Letos na jaře jste si zahrál na Královce čtvrtfinále European Tour, vyprodaná hala zpívala "Vysoký jalovec" a skandovala vaše jméno. Myslíte si, že tenhle zážitek dokáže něco překonat?
"Naskakuje mi husí kůže, když si na to vzpomenu. Na tu atmosféru do konce života nezapomenu. A je fakt, že lepší turnaj jsem asi nezažil, navíc jsem došel opravdu daleko. V tom byla Královka stokrát lepší než všechny turnaje na světě. Ale zároveň to bylo možná těžší, protože jsem slyšel všechny ty české pokřiky. V Německu nebo Anglii to člověk tolik nevnímá a prostě se soustředí na hru."
Vy už jste si v "Ally Pally" zahrál a dokonce jste se dostal do zápasu o titul, ač jen juniorský. Jak na tehdejší atmosféru vzpomínáte?
"Je to tak, hrál jsem tam na mistrovství světa juniorů do 18 let. Co se týče výkonnosti, bylo to něco jiného. Teď mám samozřejmě více zkušeností, které musím akorát prodat. Vzpomínky mě motivují. Když jsme tehdy měli dohráno, dostali jsme lístky na zbytek dne měli a já se pozorně díval. Dodnes mám ještě natočené v mobilu, jak Adrian Lewis netrefil double 12 na nine-darts-end... Wow! Tak u toho jsem tam byl (směje se)."
Tehdy jste byl úplný zelenáč, který šipky házel pár měsíců. Jak je vlastně dlouhá vaše kariéra?
"Teď v únoru to budou čtyři roky, co mám doma terč. Začalo to tím, že mě pozval soused. Pořád se hodně potkáváme a on mě vlastně pořád kontroluje, jestli házím a trénuju. Vypadá to, že mám talent, je mi teprve 20 a byla by škoda něco takového zahodit."
U terče jste určitě denně, nechal jste si ten první? A jak často je musíte měnit?
"Ten první ještě někde doma mám. Co se týče opotřebení, tak mi jeden vydrží dva až tři měsíce. Ale asi stejně jako všichni, i když není nějak extra ohraný, otočím segmenty a házím dál. Nějaké terče si i vozíme z turnajů. Ty se vždycky ráno kontrolují a mění za nové a ty staré se tam prodávají třeba za šest stovek. Přitom jsou takřka netknuté."
Jak vypadá váš trénink?
"Ráno se probudím, dám si kávičku, posnídám a jdu si něco naházet (usmívá se). Ale ne, pokud se ptáte na nějaké konkrétní věci, tak jsem si třeba pořídil jeden trénovací systém s kamerami. Sice to nijak extra nevyužívám, ale když je potřeba, tak je k dispozici. Funguje to jako softová mašina – ví kam šipka dopadne a zapisuje to."
Figurujete v osmé desítce světového žebříčku, což na start na MS nestačí. Jak bylo těžké se kvalifikovat?
"Určitě je potřeba říct, že jsem měl dost štěstí. Vyšlo to o chlup, ale určitě je to jeden ze splněných snů. Všichni ten celý rok hrají proto, aby si nakonec zahráli mistrovství světa. Takže se moc těším."
Dnes už jste profesionál, patříte do zajímavé stáje společně s De Sousou, Durrantem, Wattimenou, Van den Berghem. Jak se to událo?
"Začalo to, když jsem se dostal do finále juniorského mistrovství světa. Už tehdy se mi ten samý manažer, kterého mám dnes, nabízel (Mark Elkin). Ale nějak jsem to neřešil, peníze na cesty na turnaje byly, trochu se mi – a to musím zaklepat – dařilo, takže jsem nic nepotřeboval. Ale pak přišlo období, kdy jsem získal kartu a začal jsem více cestovat. A navíc můj taťka, který mě finančně podporoval, utrpěl zranění...
Co se stalo?
"Pracoval v lese, spadla na něj větev, která mu zlomila lopatku. Musel chodit na rehabilitace a najednou nebylo moc peněz, z nichž by se moje šipky financovaly. Já jsem v té době totiž ještě studoval a i když jsem chodil na brigády moc to nevynášelo. Takže to spojení s agenturou nakonec bylo asi nejlepší řešení."
Na kolik vůbec vyjde šipkařská sezona?
"Je to podle toho, kolik turnajů chcete objezdit. A já se tenhle rok opravdu snažil hrát hodně. Letos to vyšlo asi na 500 až 600 tisíc korun. To už není levná záležitost, která se dá utáhnout z běžného domácího rozpočtu."
Výsledky by vás ale měly dostat do plusu... Dokážete si šipkami vydělat?
"Asi to tak je. Prize money se dělí s agenturou půl na půl, ale díky ní mám zase i další sponzory a mohu se šipkám věnovat opravdu naplno. A i když se třeba tolik nedaří, a nějak extra moc nevyhrávám, tak to na živobytí stačí. Dokonce jsem si koupil hezké autíčko, čtyřkolku. Teď v zimě to v našem kraji docela ocením (směje se). Asi by to bylo jiné, kdybych měl rodinu a děti. To už se musí řešit jiné priority. Tyhle starosti zatím nemám a tak je to v pořádku."
Čemu vděčíte za to, že jste během krátké doby ve světě šipek uspěl?
"Vlastně to nerad říkám, ale asi mám talent. Prostě tam nějaké vlohy jsou. Jinak je to o tom, že mě to prostě chytlo. Dělal jsem jako malý spoustu sportů. Tenis a volejbal, ale když jsem se potkal s šipkama, zjistil jsem, že mě to úplně pohltilo. Aktuálně vlastně ani nevím, co jiného bych dělal…"
Takže čistá vášeň, talent, trénink, píle? Šipkám jste propadl…
"Já nikdy neměl žádný sportovní vzor, ale i když to není šipkař, tak je mi třeba svým přístupem blízký David Pastrňák. Dělá sice úplně jiný sport, ale vnímám, že je úspěšný hlavně proto, že se baví hrou a užívá si ji. Samozřejmě musí i trénovat, ale úspěšný je díky tomu, že ho to prostě naplňuje a baví. O tom to je."
Do Londýna jste letěl v pátek ráno, v sobotu už máte zápas… Není to narychlo?
"Ne, vůbec. Spíše naopak. Sice jsem musel vstávat brzy, ale už dopoledne jsem byl v Londýně. Je to pohodička, ubytuju se a v neděli ráno zase letím zpátky…"
Neberete to jako handicap? Létat tam a zpět?
"Vůbec ne. Letenky z Polska nejsou vůbec drahé. Mně to přijde lepší bez ohledu na náklady. Raději budu doma v klidu, než abych pět dní po případném vítězství čekal na další zápas a stresoval se. Prostě si tam odletím, odehraju zápas a druhý den zase letím domů. Potom za tři dny zpátky, a vyhraju znovu (směje se). Samozřejmě se tam nejedu jen tak se porozhlédnout. Chci ukázat, že šipky umím. A když bych se tam znovu vrátil ještě po Vánocích, bylo by to nádherné. To by byl asi nejlepší dáreček…"
Nejdříve ale bude potřeba porazit prvního soupeře, kterým je Velšan Richie Burnett. Co o něm víte?
"Co o něm vím? No, určitě umí hrát šipky. Kdysi vyhrál mistrovství světa BDO, ale teď je na tom asi stejně jako já. Trochu ztratil v pauze, nějakou dobu nehrál, dostal stopku kvůli kokainu, nebo kvůli čemu to bylo... Má daleko více zkušeností. To ale vůbec nic neznamená, protože jak každý ví, v šipkách není za žádného stavu rozhodnuto. Znám to sám, i mně se podařilo třeba na "playerskách" prohrávat 0:5 a ještě 6:5 vyhrát. Takže určitě budou rozhodovat doubly, zavírání, ale to rozhoduje vždycky."
Jak máte naplánovaný den zápasu?
"Pořádně se připravím, přijdu tam tak tři až čtyři hodinky předem, dám si nějakou dobrou hudbu do sluchátek, pořádně se rozházím, naladím a snad to vyjde."