Příběh Adedirana, kata Slavie: Olayinka je jako bratr, dostal mě v Česku do hry, vypráví

Adediranovi stačilo pět minut na hřišti, aby po kontru mistrně zakončil přízemní ranou na zadní tyč. Dynamo vyhrálo nad Slavií senzačně 1:0 a vzdálilo se sestupovým příčkám.

Ten gól proti Slavii jste dal vy, co pro vás znamená?

"No, co říci… Ale nechtěl bych mluvit o sobě, pokud jde o zápas se Slavií, protože to byla práce všech. Slyšel jsem, kolik let ji Dynamo neporazilo, byla to dlouhá historie, a teď přišlo velké vítězství. Oni přijeli jako favorit, ale my také hodně potřebujeme body. Takže, osobně to pro mě znamená mnoho, ale jsem šťastný, že jsme Slavii porazili jako tým."

Utkání České Budějovice – Slavia 1:0

Od ledna už jste hráčem Českých Budějovic, jak se zrodila vaše cesta na jih Čech?

"Nějaký čas jsme hrál ve druhé lize v Dukle, předtím jsem vystřídal i jiné týmy. Pak mi zavolal můj agent, že o mě má zájem Dynamo. A začali jsme na tom pracovat. Chvíli to trvalo, blížil se přestupní termín, ale díky Bohu, všechno šlo dobře, a jsem tady."

Stejně jako váš krajan Peter Olayinka jste prošel Duklou. Máte i stejného agenta. Inspiruje vás jeho příběh?

"Je pro mě jako velký bratr, dostal mě tu do hry, tak to je. Navíc není inspirací jen pro mě samotného, jeho příběh zná spousta malých fotbalistů v Nigérii. Když jsem přijel do Česka, přivítal mě osobně, jako kdybychom se znali léta a moc mi tady pomohl. Vysvětlil mi spoustu věcí. A zdůraznil i ty normální, které si málokdo uvědomuje: hraj fotbal, prostě si ho užívej, dělej všechno normálně. Dal mi sebedůvěru, abych šel a dělal to, co miluji."

Proti Slavii jste si ale právě proti Olayinkovi zahrál. Co jste si po zápase řekli?

"Je pro mě sice jako bratr, ale v tomhle zápase to muselo jít stranou. Byla to džungle a v džungli bratra neznáte. Každý jsme bojovali za jiný tým. Před zápasem jsme si popřáli štěstí, ale po zápase už jsme se nepotkali."

A co jazyk, zkoušíte mluvit se spoluhráči česky?

"Měl jsem učitele, který mě docela něco naučil, a teď už rozumím víc. I když samozřejmě, mluvit je stále těžší."

Dříve jste hrál také na Maltě a v Německu. Co vám tato dvě angažmá dala?

"Rozhodně je považuji za dobrý start. Dalo mi to pohled na evropský fotbal, abych mohl předvést svůj talent světu. Pochopil jsem systém, jak to v Evropě funguje. Z pohledu kariéry to nebylo nic velkého, ale důležité to bylo. Byly to základní věci, které vás připraví na velkou scénu."

Jak je těžké, dostat se z Nigérie do Evropy? 

"Není to nic jednoduchého. V Africe jsou miliony dobrých fotbalistů a vidíte je všude. V Nigérii jsou všude kolem vás na ulicích. Vidíte malá hřišťátka a na každém se hraje fotbal. Ale ne každý dostane šanci. A když už ji dostanete, tak čeká další tvrdá práce, musíte mít štěstí na dobré manažery a hlavně musíte dokázat, že jste ten pravý."

Co bylo na vaší cestě důležité?

"Pro mě to byla jednoznačně víra v Boha. Je pro mě důležitý ve všem, co dělám, ve svém osobním životě, ve své práci, ve všem. Bůh a rodina mi dávají sílu jít dál a pracovat na sobě. Když se podívám zpět, vím, že mě vede dobře."

Sledují vás doma? Dostal jste po gólu Slavii i nějaké zprávy z Nigérie?

"Ano, když jsem přijel domů, měl jsem v telefonu nějaké zprávy. Mí známí o tom samozřejmě věděli a já jim za tu podporu děkuji."

A jak je vlastně český fotbal vnímán v Nigérii?

"I v Nigérii je česká liga velká věc. Všeobecně jakákoliv liga v Evropě a ve světě je pro kluky z Nigérie velká scéna. Je to splněný sen, stát se profesionálním fotbalistou. Všichni touží opustit Nigérii a jít do Evropy."

České Budějovice jsou městem piva a hokeje. Už jste na ně zašel?

"Ne, náboženství a Bůh jsou v mém životě na prvním místě. Takže tímhle město asi nepotěším, pivo si nedám, opravdu nepiju. A na hokeji jsem ještě nebyl, i když na ten bych opravdu rád zašel."