Pro začátek si pojďme uzavřít jednu úžasnou éru, v níž o Zlatý míč bojovali Lionel Messi a Cristiano Ronaldo. Minulý rok ještě vyhrál Messi, letos už se tak ale nestane. Ani jeden nefiguruje v konečné nominaci na vítěze této trofeje.
Myslím, že už kroky, které v posledních letech učinili, daly jasně najevo, že přenechávají trůn někomu jinému. Ronaldo si vybral Saúdskou Arábii, Messi zase zámořskou MLS. V mých očích nemůže fotbalista z těchto soutěží pomýšlet na Zlatý míč.
U Ronalda by existovala naděje, pokud by dotáhl Portugalsko k triumfu na Euru. Messi sice vyhrál Copu Amériku, ale nejlepším střelcem týmu byl Lautaro Martínez, který měl navíc dobrou sezonu s Interem Milán a Messiho svým způsobem zastínil. Osobně si myslím, že by neměl chybět v top pětce, protože vyhrál Serii A, byl v ní nejlepším střelcem a to samé zopakoval na Copě.
Tím už ale trochu předbíhám. Přijde mi extrémně zajímavé, že duo Messi, Ronaldo svou dominancí upozadilo ročníky hráčů narozených v letech 1990 až 1998, kdy přišel na svět Kylian Mbappé. Ještě nikdy nevyhrál Zlatý míč hráč narozený v 90. letech.
I to je jeden z důkazů, že jsme sledovali jedny z nejlepších fotbalistů historie a jsem přesvědčený, že jeden z nich jím opravdu je. Messi byl obdarovaný talentem, Ronaldo zase pro svůj úspěch tvrdě pracoval. Sám se nedokážu přiklonit na jednu stranu. Realitou ovšem je, že nikdo z hráčů jejich generace, či později narozených, jim nebyl dostatečnou konkurencí. Oba dominovali světovému fotbalu více než dekádu a ročníky z brzkých 90. let byly často v jejich stínu.
Vlastně považuji za malý zázrak, že se mezi ně vklínili Luka Modrič a Karim Benzema. A kdyby se v roce 2020 anketa kvůli covidu nezrušila, pravděpodobně by ji byl vyhrál Robert Lewandowski – mimochodem narozený v roce 1988.
Je zajímavé hledat důvody, proč je tato generace oproti předchozí slabší. Skvělý článek o tom vydal web The Athletic, který analyzuje jednotlivé ročníky a vysvětluje, že o tyto hráče přestal být na trhu zájem a kluby začaly rovnou cílit na mladší. Jako příkald lze uvést třeba generační proměnu Anglie na letošním Euru. Raheema Sterlinga, Kalvina Phillipse, Jacka Grealishe či Marcuse Rashforda nahradili Cole Palmer, Kobbie Mainoo či Anthony Gordon.
Tento trend bude pokračovat, protože zatímco v minulosti byl hráč ve 20 letech stále braný jako mladý talent, který má ještě dost času, dnes jsou ti nejlepší ve 20 letech často i lídry svých týmů. Samozřejmě tomu pomohly i podmínky pro hráče a jejich výkonnostní růst. Současná La Masia, kde vyrůstal Lamine Yamal, bude na zcela jiné úrovni než tomu bylo před 20 lety.
Jestli měl někdo z hráčů narozených v raných devadesátkách největší šanci nabourat nadvládu Messiho a Ronalda, byl to Neymar. Jen si na chvíli představte, že by měl brazilský bohém Ronaldův mindset… Jaký fotbalista by z něj mohl být a čeho všeho by mohl dosáhnout. Technicky na tom byl fantasticky. Sluší se říct, že měl také smůlu na zranění, ale myslím si, že kdyby o sebe více pečoval a pracoval na sobě, jeho stopa mohla být ještě větší.
Řekl bych, že zůstal tak na 75 procentech svého potenciálu. V době své největší formy v Barceloně byl podle mého kvalitou srovnatelný s Ronaldem, ale brzdilo ho právě jeho myšlení a naturel. V tomhle například vidím rozdíl u Viníciuse Júniora, který mi sice nesedí tím, jak se občas na hřišti chová a simuluje, ale fotbalově nepolevuje. Pracuje na sobě. Proto je také jedním z největších favoritů na Zlatý míč.
Také španělský deník Marca už přišel s informací, že Zlatý míč vyhraje právě Vini. Přiznám se, že můj favorit to ale nebyl. Já bych totiž při hlasování upustil od myšlenky, že se trofej musí udělit hráči, který sbírá čísla a na jeho hru se dobře dívá. Od roku 2008, kdy poprvé vyhrál Cristiano Ronaldo, se na prvních třech pozicích objevil defenzivní hráč jen třikrát. V roce 2014 brankář Manuel Neuer, o pět let později obránce Virgil van Dijk a před třemi lety záložník Jorginho.
Myslím, že ocenit by si ale zasloužili i hráči, kteří nejsou tolik vidět, dělají spíš černou práci. Jejich přínos není na první pohled tak zjevný, pro své týmy jsou ale nepostradatelní tím, jaký mají vliv na jejich hru. Na mysli mám třeba Toniho Kroose, ale jemu bude pro vítězství chybět větší úspěch s Německem na Euru. Proto se z mého pohledu jednoznačně nabízí ukázat na Rodriho.
Vyhrál s Manchesterem City tři trofeje, se Španělskem ovládl Euro a byl zvolen MVP turnaje. Jeho důležitost pro City nejlépe dokazuje i bilance týmu ve chvíli, kdy v sestavě je a kdy v ní chybí. A když se vrátím k argumentu produktivity jako k hledisku posuzování pro úspěch v anketě – ze své pozice měl Rodri devět vstřelených branek a 12 asistencí. Kdyby byla letos volba férová, Zlatý míč by měl získat právě on. Druhého bych zvolil Viníca, třetího Judea Bellinghama nebo Daniho Carvajala a na páté místo bych dal Lautara Martíneze.
Nesmírně zajímavá pak bude otázka příštích let. Přiznám se, že nevidím jméno, které by mělo dominovat podobně jako Messi s Ronaldem. Myslím, že se o trofej bude dělit více hráčů. Když vidím, co dokáže Yamal v 17 letech, určitě bude jedním z největších favoritů on. Člověk už teď přemýšlí, kde může být za pět let a kam až může fotbalově růst. Třeba nakonec i překoná Ronalda v počtu nominací (Portugalec jich nasbíral 18) a Messiho osm triumfů.
Ale budou tu i další hráči. Zapomenout bych nechtěl například na Floriana Wirtze. U něj bude zásadní jeho další přestup - zda si vybere Bayern, City či třeba Barcelonu nebo Real. Parametry pro to má i Jamal Musiala. A stále jsou tu postarší hvězdy jako Vinícius a Mbappé v Realu či Erling Haaland v Manchesteru City.
Zdá se tak, že počínaje letoškem začíná být udílení Zlatého míče zase napínavější.