Máma mi napsala, ať nemocný nechytám, říká hvězda MS U20. Gajan pak ohromil Kanadu

Jak sám říká, ještě před rokem ho nikdo neznal. Všechno se však změnilo s odchodem do USA, kde začal chytat v drese Chippewa Steel nižší juniorskou soutěž North American Hockey League, přičemž už po několika zápasech měl na stole nabídky z vyšší USHL. Následovaly měsíce ukončené oceněním pro nejlepšího brankáře mistrovství světa juniorů 2023. Adam Gajan dochytal turnaj v horečkách a bolestech.

Po čtvrtfinále jste říkal, že nejbližší dny budete jen ležet. Kolik dní vám to vydrželo?

"Řekl jsem to, protože během posledních pěti dní mistrovství jsem se cítil velmi zle. Po zápase s Kanadou, ani nevím jak, se to začalo pomalu zlepšovat. V sobotu večer jsem znovu chytal. Moc dní jsem si v posteli nepoležel."

Co byste řekl, kdyby vám někdo před měsícem tvrdil, že budete jednou z hlavních postav celého světového šampionátu juniorů?

"Asi bych mu nevěřil. Od začátku sezony se děly věci, které jsem neočekával. O mistrovství jsem nepřemýšlel, protože jsem toho v reprezentaci před tím moc neodchytal. Nesoustředil jsem se na to, ale jsem rád, že jsem dostal šanci a dopadlo to takto."

Do nominace jste se dostal až dodatečně. Turnaj jste začal v pozici třetího brankáře. Jaké byly první momenty po připojení se k týmu?

"Když jsem se připojil, bylo už po prvním přípravném zápase. Byla noc, celý tým byl spolu už týden. Na první trénink jsem se díval pouze ze střídačky, protože jsem neměl výstroj. Naštěstí další den dorazila a mohl jsem trénovat."

Bez přípravného duelu jste naskočil do souboje s USA. Za Slovensko jste toho předtím příliš na velkých turnajích neodchytal. I tak jste říkal, že jste klidnější než před klubovým zápasem. Jak je to možné?

"V rozhovoru jsem nevěděl, jak přesně to nazvat – jestli jako předzápasový stres, který je před každým zápasem, nebo nějak jinak. Až ráno před duelem s USA jsem se dozvěděl, že budu chytat, protože ani trenéři se nemohli rozhodnout. Čekal jsem, že budu nervóznější než v klubu, ale popravdě jsem nebyl nervózní vůbec. Nechci tvrdit, že jsem se cítil jako před tréninkem, ale nervozitu jsem necítil. Nevím, proč tomu tak bylo."

Nebylo to i tím, že na stres nebyl čas?

"Na mítincích před zápasem možná byl, ale těsně před začátkem jsem necítil vůbec nic. Byl to divný pocit. Jako by jsme ani nešli hrát zápas, už vůbec ne porit USA na mistrovství světa."

Jste velcí kamarádi s útočníkem Filipem Mešárem? Byl to váš první turnaj za Slovensko, pomohl vám se aklimatizovat?

"S Filipem jsme se bavili každý den i před příjezdem, trávili jsme spolu hodně času. Od dětství jsme dobří kamarádi a jsem rád, že jsem tam mohl být s ním. Stále mi věřil. I v létě, kdy jsme spolu trénovali, mi říkal, že se na turnaj musím dostat. Já jsem mu odpovídal, že to neřeším. Nakonec to vyšlo tak, jak mělo."

Bydleli jste spolu na pokoji?

"Nejprve jsem bydlel sám, protože jsem přijel na hotel někdy ve tři ráno. Přiletěl jsem o půlnoci, ale chyběly mi tašky, tak jsem strávil další dvě hodiny na letišti. Celkově se ztratilo hodně batohů. Další den odešel z týmu Jany Korec a já šel na pokoj k Patriku Andrisíkovi. S ním jsem strávil celý turnaj. Staral se o mě, když jsem na tom nebyl dobře."

Trenér brankářů U20 Peter Kosa prohlásil, že jste po druhé třetině se Švýcary chtěl střídat. Měl jste velké teploty, virózu, bolesti těla… Byl to adrenalin, který vás hnal vpřed?

"Jediný zápas, kdy jsem se cítil normálně, byl ten proti USA. Následující noc to celé začalo a nepřestalo do posledního duelu. Proti Kanadě jsem od první minuty sotva stál na nohách. Švýcarsko si pamatuju velmi dobře. V druhé třetině jsem na puk párkrát ani neviděl, to bylo velmi zlé. Přes přestávku jsem si dal léky, bylo mi trochu lépe, ale ze zdravotního pohledu byla druhá třetina proti Švýcarům nejhorší."

Chytal jste už někdy předtím v takovém stavu?

"V tom mám dost přísnou mámu (směje se). Den před zápasem s Kanadou mi napsala, abych nechytal, když jsem nemocný. Říkala mi, že takové zápasy ještě budou. Jen jsem se zasmál a odepsal jsem jí: určitě. Potom jsem mobil vypnul, aby mě nikdo neotravoval a mohl jsem se soustředit. Ale ne, nikdy jsem nemocný nechytal."

Jak reagovala maminka po zápase s Kanadou?

"I když mi řekla, že nemám chytat, tak samozřejmě věděla, že chytat budu. Tuším, že zápas živě nesledovala, protože je vždy velmi nervózní, když hraju. Na Slovensku byla noc, hned po konci jsme si ani nevolali, spojili jsme se až další den."

Několik momentů si zasloužilo pozornost. Fantastický debut, čisté konto proti Lotyšsku, ale také smolné čtvrtfinále, po němž vám aplaudoval celý stadion. Co z toho vám utkvělo v hlavě nejvíc?

"Je toho více, ale určitě utkání s Kanadou. Hrát takřka před 11 tisíci lidmi ve vyprodané hale v Kanadě a proti Kanadě… Jít do prodloužení s nejlepším týmem turnaje a proti takovým hvězdám, bylo to super. Škoda, chybělo nám tak málo k velkému úspěchu."

Co to pro vás znamená?

"Před rokem jsem turnaj sledoval v televizi a teď jsem tam byl. Když jsem sledoval souboj s Finskem z tribuny a seděl vedle mě Alex Šotek, nedokázal jsem si představit, že bych měl být na ledě a chytat na takovém turnaji. Je to něco výjimečného, jsem za to opravdu rád."

V pátek jste byl vyhlášen nejlepším brankářem MSJ. Ze Slováků se to před vámi povedlo jen Denisi Godlovi. Co na to říkáte?

"Moc jsem to neřešil. I trenér brankářů mi po turnaji říkal, že by se to mohli stát. Někdo mi poslal informaci, že jsem jen druhý gólman, který ocenění získal, aniž by postoupil do semifinále. První byl Petr Mrázek. Věděl jsem, že jsou tam další brankáři: Čech Suchánek, Kanaďan Milic nebo Švéd Lindbom. Samožejmě jsem rád, že to dali mně."

Byl jste v kontaktu s některým z bývalých či současných slovenských reprezentantů?

"S Jankem Lašákem. On mi zároveň pomáhal nejvíce ze všech. Má asi největší zásluhu na mé dosavadní kariéře a na tom, co se mi podařilo. Bez něj bych neměl nic. Bavil jsem se s ním po každém zápase. Stále mi pomáhal a pomáhá mi dál."

Ze dne na den jste se stal hvězdou. Jak vnímáte poslední dva týdny?

"Po zápasech mi skoro vybouchl telefon a Instagram. Bylo toho dost, ale myslím si, že to zvládám. Nyní jsou přede mnou ještě další rozhovory a jinak se budu soustředit na klubovou sezonu. Jsme v polovině, je před námi hodně práce. Budu se snažit pomoct Green Bay Gamblers, potom bych se měl vrátit zpět do Chippewy a pomoct jim dosáhnout úspěchu."

Vnímáte řeči o draftu 2023? O tom, že vás sledují kluby NHL?

"Do Ameriky jsem přišel a v podstatě nikdo o mně nic nevěděl. Mistrovství bylo pro slovenské fanoušky asi první možností mě vidět. V USA mě sledovali lidi od začátku sezony, týmy z NHL se se mnou začali bavit už o několika odehraných zápasech v NAHL. Ptali se mě, kde jste byl doteď. Všechno se událo velmi rychle. S kluby z NHL jsem byl už v kontaktu, teď to bude asi jen přibývat."

Proč jste se rozhodli zkusit hokej a život v zámoří?

"Důvodů bylo více. Když začala pandemie, začal Janko Lašák dělat webináře s lidmi, kteří mluvili o univerzitách. Pamatuju si jeden s Dávidem Hrenákem. Když vyprávěl on, říkal jsem si, že je to nejlepší cesta, obzvlášť pro brankáře. Slyšel jsem vyprávět i další lidi, viděl jsem konkrétní čísla. Americký tým, který před dvěma lety vyhrál zlato na MSJ, byl celý z univerzit. Řekl jsem si, že to stojí za to. Teď, když jsem tu, vidím, jak to v Americe všichni berou. Na Slovensku si možná neuvědomujeme a ani já jsem si neuvědomoval, jak je to velká věc. Každému bych to doporučil."

Jak se vám žije v USA?

"Úplně super. Spoluhráči z Chippewe mě vzali výborně. Byl jsem až překvapený, že jsme si takhle sedli. Mám tam billet rodinu (rodina, která se stará o mladého hráče, především z Evropy a jiných částí Ameriky, pozn. redakce), která je jako moji nejlepší kamarádi. Před měsícem jsem od nich odešel, ale od té doby nebyl jediný den, kdy bych si s náhradní mámou nezavolal. Teď mám super rodinu v Green Bay. Je skvělé, jaké lidi mám kolem sebe. Vůbec se necítím, jako bych byl daleko od domova."

V čem vnímáte největší změnu po přestěhování?

"Každý říká, že první měsíce jsou nejtěžší, ale já jsem byl už zvyklý. Když mi bylo 14 let, hrál jsem několik měsíců ve Finsku, zbylé dva roky jsem bydlel sám ve Skalici. I díky rodině v Chippewě mi to přijde ještě lehčí než ve Skalici, kde jsem dělal všechno sám. Ve Finsku to nebylo moc dobré. Tady jsem neměl pocit, že by bylo něco těžké, nebo mi něco chybělo."

Co děláte, když máte volno?

"Moc zálib kromě hokeje nemám (směje se). Jak už jsem říkal, trávím hodně času s náhradní rodinou. V Green Bay mám super rodinu, lepší bych mít nemohl. V Chippewě je to speciální. Tak dobrý vztah s billet rodinou jsem neměl nikde. Když nemáme týmový program, dokážu s nimi trávit celý den. Stejně tak se spoluhráči, ale takové si rád zavolám s kamarády ze Slovenska."

Po návratu z MSJ jste absolvoval první duel, Green Bay prohrálo 3:5. Inkasoval jste čtyřikrát, jak se vám po náročném programu a nemoci chytalo?

"Trenér věděl, že jsem na tom nebyl zdravotně úplně ideálně. Ptal se mě, jestli můžu chytat. Odpověděl jsem ano, protože jsem dlouho nic nedělal a cítil jsem se dobře. Na ledě jsem během zápasu občas cítil, že to ještě není na sto procent. Stejně jako jsem si zvykal na jiný styl hokeje proti USA, tak si budu muset zvyknout v lize. Necítil jsem se v bráně úplně dobře. Je to něco jiného než mistrovství světa. Byly to také náhodné góly, ale zároveň si nemyslím, že jsem chytal dobře. Budu se snažit to zlepšit."

Přivítali vás po návratu nějak speciálně?

"Po příletu z mistrovství jsem jel k rodině do Chippewy, protože jsem s nimi dlouho nebyl. Ve čtvrtek ráno jsem šel pozdravit spoluhráče. Trenér hned zastavil trénink, všichni přišli za mnou… To bylo speciální. V pátek jsem jel do Green Bay. S každým jsem se pozdravil, pogratulovali mi, ale protože jsem přišel až na sraz a už probíhala příprava před pátečním zápasem, nemohlo být nic velkého."

Co vás čeká v nejbližších dnech a týdnech?

"Zůstávám stále v Green Bay, taková byla dohoda. Po několika duelech v Chippewě se hodně týmu USHL bavilo s trenérem o tom, že mě chtějí. Já jsem ale cítil, že chci zůstat. Před rokem o mně nikdo nevěděl, bez Chippewy bych nebyl nic. S Green Bay jsme se dohodli, mají super tým se super trenéry. Chtěli jsme se s agentem vyhnout tomu, aby mě do USHL draftoval slabší tým. Green Bay byla nejlepší cesta pro všechny. Jsem tu deset zápasů, aby si mě pojistili a aby mě za rok v draftu nemohl vzít nikdo jiný. Poté se vrátím zpět do Chippewy. Takový je plán, nemělo by se na něm nic měnit."