Michal Sadílek: Livesport mě nasměroval do Liberce. Klidně si označím tým U15 v Africe

Prý jste velký “Livesport nadšenec”.

“Jsem schopný si označit úplně cokoliv. Když bude hrát třeba Rovníková Guinea U15, tak její zápas budu klidně sledovat. Zajímá mě to, je to nevšední. Nikdo neví, kdo se tam může ukázat. Třeba se tam rozstřílí nějaký frajer, který bude za dva roky v Chelsea jako obrovské překvapení. Já budu ale moct říct, že jsem o něm věděl už před dvěma lety.” (usmívá se)

Pokud se nepletu, tak právě notifikace Livesportu sehrála důležitou roli i ve vaší kariéře. Můžete tenhle příběh přiblížit?

“Je to tak. Livesport sehrál určitou roli v mém hostování v Liberci. S PSV jsme totiž hráli o Evropskou ligu s Rosenborgem ve stejný čas jako Slovan a já shodou okolností seděl na tribuně a mohl tak jejich zápas sledovat. Když mi přišla notifikace, že dali kluci gól v poslední minutě a postoupili do hlavní fáze Evropské ligy, tak jsem si říkal, že by nebylo špatné právě do Liberce odejít hostovat. A dva, tři dny nato už jsem byl jeho hráčem. Takže ano, Livesport v tom sehrál velmi užitečnou roli.”

Aktuálně určitě sledujete i pražskou Spartu, do níž zamířil váš starší bratr Lukáš. Co říkáte na její krach v pohárové Evropě?

“Je to tak, Spartu teď sleduji hlavně kvůli bráchovi. Moc jsem mu přál, aby se dostali co nejdál. Byla dokonce možnost, že bychom se mohli potkat v nějakém předkole. To by bylo velmi zajímavé. Bohužel se jim to s Vikingem nevydařilo, což je velká škoda pro český fotbal, protože budou opět chybět body do koeficientu.”

Oba jste fotbalově vyrůstali nedaleko Uherského Hradiště a netajíte se tím, že vaším fotbalovým mentorem byl dědeček.

“Děda byl můj první trenér. Když mi bylo asi pět nebo šest let, tak jsme s bráchou šli hrát do vedlejší vesnice. Žili jsme tehdy v Uherském Ostrohu a děda si nás vzal pod dozor. V těch úplných začátcích nás trénoval a díky němu jsme tam, kde jsme.”

Lukáš měl nakročeno do akademie klubu z Premier League, z čehož nakonec sešlo. Vy jste naopak v brzkém věku odešel do Nizozemska. Lákalo vás vždycky zahraničí?

“Já jsem se nikdy netajil tím, že když přijde nabídka ze zahraničí, tak budu chtít odejít. Brácha to měl stejně, ale bohužel to v jeho případě ztroskotalo na jednání mezi kluby. Jeho kariéra se ale skvěle vyvíjí, přestoupil do obrovského českého klubu. Minulý reprezentační sraz byl dokonce mezi náhradníky, takže věřím, že jde všechno správným směrem. Jsem za něj moc rád. Oba jsme udělali nějaká rozhodnutí, já jsem se toho osobně nikdy nebál a ničeho nelituji. A řekl bych, že ani Lukáš.”

Vaše začátky v PSV přitom nebyly vůbec jednoduché, v Eindhovenu jste musel hodně přesvědčovat.

“Byl jsem tam na testech po reprezentačním turnaji. Trvalo to zhruba pět dní a opravdu mi to sedlo. Začalo se řešit moje další působení v klubu, které se zadrhlo na výstupní klauzuli, kterou jsem měl ve Slovácku. Během jednání si PSV řeklo, že je na ně v této fázi moc vysoká. Když už to vypadalo, že z toho sejde, domluvilo se hostování s opcí a bylo jen na mně, jak se s tou šancí poperu. První dva měsíce jsem pouze trénoval, kvůli registraci u FIFA jsem totiž nemohl hrát. Poté, co se dořešilo veškeré papírování a já mohl konečně nastoupit, jsme vyhráli 2:1, dal jsem dva góly a od té doby jsem hrál furt. Už v zimě PSV uplatnilo opci a já zůstal v Nizozemsku.”

Kromě bratra a dědy hraje velkou roli ve vaší fotbalové kariéře i Mark van Bommel, legenda Bayernu Mnichov či Barcelony. Co pro vás tenhle velikán znamená?

“Vůbec poprvé jsem se s ním potkal na individuálních trénincích záložníků, které měl v PSV na starost. Později se dal na dráhu klasického týmového trenéra a první zkušeností pro něj byla naše devatenáctka. Tehdy jsem se vracel po mistrovství světa do 19 let z Gruzie, trenér si mě zavolal a po domluvě s dalšími hráči mě hned zvolil kapitánem týmu. Sezona nám vyšla naprosto senzačně: vyhráli jsme superpohár i ligu, zatímco v poháru jsme došli až do finále.”

Profil a statistiky Michala Sadílka

Právě pod Van Bommelem jste poprvé nakoukl i do áčka.

“Ano, hned po téhle mimořádné sezoně převzal A-tým a vzal si mě s sebou na soustředění do Švýcarska. Od té doby jsem v kabině áčka zůstal. Dal mi první šanci nakouknout do velkého fotbalu, je to určitě velká osoba v mé kariéře.”

Poprvé jste pod jeho vedením na hřišti slyšel také slavnou hymnu Ligy mistrů.

“Ano, bylo to proti Interu Milán, na slavném San Siru. Ne každému se poštěstí zahrát si hlavní fázi Champions League. Mně se to podařilo hned v první sezoně mezi dospělými. Jsem za to nesmírně rád, vážím si té šance a do smrti na to nezapomenu.”

Souvisí nějak konec oblíbeného kouče s vaším rozloučením se s PSV?

“Může to tak být. Když Van Bommel skončil, byl jsem zraněný. Bylo to velmi nepříjemné. Když jsem se vracel po zranění, tak řádil covid-19. Pak přišel nový trenér Roger Schmidt, pod nímž jsem ze začátku dostával šance. Najednou se to všechno změnilo po jednom ligovém zápase, ve kterém jsem nastoupil v základu. O půli jsem byl s dalšími dvěma spoluhráči vystřídán a tři dny nato jsem byl ve 4. předkole Evropské ligy na tribuně. Tehdy jsem si řekl, že jsem ve věku, kdy musím hrát. A přišlo angažmá v Liberci, kterému musím moc poděkovat, že opět nastartoval mou kariéru.”

Jak sám říkáte, angažmá pod Ještědem vás znovu nastartovalo a vystřelilo dokonce až do reprezentace. Myslíte, že byste se do sestavy trenéra Šilhavého dostával ze zahraničí obtížněji?

“Těžko říct, na srazu už jsem byl jednou jako hráč PSV, i když jsem zrovna nenastoupil. Ale určitě mi to pomohlo. Dostal jsem se i na Euro, byli jsme společně přes měsíc a já se mohl ukázat v tréninku i přátelácích. Od té doby jsem v nominaci nechyběl, za což se moc rád. Hlavně, že mi drží zdraví…”

Momentálně načínáte druhou sezonu v Twente. Tu první jste tam strávil na hostování, aktuálně však celku z Enschede patříte. Pociťujete v tom nějaký rozdíl?

“Vůbec ne. Už od začátku, co jsem do klubu přišel, tak i díky Vášovi Černému, který tady už rok působil, bylo všechno super. Pomohl mi rychle se aklimatizovat, ze začátku jsem u něj dokonce bydlel, což mi hodně pomohlo. Když máme volno, tak se občas navštívíme, nechává nám dokonce psa na hlídání. Cítím se tu jako doma. V Twente máme fantastické fanoušky, jejich podpora byla neskutečná. V tomhle je klub prostě speciální, bylo to tu takhle vždycky, i když se hrála druhá liga. Už od začátku jsem zkrátka věděl, že pokud bude mít klub zájem uplatnit opci, moc rád se stanu oficiálně jeho hráčem.”

Klub, v němž působíte, zažil turbulentní časy. Po senzačním titulu v roce 2010 přišel pád do druhé ligy a hrozící bankrot. Je až zázrakem, že si Twente po letech zahraje zase evropské poháry. Jak si toho v klubu váží? Třeba legendy Wout Brama či trenér brankářů Sander Boschker…

“Tady se fotbalem žije. Twente je regionální klub a je moc vidět, jak si toho váží. Pamatuji si moment, kdy se vraceli z druhé ligy do první a my jsme zde hráli s PSV první zápas sezony. Fanoušci Twente udělali nádherné choreo přes celý stadion. Bylo to něco neskutečného, měl jsem husí kůži, i když jsem hrál za tým soupeře. Týden po zahájení prodeje permanentek bylo vyprodáno. Měsíc a půl před startem soutěže jich bylo prodaných asi 22 a půl tisíce, to o klubu něco vypovídá. Jsem moc rád, že tady můžu být a mohu se jako kmenový hráč Twente poprat o Evropu.”

Ještě k reprezentačnímu “áčku”. Zapadl jste do základní sestavy, po boku Tomáše Součka operujete ve středu pole. Věříte, že má český nároďák velkou budoucnost?

“Ta generace, která je momentálně v reprezentaci, je velmi zajímavá. Spoustu hráčů je v nejlepších evropských soutěžích, což je jen dobře pro český fotbal. V posledních zápasech jsme si ukázali, že můžeme hrát s kýmkoliv. I když nám proti Švédsku či při červnovém srazu v Lize národů chybělo hodně klíčových hráčů, tak jsme dokázali předvádět dobré výkony. Myslím si, že je to velmi pozitivní. Těším se na další zápasy. Věřím, že se nám bude dařit, že se nám nebudou vyhýbat velké turnaje a uděláme na nich co nejlepší možný výsledek.”