Nikdy jsem neměl to štěstí, abych se s Franzem Beckenbauerem setkal osobně. Když jsme hrávali na Bayernu a on byl ještě čestným prezidentem klubu, tak většinou seděl nahoře v lóži a tam se hráči moc nedostanou. Když jsem viděl různé záběry na obrazovkách, tak si Franz pokaždé vychutnával fotbal z VIP míst. Ostatně kam jinam takovou legendu posadit, že?
Jeho odchod bude pro Německo velká rána. Sice se o jeho chatrném zdraví už nějakou dobu vědělo, ale jako by si lidé nechtěli připustit, že se něco takového může přihodit. A když se ta zpráva roznesla, celá země byla paralyzována. V médiích jsem četl články o "odchodu posledního císaře" i projevy toho největšího respektu od různých osobností.
Však už také Uli Hoeness a Karl-Heinz Rummenigge začali řešit, zda by nebylo možné udělat poslední rozloučení přímo v mnichovské Allianz Areně, kam by mohlo přijít dát sbohem až 75 tisíc lidí. V následujících dnech bude na stadionu svítit nápis "Děkujeme, Franzi". O víkendu se pak na každém utkání bude držet minuta ticha a hráči nastoupí s černými páskami.
Přiznám se, že pro mě jako hráče narozeného v době, kdy Beckenbauer dávno skončil s hraním a vrhl se na trenérskou dráhu, je složité o něm mluvit a popisovat, jak skvělým hráčem ve své době byl. Viděl jsem jen pár útržků ze světových šampionátů, z čehož se to strašně těžce popisuje. Asi mi ani nepřísluší, abych jej hodnotil z pohledu tehdejší doby.
A i když to tak bude mít i většina mých vrstevníků, vždy platilo, že když se v šatně řeklo, že někdo je jako Beckenbauer, všichni okamžitě věděli, co se tím myslí. To je na tom to krásné – člověk si hned uvědomí, jak velkou personou Beckenbauer byl a co pro fotbal znamenal.
Vizionář s ofenzivními choutkami
Stačilo na tréninku říct stoperům slova kaiser či libero a každý věděl, co má dělat. Všichni tušili, že se budou vytahovat dopředu, jako to kdysi dělával Franz.
A byť jeho role na hřišti v 90. letech takřka zmizela, v současném fotbale ji vídáme v trochu jiné poloze. Střední obránci dnes tvoří hru, rádi si zaútočí, trenéři je vysunují výš, dělají z nich další střední záložníky… Člověk si až říká, že Beckenbauer předběhl svou dobu a patřil mezi největší vizionáře.
Na obránce měl nicméně skvělá čísla. V Bundeslize nastřílel téměř 50 gólů, což je velice slušné číslo. To samé v německé reprezentaci – přes 100 startů a 14 branek. Je očividné, že měl ofenzivní choutky a bavilo ho dávat góly.
Franz Beckenbauer ale nebyl jen skvělý fotbalista a později úspěšný trenér. Když se člověk podívá do jeho životopisu, zjistí, že uměl žít i mimo hřiště.
Trochu mi to připomíná extravagantní život Davida Beckhama, ale v poněkud jiné době. Proč? Císař Franz měl tři manželství, pět dětí, jedno adoptované, měl různé aféry s partnerkami. Třetí manželka byla sekretářka Bayernu Mnichov.
Ne vždy měl na růžích ustláno. Táhl se s ním například korupční skandál při výběru míst pro konání MS ve fotbale, když spolupracoval s FIFA. Často také prohlašoval, že Německo je nejlepší místo pro život, ale sám se pak přestěhoval do Rakouska, údajně kvůli nižším daním. To mu u Němců sráželo kredit.
Kaisery neboli Mundialy
Nicméně i tak ho zbožňovali. Dokonce po něm pojmenovali i golfové hřiště, které bylo několik let na seznamu PGA Tour. Golf byl totiž pro Beckenbauera velká láska. V Rakousku byl na poštovních známkách, nazpíval písničku, která se procpala i do hudebních hitparád, a byl marketingovou tváří společnosti Knorr. Zkrátka když se v Německu řeklo Císař, všichni měli před očima Franze. Byl tu národní superstar.
Navíc je podle mého názoru dosud jediným hráčem, po kterém značka Adidas pojmenovala legendární model kopaček – tzv. Kaisery, známé také jako Mundialy. Že nevíte, o čem je řeč? Černá kožená kopačka se třemi bílými pruhy. Její design byl naprosto jednoduchý. I proto je mají v oblibě zkušení starší hráči či trenéři. Mladí kluci nad nimi vždy ohrnovali nos. Už asi tušíte, že? Je ale úžasné, že se prodávají dodnes a stále patří mezi oblíbené kusy. Takový marketingový dosah Beckenbauer měl.
A jelikož i již zmiňovaný Beckham opustil Evropu a vydal se vyzkoušet fotbal v zámoří, máme tu další spojitost s Beckenabuerem. I on hrál v USA. V New Yorku se potkal s Pelém a váleli spolu za tamní Cosmos, kde je doplnil ještě Johan Neeskens, legenda Ajaxu Amsterdam. Dnes to trochu působí jako předzvěst Galácticos, které v 90. letech začal v Realu Madrid budovat Florentino Pérez.
Beckenbauer byl ceněný nejen za hráčský přínos, ale uměl i jako trenér. Německo dovedl ke stříbrné medaili na MS 1986 v Mexiku, kde podlehl ve finále Argentině. O čtyři roky později v Itálii už ale stejného soka ve finále porazil. Teprve jako druhý v historii ovládl mundial v roli hráče i trenéra. Před ním to zvládl ještě Brazilec Mario Zagallo, který zemřel o den dříve než Beckenbauer. A před šesti lety na ně navázal Francouz Didier Deschamps.
Skutečnost, že to zatím v historii fotbalu dokázali jen tři lidé, svědčí o tom, jak unikátní osobností Franz Beckenbauer byl.
