Sama v Ostravě? To je v pořádku, cítím podporu, říká Parksová. Dohlíží na ni Bůh i táta

Poprvé semifinále, loni finále. Sakkariová si Ostravu oblíbila a pokud přijela i na letošní turnaj, pak určitě chtěla zkompletovat cestu za titulem. Jenže do cesty se jí postavila Parksová. Dívka, kterou málokdo před turnajem znal. A ze strany Američanky to byl opět pekelně ostrý tenis.

Při podání soupeřky si Parksová sebevědomě stoupala do kurtu a zrychlovala hru. Sakkariová tak i při svém servisu měla hodně práce. Ač Parksová prohrála první sadu, dál poctivě bojovala a bylo znát, že i díky výjimečnému servisu má daleko větší šance na vítězství.

"Bylo to fakt těžké," přiznala vyčerpaně a vlastně hodně uviděně. "Ale tento rok byl pro mě vlastně celý docela těžký. Nějak jsem to přestála, ale vím, že to byl zase Bůh, který mi to umožnil," vyznala se.

Ostravské skalpy dvou výjimečných tenistek sama těžko chápe. "Opravdu to byly dva nejlepší zápasy, které jsem kdy odehrála. Ale pokud se ptáte, vlastně jsem přišla na zápas a nic jsem od něj nečekala. Jen jsem hrála svou hru a to mě dostalo do zápasu," vyprávěla Parksová.

Před utkáním byla až do posledních vteřin na mobilu. Ještě než nastoupila do boxu, ze kterého za světelných efektů a kouře vkročila do arény, odpovídala na zprávy. Do daleké Ostravy vyrazila sama. "Nikoho tu s sebou nemám, ale je to v pořádku, mám velkou podporu z domova, takže to cítím po telefonu. Takže: Ahoj, kluci!" zdravila na dálku přes televizní signál přímo z kurtu.

Vedle svých blízkých, které má často přes displej mobilu nablízku, jí pomáhá ten nahoře. "Bohu vždy děkuji jako prvnímu. Ale pak zavolám tátovi, pár mým přátelům a rodině, o kterých vím, že se dívají," řekla Parksová.

Může si být jistá, že i její další vystoupení bude velmi sledované. V pátek se totiž postaví tváří v tvář další velké výzvě - grandslamové vítězce a domácí hráčce Barboře Krejčíkové (26). Ještě předtím, se ale představí ve čtyřhře společně s Caty McNallyovou (20).