Livesport Focus: All Blacks či Oranje. Proč některé národní týmy nectí státní barvy?

All Blacks: Dresy slavnější než vlajka

Začneme netradičně u ragby. Která jiná reprezentace je pro své barvy proslulejší, než finalisté nedávného ragbyového mistrovství světa All Blacks? O ragbistech Nového Zélandu jakožto o těch, co jsou oblečení celí v černém, se začalo psát v novinách při jejich cestě na první zámořský turnaj do Anglie v roce 1888. Přitom je doloženo, že při zápasech proti Austrálii v roce 1884 Novozélanďané měli tmavě modré dresy.

Důvod pro změnu barvy jejich trikotů pro turnaj v Evropě historikové zatím přesně neodhalili. Víc než nějaký kulturní nebo symbolický význam se však nabízí důvod čistě praktický. Novozélanďané předpokládali, že Skotové budou hrát na turnaji v modrých, Angličané v bílých a Velšané v červených dresech. U černé barvy byla téměř stoprocentní jistota, že se s žádným soupeřem nepopletou.

Barvami novozélandské vlajky jsou modrá, bílá a červená. Její součástí je i takzvaný Union Jack, miniatura vlajky Spojeného království, který připomíná historické vazby na britskou korunu. Jedním z dalších možných aspektů, proč Novozélanďané zvolili jinou barvu než některou z britské trikolóry, je i to, že chtěli poukázat na nezávislost své země na Spojeném království.

Označení All Blacks pro novozélandské ragbisty se vžilo už na konci 19. století, postupně se rozšířilo po celém světě a stalo se kultovním. Jako All Blacks jsou známé i reprezentace Nového Zélandu z řady dalších sportovních odvětví. Ovšem třeba novozélandští fotbalisté jsou All Whites (Celobílí), černá sada dresů je u nich až druhou volbou.

Squadra Azzurra: Modrá je dobrá

Čtyřnásobní fotbaloví mistři světa a dvojnásobní mistři Evropy Italové jsou celosvětově známí jako Squadra Azzura (Modrý tým). Modrou nosí tradičně nejen fotbalisté, ale i další italské reprezentační výběry v řadě dalších sportů. Tuto barvu si sportovní svazy zvolily za svou prakticky ihned po svém založení, vzdaly jí hold jednomu z otců zakladatelů sjednoceného italského národa Viktorovi Emanuelovi II.

Sjednocená Itálie vznikla v roce 1861 a on se stal jejím prvním králem a také čestným prezidentem všech tamních sportovních svazů. Pocházel z dynastie Savojských, jejichž rodovou barvou je právě modrá. Takzvaná savojská modrá je vyobrazena i na italské prezidentské standartě.

Bílo-černý nebo zelený Die Mannschaft

I dresy dalších fotbalových obrů Němců, kteří se stali čtyřikrát mistry světa a třikrát opanovali Euro, barevně vycházejí z historie utváření tamního národa. Podobně jako v případě Itálie se i jednotné Německo formovalo ve druhé polovině 19. století. Jednu z klíčových rolí v tomto procesu hrálo Prusko, tamní panovník Vilém I. Pruský byl po kapitulaci Francie v prusko-francouzské válce zvolen prvním německým císařem. Když byl v roce 1900 založen Německý fotbalový svaz, přijal za své symboly na počest vládnoucí dynastie – pruskou orlici a bílo-černou barevnou kombinaci.

Zajímavá a s německou vlajkou rovněž nekorespondující je i častá barva druhé sady dresů německých fotbalistů, kterou je zelená. Mnohdy se uvádí, že jde o poctu irské reprezentaci za to, že s Německem jako první po druhé světové válce odehrála přátelský zápas. Je to však mýlka. Jednak Němci hráli první poválečný zápas se Švýcarskem, jednak zelená barva dresů vychází z loga Německé fotbalové asociace (Deutscher Fussball-Bund).

Oranje: Tradice místo barev fádní vlajky

Nizozemská vlajka má v kontextu celého světa tu nejběžnější barevnou kombinaci – skládá se vodorovných pruhů červené, bílé a modré barvy. Co se týká hlavní národní barvy, mají Nizozemci jasno už od 16. století, kdy se stal nejvýraznější postavou osvobozeneckého boje proti španělskému režimu Vilém I. Oranžský.

Oranžovou barvu přijali samozřejmě i fotbaloví reprezentanti. Říká se jim Oranje (v nizozemštině jednoduše Oranžoví), ale mají i další přezdívky spojené s oranžovou barvou spojené – například Mechanický pomeranč nebo Tulipány.

Pověrčiví Modří samurajové

Japonští fotbalisté jsou známí jako Modří samurajové. Modrá však nemá s kulturou samurajů ani s japonskou státní vlajkou či jinými národními symboly nic společného. Verzí, proč reprezentanti země vycházejícího slunce hrají nejčastěji v modrých dresech, je více, žádná však není zaručeně pravdivá a potvrzená. Jednou z pravděpodobných možností přijetí modrých dresů je to, že ve 20. letech 20. století japonský výběr v modrých dresech odehrál tehdejší fotbalové mistrovství Dálného východu.

Modré dresy měl tenkrát proto, že byl složený z drtivé většiny z hráčů Tokijské univerzity. Fotbal v té době v Japonsku ještě rozšířený příliš nebyl, nejvíce oblíbený byl právě u studentů této univerzity, jejíž tým hrál v modrých dresech. V modré poté Japonci nastoupili i na Letních olympijských hrách 1936 a poté, co porazili favorizované Švédy, se údajně usnesli na tom, že modré dresy z pověrčivosti už nevymění.

Vinotinto: Ať nejsme jako oni

V severní části Jižní Ameriky jsou velkými rivaly (a to nejen ve fotbale) Venezuela, Kolumbie a Ekvádor. Všechny tři národy mají stejné státní barvy – žlutou, modrou a červenou. Venezuelané se při tvorbě dresů fotbalové reprezentace chtěli od svých konkurentů odlišit. Zvolili barvu uniforem národní gardy, kterou je vínově červená. Výraz pro červené víno – vinotinto – se vžil i jako přezdívka národního týmu.