Ostrý skluzy Mikoláše Tučka: Dvě přestupové facky do tváře Liverpoolu

Liverpool dostal od Chelsea dva tvrdé direkty a i když může být tím, kdo se nakonec bude chechtat, vyražené zuby a krvavý nos má tak jako tak!

Začalo to tak hezky

V pátek 11. srpna ráno to v táboře fanoušků Liverpoolu vřelo. Klub oznámil, že Brighton akceptoval nabídku ve výši 111 milionů liber za Moisése Caiceda a když Klopp na tiskovce potvrdil, že kluby jsou dohodnuté, vypadalo to, že mu spadl kámen ze srdce velikosti dortmundské Südtribüne.

Nicméně jistý si úplně nebyl a jeho překlad německého přísloví "Nechval dne před večerem!" se ukázal jako věštecký. Caicedo nakonec prohlásil, že již v květnu dal své slovo Chelsea, o Liverpool nemá zájem a chce přestoupit právě na Stamford Bridge.

V Brightonu se museli zakuckat smíchy, protože se nakonec dohodli dokonce na 115 milionů liber (110 + 15 na snadno dosažitelných bonusech + případná procenta z prodeje) a rekordní přestup v rámci Premier League byl na světě.

Na definitivní potvrzení jsme čekali ještě pár dní, ale brzy bylo jasné, že dva nejdražší transfery v historii anglického fotbalu (druhý Enzo Fernández, který přišel v lednu za 106 milionů liber) budou hrát vedle sebe v záloze Chelsea. 

Pokus číslo 2

Liverpool po odchodu Fabinha zoufale potřeboval defenzivního záložníka, takže bylo logické, že své Sauronovo Rudé oko natočil do Southamptonu a pokračoval v intenzivních jednáních, aby přišel Romeo Lavia. Tento štítový záložník je sice méně prověřený, ale v 19 letech má velký potenciál. Chelsea měla o hráče také zájem, ale tak nějak jsme na té fotbalové transfer tribuně měli všichni pocit, že silnější pes bere Caiceda, Liverpool vezme cca za půlku Laviu.

Modří ovšem nepolevovali a Southampton nakonec u obou klubů souhlasil s nabídkou necelých 60 milionů. Přiznejme si, že Liverpool se i zde zahnal trochu do rohu. No v nabídce na Caiceda ukázal karty a roli, že nemá finance a potřebuje slevu, by nezahrál ani Tom Hanks! Po schválení částky vše záleželo na rozhodnutí belgického záložníka. K mírnému překvapení všech si vybral… opět Chelsea. 

Geniální? Nemyslím si!

Viděl jsem mnoho memeček a shrnutí, jak to bylo od Liverpoolu geniální, jak chytře zvedal ceny jak při aukci, nakonec to zvednul Chelsea o 25 míčů a sám si vzal Wataru Enda za nějakých 16 milionů liber.

Nevylučuji, že oba přestupy budou nakonec vyhodnoceny jako přeplacené. Také je ovšem snadno možné, že Caicedo – Fernandez bude středová dvojice, o níž se budou učit následující generace, a Lavia (a Ugochukwu) jim budou krýt záda. Proto se pojďme raději mrknout, proč si myslím, že to ze strany Liverpoolu byla zpackané anabáze a zdaleka ne jediná!

Rozpad sportovního vedení

Že je ve vedení Liverpoolu díra ve velikosti Michaela Edwardse, to už jsem zde psal. Edwards není zrovna hřmotný chlapík, ale co se týče sportovního úseku, byla to pro klub ztráta gigantická. Ačkoliv Jürgena Kloppa jako fanoušek Reds bezmezně miluju a jako #shirtguy mám doma několik jeho triček, současný fotbal vyhrávají podle mě organizace jako celek. Éry Fergusona nebo Wengera jsou pryč!

Ano, na hřišti samozřejmě potřebujete co nejlepší tým, ideálně vedený skvělým manažerem. Ale sportovní ředitel, dlouho trochu přehlížená role, mi přijde neméně klíčový. On by měl držet dlouhodobou strategii, rozhodovat, vyjednávat příchody (a odchody!) hráčů. K tomu si připočtěte nejen obvyklé podezřelé jako trenérský ansámbl nebo fyzioterapeuty, ale i čím dál tím vlivnější analytické oddělení. Bez kvalitního zpracování dat se dneska nechytnete, i když si Ivan Hašek myslí opak.

Okej a do toho samozřejmě potřebujete trpělivého a ideálně movitého majitele.

Podívejte na City. Guardiola je génius, ale troufám si tvrdit, že nebýt dvojice Ferran Soriano a Txiki Begiristain, jeho parťáků ještě z Barcelony, zdaleka by tolik medailí z ropných peněz šejka Mubaraka nevytěžili.

Liverpool má během dvou let třetího sportovního ředitele čili o nějaké kdovíjaké koncepci nemůže být moc řeč. Jméno Ian Graham si nemusíte pamatovat, protože bývalý šéf analytiky už je taky fuč. V jednu chvíli chyběl klubu hlavní lékař a to celé mě vede k tomu, že je cosi shnilého ve státě liverpoolském. 

Jedna dvouvlaštovka jaro nedělá

Nejde jen o Caiceda, který byl zřejmě vždycky fanoušek Chelsea. Mimochodem, jeho fotka v modrém dresu s matkou u auta po přestupu a 4 roky zpátky obletěla svět. 

Problém je, že se do této situace vůbec dostanete. Klub se sice hájil tím, že měl z tábora ekvádorského záložníka indicie, že "nebude problém". Ale byl a velký. 

U Lavii to zřejmě nebyla taková srdcařina, ale Chelsea nabídla lepší podmínky, dlouhodobější a zřejmě i lákavější projekt. (Také prý rozhodl rozhovor s krajanem Edenem Hazardem, někdejší hvězdou Blues, SMS od Caiceda, že s ním chce hrát, a vazba na lidi, pod nimiž hrál v City.) 

Přestavba zálohy

Ponechme stranou tyto dvě čerstvé jizvy. Moc jsem nepochopil ani odchody. Jordan Henderson se stal z osmého nejlépe placeného hráče Liverpoolu osmým nejlépe placeným hráčem světa. Za ty služby si odchod zasloužil. Ale pustit Fabinha bez náhrady může být risk, který se vám vrátí jak bumerang, a na již tak pocuchaný obličej přidá dalšího moncla!

I odchody trojice Naby Keita, Alex Oxlade-Chamberlain a především Roberto Firmino jako volných hráčů je podezřelé! S dlouhodobější koncepcí se tomu dalo předejít a byť ne za horentní částky, prodat je o rok dřív. I proto nad tím jako fanda nedokážu mávnout rukou.

Liverpool hlásil dopředu zásadní rekonstrukci zálohy. Nakonec je z toho demolice a stavění zbrusu nové! U baráku je to leckdy moudré rozhodnutí. U fotbalového klubu si nejsem tak jistý.

Kdo se směje naposled, toho tvář bolí nejvíc

Zatímco zbytek fotbalového světa se musel bavit, převážně na úkor Liverpoolu, fans Reds se naopak plácali po zádech, jak to hezky dopadlo a hledají ve slovníku, co je to šogun, za mě jsou to dvě ohromné facky, které mohou bolet ještě dlouho. A fakt, že Chelsea nakonec zaplatí dohromady o 25 milionů liber navíc, tomu pomáhá jen trochu.