Návrat ke kořenům mezi výjimečnými. Do Dakaru se chci jednou podívat, ví Michek

Stejně jako v roce 2021 domů přivezl "malého beduína". To je trofej, kterou dostává deset nejlepších motocyklistů dakarské rallye. Ta letošní byla podle jeho slov zase o trochu víc posunutá na hranu možností.

Překvapuje vás Dakar znovu a znovu? Letos jste ho jel popáté. Byl zase jiný?

"Určitě. Organizátor, který se nějaké čtyři roky rozkoukával, se pomalu aklimatizoval a hodně to poli závodníků osolil. Tenhle ročník udělal opravdu hodně přísný. Čas na odpočinek vlastně neexistoval, odjelo se přes 8 tisíc kilometrů za necelé dva týdny, každá speciálka měla přes 400 kilometrů, denní nájezd byl mezi 700 až 900 km. A taky se poprvé jela dvoudenní etapa…"

Mají vůbec ještě šanci uspět závodníci dobrodruzi, kteří jedou bez podpory servisních týmů, jak to bývalo v prvopočátcích této rallye?

"Je potřeba říct, že dnes se na Dakar nedostane každý. Podmínkou je, kvalifikovat se. To znamená jet v Maroku nebo na mistrovství světa a obstojně tyto zkoušky dokončit. Potom organizátor vybírá – dává najevo, zda jste nebo nejste hoden ten závod jet. Startovní pole motorek má asi 150 jezdců, ale samozřejmě, jen asi pole 40-50 závodníků se tam jede rvát a jakoby vyčnívá. Ti další jsou taky rváči, ale nejedou tak rychle, neřeší každou vteřinu a podstatné je pro ně vidět cíl a dostat placku finishera. Myslím, že organizátor ví, že to tak má být. Je pro to vytvořena spousta podkategorií."

Dnes se možná i změnily podmínky. Navigační svitky vystřídaly digitální mapy…

"Já myslím, že old-school přístup v některých věcech není vůbec špatný. Mohli jsme si vybrat, jestli chceme itinerář na svitku a elitní jezdci na motorkách si ho dokonce vyžádali. Samozřejmě že technologie, tablety, kdy máte obrazovku, to vše usnadňuje jízdu, je to pohodlnější. Papír musíš 20 minut navíjet, u digitálu dostaneš kód a je to nahrané za sekundu. Ale také se snadno může v písku a při nárazech rozbít, vypnout nebo přestat fungovat. Zvlášť u motorek. Ty jedou první, nemají před sebou skoro žádné stopy, těm nemůže rollbook vypnout na 10 minut. Když se podíváte na předešlé ročníky, tak o vítězství rozhodovalo třeba 45 sekund na 8 tisíci kilometrech."

A co stany? Tovární jezdci asi spí raději v kamionech…

"Stan má taky něco do sebe. A musím říct, že letos jsem si jedno nocování v poušti opravdu užil. Bylo to při té dvoudenní etapě, o které jsem si nejdřív myslel, že si ji můžu naplánovat podle svého. Jenže nakonec nás organizátor donutil vymačkat ze sebe všechno a mně se podařilo dojet do posledního evakuačního kempu, kde nás bylo jen nejlepších 11 motorkářů. Bylo to v poušti, kam snad nikdo ani nemůže. Před vstupem tam stáli dva kluci, podali nám zabalený stan, spacák, dali nám takovou krabičku přežití, ve které jsou dvě sušenky, konzerva, tři sirky a takový ten "pepa" co hoří… Prostě bojovka - a teď je to na tobě - postarej se (usmívá se)."

Takže se člověk ocitne jen ve společnosti největších rivalů… Jak spolu závodníci z čela vychází?

"Musím říct, že mě to fakt hřálo, že jsem se tam ocitl mezi nimi. Byla to absolutní špička motorek. Byla tam taková fajn atmosféra, nějaká rivalita se vůbec neřešila. Je to poušť, ale je tam docela zima, takže se udělal větší oheň a fakt jsme si povídali jako u táboráku. To se ti v bivaku nestane, najednou poznáš lidi zase trochu jinak. Ohřál jsem si tu svojí konzervičku a pak se jde spát v těch totálně propocených věcech, co má člověk na sobě. V člověku zůstává neskutečný zážitek, že leží pod hvězdami v jedné z největších pouští na světě a postaví si tam stan. Mělo to svoje kouzlo a byl to takový návrat k dakarským kořenům."

Jak vůbec vypadá startovní pole Dakaru? Je to spíše závod pro chlapy a borce, kteří už v rallyeovém sportu něco zažili, nebo potkáváte i mladé závodníky?

"Myslím, že ještě před deseti lety to bylo úplně jiné. Bylo to větší dobrodružství. Dnes je to opravdu víc závodění, mnohdy vyhrocené a je pravda, že čím dál častěji ťukají na dveře mladí, které ti staří bardi moc pouštět nechtějí. Já ho jel poprvé, když mi bylo 30 let, taky jsem nebyl zrovna stařík, ale pochopitelně to má vývoj. Člověk musí připustit, že vždycky přijde nějaká výměna generací, že přijde mladá krev…"

Mezi pěti nejlepšími motorkáři není nikdo, kdo by byl mladší 30 let. Mluví tedy pro ty starší zkušenosti?

"Pamatuju si, že když jsem byl mladý a začal jezdit motokros v 15-16 letech, tak jsem neměl problém závodit se staršími chlapy. Motokros je výbušný, rychlostní sport. Jak jsem ale starší, tak už v něm nejsem tolik dominantní. Je to možná jako v jiných sportech. Dřív mi seděly sprinty, dneska mi svědčí víc maraton."

Jak je na tom dnes Česká republika s motkrosaři a jejich základnou? Vyrůstají za vámi další mladí kluci, kteří budou mít na to, jezdit takové závody?

"Myslím, že český motokros je pořád na solidní úrovni. I když už to samozřejmě není jako dřív, kdy se ve Strakonicích dělaly motorky a byla ostuda, když ve vesnici v garáži nebyla aspoň jedna krosová motorka. Dnes to vychází jedna kroska na 20 vesnic. Ale je to pochopitelně všechno o financích a době, která se mění."

A vy? Jak dlouho byste chtěl ještě jezdit? Nebojí se o vás rodina po těch zdravotních patáliích, pouštět vás na několik týdnů závodit do pouště? 

"Po tom incidentu, kdy jsem bojoval mezi životem a smrtí, se to doma změnilo. Já z té vážné nemoci ale vyvázl snad až neuvěřitelně. Říkali mi, že budu rád, když si dojdu pro rohlíky a já dnes prostě závodím. To je neuvěřitelné. Někdo by mohl říct, že to bylo varování a že jsem blázen, že mám rodinu, děti… Ale já vím, že se nemůžu uzavřít do sebe. To by mě zničilo a myslím, že by to zničilo i lidi kolem mě. Nemohl bych sedět jako hromádka neštěstí, potřebuji mít náplň života a žít život. Jenom tak budu šťastný a pak i lidé kolem mě. Na druhou stranu musím říct, že manželka je pro mě neskutečnou oporou."

Jezdíte Dakar. Ale byl jste vlastně někdy v tom opravdovém Dakaru v Senegalu?

"To je pravda, nebyl jsem tam, ale rozhodně ho chci navštívit. Projet si původní trasu asi nepůjde, ta rallye se musela přestěhovat kvůli lidem, kteří kvůli tomu závodu byli opravdu velmi agresivní. Ale je to taková moje výzva, že bych se chtěl podívat na místo, kde to všechno vzniklo a začalo."