se ale udály už v první horské etapě o den dříve. Pravidlem bývalo, že se o celkovém vítězi rozhodovalo na přelomu druhého a třetího týdne. Vzhledem ke startu v Itálii a tomu, že cesta do Francie vede přes Savojské Alpy, postavil se peletonu už čtvrtý den do cesty druhý nejvyšší bod závodu. Vrchol Galibier s kótou 2627 metrů nad mořem překoná už jen Cime de la Bonette (2798 m. n. m.) v 19. etapě.
Quintanův rekord je minulostí
Právě na Galibier se zaměřil Tadej Pogačar, vědom si nejisté sezony dlouho zraněného hlavního rivala Jonase Vingegaarda. Skoro až pod vrchol se nechal vyvézt týmovými kolegy a na sebe pak vzal posledních 800 metrů stoupání. Dánskému soupeři nadělil na horizontu téměř 20 sekund a při sjezdu do cíle ve Valloire náskok více než zdvojnásobil.
O tom, že osm předních jezdců předvedlo jeden z nejlepších výkonů historie celé Tour, svědčí překonání časového rekordu, který se na Galibieru měří na posledních 8,5 kilometrech stoupání. Tadej Pogačar ve zmíněném úseku zapsal čas 20:48 a překonal čas Naira Quintany z roku 2019 o minutu a 33 sekund!
A i když si v cíli týmovou strategii i dosažený náskok pochvaloval, od Vingegaarda přišla klidná odpověď. "Očekával jsem, že ztratím dvě minuty nebo více, takže být jen 50 sekund pozadu je pořád docela dobré. Můj čas přijde," sdělil Dán.
Lídr stáje Visma přijel do cíle až třetí v pořadí, ve sjezdu si dával pozor, jel relativně opatrně. A tak se přes něj přehnal Remco Evanepoel, pro kterého je letošní Tour premiérová. Belgičan narozený ve Flandrech si zatím počíná směle, i když jeho stáj Soudal Quick-Step bere závod s pokorou. "Všichni už od začátku věděli, že stáj UAE pojede tak, jak předvedla. Ale když Pogačar nastoupil, zkusil to Remco také a nemyslím si, že nějak významně ztratil. To je to podstatné pro celý náš tým. Máme vepředu i Mikela Landu, který je celkově sedmý," pochvaloval si Davide Bramati, sportovní ředitel Quick Stepu.
S Rogličem se musí počítat
Jedním z favoritů má být i Primož Roglič, kterého o titul z Tour připravil v roce 2020 krajan Pogačar předposlední den závodu v časovce. Letos je bývalý skokan na lyžích lídrem stáje Bora-Hansgrohe a ambice naznačuje i spojení se značkou Red Bull. Nepříjemnost však postihla slovinského jezdce už ve druhém dni závodu. Roglič na San Luce opravdu neměl den.
Kdo ale sledoval jeho výkon v horách, musel zpozornět. Na Galibieru sice nejdřív řešil problémy s prasklou galuskou, ve sjezdu byl ale druhý nejrychlejší a na žlutý trikot ztrácí stále jen 74 vteřin. Přesto i on mluvil s pokorou: "Trochu jsem bojoval sám se sebou. Nakonec to nebylo tak špatné. Jsem s dneškem spokojený," sdělil. Měl trochu i smůlu v tom, že ve stoupání relativně brzy ztratil podporu týmových kolegů Aleksandra Vlasova i Jaie Hindleyho.
S lídry dokázal držet krok i Carlos Rodriguez z INEOSu, jehož podporoval Egan Bernal. Právě Rodriguez byl nejlepším "sjezdařem" z vrcholu Galibieru (měl jen o sekundu pomalejší čas než rekordman Tom Pidcock v roce 2022) a ani jeho není radno podceňovat, vždyť loni při premiéře na Tour skončil pátý.
Působivých prvních pět dnů Tour bylo nejlepší reklamou pro další pokračování závodu. V Itálii bylo horko nejen na trati, při přejezdu Francie se pak ochladilo a peleton bylo možno fotit i s kulisami sněhu. Předpověď na dalších 15 dnů vypadá spíš deštivě a počasí zřejmě bude komplikovat závod hlavně v Pyrenejích. Nejzajímavější zápletku dalších dnů přinese páteční 25 km dlouhá časovka a nedělní cesta po kostkách a šotolině krajem Champagne.
To nejlepší ale možná přijde až na konec. Po dlouhých 35 letech zažije Tour finiš v podobě časovky. Pamětníci si možná vzpomnou na souboj domácího Laurenta Fignona s Gregem LeMondem, který skončil triumfem Američana o pouhých osm vteřin. Po třech týdnech lítého souboje v horách, rovinách i divokých sjezdech to může podobně dopadnout i letos. Na korunu krále Tour stále myslí několik jezdců.