Saya Sakakibarová má BMX v krvi. Lásku a talent k divokým závodům zdědila po starším bratrovi. Již od čtyř let mu na trénincích fandila a těšili se na společný start na hrách v Tokiu. Jenže na startovní rampu se nakonec postavila jen Saya. Její bratr Kai, tehdy 10. nejlepší jezdec světa, měl v únoru 2020 na mistrovství světa v Barhurstu děsivý pád.
Po nehodě utrpěl závažné poranění mozku a byl dva měsíce v umělém spánku. Hrozivý incident ovlivnil jeho řeč a pohyb pravé strany těla, musel se znovu učit základním životním dovednostem. Cesta k úspěchu na tratích BMX pro něj skončila.
Mladší sestra tedy měla o to větší motivaci v Tokiu zazářit. Její olympijský debut ale překazila tvrdá srážka, po které utrpěla těžký otřes mozku. Během roku si přivodila další, jehož symptomy ji provázely po celou další sezonu. Dokonce přemýšlela o konci kariéry. "To období jsem si opravdu neužívala. Po druhém otřesu jsem si opravdu myslela, že je to můj konec," uvedla.
I tak ale do francouzské metropole vyrazila s jasným cílem – prokletí zlomit. Její šance na vykoupení se ale mohla rozplynout ještě před startem, týden před závodem dostala covid. Odpočinek či medikace, možná spíše neuvěřitelné odhodlání ji přesto na trať dotáhlo.
Na startovní rampě stála, na počest bratra, s číslem 77 a od prvního šlápnutí až do finiše závodu kralovala. Cílovou čáru protnula po 34 vteřinách a před druhou Manon Veenstraovou z Nizozemska vyhrála s náskokem sedmi desetin. "Za všechno, čím jsem si prošla jsem vděčná, protože právě tyhle těžké chvíle mě do BMX znovu dostaly. Šla jsem do sebe a našla samu sebe," uvedla po největším triumfu v kariéře.
Z hlediště ji s celou rodinou podporoval i starší bratr. "Viděla jsem Kaie a věděla, že tak jako tak skončím v slzách." Její touha vyhrát byla o to silnější. "Připadalo mi to, jako bych já sám dostal medaili. Prostě to udělala perfektně a já měl pocit, že jsem její součástí. Za to bych jí chtěl poděkovat," uvedl její bratr Kai.