Matouš Trmal o Portugalsku, Slovácku i reprezentaci: Nejvíc se těším na brankáře
Jedničkou Slovácka jste se stal na podzim 2018, první zápas jste odchytal v Plzni při porážce 1:2. Vybavíte si ho ještě?
"Budu si ho pamatovat asi napořád. Tenkrát jsme byli v lize předposlední a potřebovali jsme nějaký impuls, tak mě trenér, jak se říká, hodil do vody. A od té doby jsem v bráně zůstal docela dlouho."
Pamatujete si i zápas proti Spartě v prosinci 2018? Slovácko vyhrálo 2:1, Kangovi jste chytil penaltu a v nastavení vás z pokutového kopu nepřekonal ani Ristič, přestřelil.
"Byl to jeden z těch povedenějších zápasů, také ho mám dodnes v paměti. A nejen proto, že byla velká zima. (usmívá se) Spartu neporazíte každý den, navíc měli našlapanou sestavu, byli tam Kanga, Stanciu. Bylo to hodně vyhrocené, ale vyhráli jsme a navázali na vítězství na Baníku."
Evidoval jste už po první a zároveň velmi povedené sezoně zájem větších klubů?
"Zbystřily, protože mladý gólman najednou chytal v lize, což nebylo úplně zvykem. Něco proběhlo, ale oficiálně na mě žádná nabídka nebyla. Respektive se ke mě nic nedostalo, vše řešil můj agent. Ale tenkrát stejně nemělo smysl někam odcházet, věděl jsem, že chci za Slovácko chytat další sezonu."
Po ní už nabídka přišla, od Vitórie Guimarães. Byla jediná, nebo jste měl i další?
"Nabídka z Guimarãese přišla na začátku přestupního období a seběhlo se to strašně rychle. Takovou možnost nešlo odmítnout, byla dobrá jak pro klub, tak pro mě. Měl jsem vidinu, že se posunu fotbalově i po životní stránce. V té době to prostě všechno vypadalo skvěle, takže jsem nic jiného ani neřešil. Šel jsem do toho po hlavě."
Jaká byla adaptace v nové zemi? Jiný jazyk, prostředí, spoluhráči…
"Tenkrát mi hodně pomohlo, že Guimarães budoval projekt, v rámci kterého přišlo asi dvanáct hráčů z celé Evropy. Většina mluvila anglicky a já angličtinu jakž takž ovládal, takže s komunikací nebyl problém. Takže i když všechno kolem mě bylo nové, adaptaci jsem měl usnadněnou."
Fotbalové začátky v Portugalsku ale snadné nebyly, že? V první sezoně jste odchytal jen tři ligové zápasy a jeden v poháru.
"Bylo to těžké hlavně na hlavu. Tehdy mi bylo řečeno, že budu chytat, předchozí gólman končil kariéru. Ale bohužel se to seběhlo jinak, přivedli dalšího brankáře, který začal chytat v přípravě. Ale bojoval jsem, snažil se být připravený a čekal jsem na svoji šanci. Ta přišla v poháru na Benfice, pak jsem dostal ještě nějaké zápasy v lize. Snažil jsem se ukázat alespoň v nich a celkem se mi povedly. V Česku jsem si přece jen za ty dvě sezony nějaké jméno udělal, ale v Portugalsku jsem byl nikdo. Takže jsem se i v tom malém prostoru chtěl dostat do povědomí. První sezona, i když jsem moc nechytal, mě hodně posunula."
V dalším ročníku to bylo lepší, ale jen o fous. Dostal jste devět zápasů v lize a dva v poháru, začal jste v té době řešit odchod jinam?
"Po první sezoně jsem chtěl odejít na hostování. Na druhou stranu jsem věděl, že mám na to, abych chytal v Guimarãesi. Navíc se zranil první gólman a byl asi dva měsíce mimo, takže mi příležitost spadla do klína. Chytal jsem od začátku sezony a celkem se mi dařilo, ale většinou jsme hráli na nula nula, takže jsme nesbírali body. Měl jsem pět čistých kont, ale z toho tři zápasy byly bez gólů. Pak se navíc uzdravil brankář, co chytal přede mnou a už se jen čekalo, až prohrajeme a vyndají mě z brány. To se stalo proti Benfice, prohráli jsme tři jedna a já byl zpátky na lavičce. Po této druhé sezoně jsem byl pevně rozhodnutý, že už tam zůstat nechci, chtěl jsem hlavně hrát. A zájem Marítima byl nejkonkrétnější, volal mi hlavní trenér i trenér gólmanů, což mě přesvědčilo."
Marítimo prožilo hrozivý start do sezony. Z prvních osmi zápasů nula bodů a skóre 5:24, vy jste navíc nechytal…
"Přišel jsem před sezonou docela pozdě, neabsolvoval jsem celou přípravu, takže jsem počítal s tím, že od začátku hrát nebudu. Ale věděl jsem i na základě rozhovorů s trenéry a s lidmi z vedení, že šanci dostanu. Přišla už ve čtvrtém kole, prohráli jsme s Portimonense jedna nula a já se zranil, takže jsem byl další měsíc mimo. Navíc klub odvolal trenéra, který mě tam v podstatě přivedl. Pak ale naštěstí přivedli trenéra, který mě měl první sezonu v Guimarãesi a celé se to otočilo."
Co se změnilo, že Marítimo najednou začalo bodovat?
"Nezměnilo se nic, jen jsme potřebovali nějaký impuls, získat bod. Ten jsme vybojovali na Boavistě, kde se hraje těžko, mají dobré fanoušky, dobrý stadion. Hráli jsme tam jedna jedna a ještě jsme nedali penaltu. Byl to sice jen bod, ale pro nás měl cenu zlata. Trochu jsme se nakopli, posbírali nějaké body a mohli jsme si alespoň trochu oddechnout. Kvalita je tu daleko větší než na to, abychom hráli o záchranu, ale když vám uteče začátek, těžko se to pak dohání."
Jsou momentálně vašimi hlavními cíli to, abyste zůstal jedničkou a klub se zachránil?
"Přesně tak. Co nejdřív se budeme chtít vzdálit od sestupových bojů a já osobně bych toho rád odchytal co nejvíc."
Na jaké úrovni je nyní vaše portugalština a jak se vám vlastně na jihozápadě Evropy žije?
"Jazykově jsem na tom určitě lépe než na začátku. Prakticky všemu rozumím a když něco potřebuju, dokážu si o to říct. S časováním je to občas složitější, ale domluvím se. A hlavně na hřišti rozumím všem pokynům, což je pro mě nejdůležitější. Co se života týče, Portugalci mají pohodu, nikam nespěchají. Kamkoliv jdete, tak na všechno čekáte. (usmívá se) Prostě mají svůj styl, nikam se nehoní. Je to jiné než v Česku a vlastně se mi to i docela líbí."
Čechů v tamní lize příliš nepůsobilo, větší stopu tam zanechali jen Karel Poborský, Pavel Srniček, možná Pavel Horváth. Ptají se vás Portugalci na ně nebo na jiné české fotbalisty?
"Ty nejslavnější z minulosti určitě znají, ze současného nároďáku mají povědomí možná o pár hráčích. Oni jsou ale hlavně pyšní na ty svoje. Moc neřeší, jestli hrají proti Česku nebo Francii, soustředí se na sebe."
V Braze chytá, tedy spíš moc nechytá Lukáš Horníček, jste v kontaktu?
"Jsme. Pořád. Ještě když jsem byl v Guimarãesi, byli jsme vlastně v každodenním kontaktu. Když jsem přicházel do Portugalska, navzájem jsme si pomáhali. Nebo spíš on mě, protože tu byl už rok přede mnou. Lukáš chytá v Braze za béčko třetí ligu, je pořád mladý, takže má všechno před sebou. Věřím, že to ještě všem ukáže, protože talent má obrovský. V Portugalsku si ho lidé okolo fotbalu váží, v minulé sezoně ho tu vyhlásili nejlepším mladým gólmanem."
Na závěr se vraťme do Česka. Slovácku se i po vašem odchodu dařilo, sledujete jeho výkony? A co jste říkal na jeho působení v Evropě?
"Koukal jsem pravidelně. Měli super zápasy a byli odměněni konferenční ligou, kde nechybělo moc a mohli postoupit do play off. Byla radost se na ně dívat."
Nyní před sebou máte reprezentační sraz, berete to jako vrchol dosavadní kariéry?
"Takhle jsem nad tím nepřemýšlel. Určitě jsem rád, že si na mě v Česku zase vzpomněli. S jednadvacítkou jsem jezdil na každý reprezentační sraz a mám radost, že teď jsem se dostal i do áčka. Rozhodně je to tak trochu splněný dětský sen, každý malý kluk, co začíná s fotbalem, chce reprezentovat svou zemi. Možná to momentálně je můj největší úspěch, ale doufám že mě čekají ještě daleko lepší věci."
S kým z aktuální nominace se vlastně znáte a na koho se těšíte?
"Znám kluky z jednadvacítky, těch je v nominaci asi pět. Takže určitě na ně. Většinu ostatních znám ještě z ligy, takže to pro mě není úplný krok do neznáma. Asi nejvíc se těším na brankáře, protože ty vůbec neznám. Budu rád, když se od nich něco dozvím a naučím, přece jen mají větší zkušenosti."