Muži v (bez)naději. Proč se v Česku nedaří vychovávat elitní světové tenisty?
Psal se leden 2017, když měl český tenis naposledy zástupce v TOP 10 žebříčku ATP. Tomáš Berdych (36) však necelé dva roky poté ukončil kariéru a nikomu z jeho následovníků se k ní zatím nepodařilo ani přiblížit. Jistě, slibní hráči na zdejších kurtech vyrůstají, ostatně jména Jiří Lehečka (20), Jonáš Forejtek (21), Tomáš Macháč (21), Dalibor Svrčina (19) nebo Jakub Menšík (16) tenisoví příznivci už dobře znají. Je však otázkou, zda alespoň někteří z nich prorazí i mezi dospělými, nebo podobně jako v případě Jiřího Veselého (28) zůstane jen u nenaplněného potenciálu.
Víc sportů a menší zájem
Čím to, že Česko nedodává hráče do světové špičky? Jednoduchá odpověď na zdánlivě prostou otázku pochopitelně neexistuje. „Kdybychom ji znali, tak s tím něco uděláme,” podotýká Jiří Novák. Jedna z hlavních příčin podle něj tkví v odlivu hráčů od tenisu, potažmo od sportu obecně. „V současnosti existuje víc sportů, kterým se mladí mohou věnovat, a zároveň zájem o sport není takový, jaký býval. Proto nám chybí členská základna. Dříve bývalo na dobré úrovni v republice padesát juniorů, hráli mezi sebou a tím se navzájem vytahovali nahoru. V dnešní době počítáme juniory v jednotkách,” poukazuje.
V podmínkách pro trénink potíže nevidí. „Mají je desetkrát lepší, než jsme mívali my. Třeba já ani netrénoval v hale, chodili jsme do tělocvičny na parkety. Dnes mají junioři haly, vybavení, materiály, sparingy a podobně,” upozorňuje zlínský rodák, který na okruhu ATP triumfoval ve dvouhře na sedmi turnajích a zůstane jedním z pouhých sedmi hráčů, kteří dokázali porazit Peta Samprase, Andrého Agassiho, Rogera Federera i Rafaela Nadala.
Navíc prý platí, že řada kluků, na rozdíl od dívek, u tenisu nevydrží. „V tom kritickém věku šestnácti až osmnácti let to mnozí zabalí. Zjistí, že věnovat se sportu profesionálně je pro ně příliš náročné. Nebo že to stojí moc peněz, protože juniorské turnaje jsou dotované pořadatelem, kdežto ty dospělé si musejí hráči najednou platit sami. Zkusí to třeba rok a vidí, že se za tu dobu na žebříčku nikam neposunuli, protože skok z juniorského do seniorského tenisu je obrovský,” myslí si Novák, který nejlepší sezonu kariéry zažil před 20 lety. V roce 2002 se totiž nejen vyšplhal na páté místo žebříčku ATP, ale zahrál si i na Turnaji mistrů a jediný set jej dělil od postupu do finále Australian Open.
Jako příklad úspěšných mužských tenisových škol uvádí tu francouzskou. „Oni mají v první pětistovce skoro padesát hráčů, Španělé zrovna tak. A našich tam není ani deset. V dobách, kdy jsem hrával, jsme měli osm kluků ve stovce. Když člověk přijel na český turnaj, bylo tam 64 opravdu kvalitních hráčů. Teď jich tam je pět, možná deset,” vypočítává bývalý reprezentant a současný trenér, který má v Prostějově na starosti mládež.
Kdo není v TOP 10, nemá šanci
Co se týče nastupující generace zmíněné v úvodu, je Jiří Novák mírným optimistou. „Potenciál v každém z nich určitě je, všichni mají šanci něčeho dosáhnout. Ale je otázka, jak to s nimi dopadne. Třeba o Lehečkovi už se bavit nemusíme, ten už je ve stovce. Teď už půjde jen o to, jestli bude nejvýš sedmdesátý, desátý, nebo třeba první. Je hrozně těžké takhle věštit. Jiří Veselý byl v juniorech světová jednička, tenkrát stál na podobné startovní čáře jako třeba Dominic Thiem. A vidíme všichni, jak to dopadlo,” připomíná, že rakouský tenista předloni vyhrál US Open, zatímco jeho vrstevník Veselý naděje do něj vkládané nikdy pořádně nanaplnil.
Čeští tenisoví příznivci v poslední době poměrně často skloňují jméno Jakuba Menšíka (16). „U něj je ještě brzy na nějaké předpovědi. Určitě je hodně šikovný, je to momentálně třetí nejlepší junior světa, což je obrovský úspěch. Ale teď začal hrát mužské turnaje a vidíte, že na nich nevyhrává. Bude muset ještě dozrát, dorůst, což nějakou dobu potrvá,” má jasno Novák.
Co tedy dělat pro to, aby tuzemský mužský tenis povstal? „Vrátím se k tomu, co už jsem zmiňoval, k členské základně. Problém je, že v tréninkových střediscích mládeže je to nastavené tak, že kdo není v TOP 10 v ročníku, nemá šanci v nich hrát. Podmínky jsou vytvořeny pro dva, tři hráče. Já bych to ale podle žebříčků vůbec nerozlišoval. Rád bych viděl v každém takovém areálu dvacet nebo třicet juniorů. Protože čím užší základna, tím méně kvalitních hráčů z ní logicky vzejde,” uzavírá.