Rozesmátý výškař Štefela slavil postup do finále. Počítali jsme s tím, culil se

Na výšce 221 centimetrů, která je jeho osobním maximem pod širým nebem, se zachránil napotřetí a u sektoru se bouřlivě radoval. Byl plný odhodlání k dalšímu boji. "Já to mívám tak, že když skočím nějakou výšku na třetí pokus, tak pak tu další dám na první. Tak jsem si říkal: 'No tak 225, paráda, tak si osobáček posunu rovnou v kvalifikaci.' Na jistotku jsem to šel," smál se od ucha k uchu. V hale má skočeno 224 ccm z letošního mítinku v Hustopečích.

Na evropský šampionát se dostal díky postavení ve světovém žebříčku a papírově mu patřila 16. příčka. Měl finálové ambice. "Jasně, co bych tady také jiného dělal. Počítali jsme s tím," usmíval se a rozesmál i svého výškařského kolegu Josefa Adámka, který právě procházel okolo. "Nebo nepočítali. Prostě jsme si říkali, že finále by bylo ideál a v něm skočit nějaký pěkný výkon, osobáček," doplnil svěřenec někdejšího úspěšného výškaře Jaroslava Báby.

S koučem už prohodil první slova. "Řekl mi: 'Čekáme tě nahoře na pivo.' Bude jedno na oslavu a pak se jdu soustředit na čtvrtek. Zajdu si na fyzio, ať mi trochu pomačkají zádíčka, protože mě zlobí," plánoval.

Rozdíl mezi mládežnickým a dospělým šampionátem vidí třeba v postupných výškách. "Měl jsem základ hned 212, což není tak moc, ale ve finále bude 218… Celkově jsou ti závodníci někde jinde, už vědí, jak závodit na takových velkých stadionech, kde je hromada lidí. To byl rachot," komentoval atmosféru na sedmdesátitisícovém Olympijském stadionu, který se na dnešní finálový program z velké části zaplnil.

U výškařských sektorů bylo na kvalifikaci nabito. "Měl jsem příležitost si užít takovou atmosféru na Zlaté tretře, kde jsem se z toho trochu potentoval. Tak jsem si to chtěl užít tady, trochu to vyhecovat. A jsem fakt rád, jaké je tady publikum, protože to byl fakt luxus, luxus!" rozplýval se.