Trojnásobný mistr světa a dvanáctinásobný mistr Evropy doplnil svou mimořádně bohatou medailovou sbírku o trofej, která mu jediná chyběla. Po životním závodě prozradil, že do Paříže přijel jinak naladěný než na předchozí hry.
"Už jsem několik týdnů, možná měsíců zpátky cítil, že na to mám. Vždy, když jsem jel do Ria a Tokia, tak jsem se spíš přesvědčoval. Teď to přišlo samo, shůry, cítil jsem, že se to může stát," svěřil se.
Nepolevoval v tréninku a před vrcholem sezony nebyl ani moc nervózní. "Věřil jsem sám v sebe, že to můžu dokázat a dokázal," doplnil. Přímo v Paříži mu pomohlo, že nebydlí v olympijské vesnici, ale v domku u areálu.
"Vlastně ani nevím, že jsem na olympiádě. Máme kousek barák, tam jsem, jako bych byl doma. Můžu si skočit do bazénu, lehnout na gauč. Byla nás tam navštívit rodina. To jsem nikdy nezažil, byl jsem vždycky soustředěný na sebe. To mě oprostilo od stresu. Klaplo všechno, jak mělo. Když se chcete stát olympijským vítězem, tak to musí klapnout a dneska všechno klaplo," pochvaloval si po té, co dominantním způsobem zvítězil.
Od začátku finále vypálil dopředu a nikdo ze soupeřů se mu nedokázal přiblížit. "Závod byl tisíc metrů strachu, kdy mě někdo dojede. Naštěstí se to nestalo. Ale já jsem jel, mohl jsem šetřit síly, protože jsem mohl jet to, co mám natrénované, nikdo mě neohrožoval. Takže jsem makal a zároveň jsem šetřil strašně energie na finiš, kdyby někdo útočil. Pak jsem to zvednul posledních 300 metrů, nikdo nepřijížděl, tak jsem si dovolil posledních sto metrů užívat, že teď to nepustím a závod v Paříži vyhraju," líčil.
Věděl, že chce začít zostra, protože závody, kde si nechal soupeře v úvodu odjet, pro něj nedopadly dobře. "Říkal jsem si, že celý život jsi to vypaloval a přišly z toho největší úspěchy, tak to tak udělej. Bůh ti seslal ty nejlepší podmínky, které sis mohl jen vysnít a přát, tak mu to musíš splatit a nahulit. Tak jsem to nahulil, ale zároveň jsem to nejel na sto na procent, ale na 99, abych dokázal zvednout finiš, kdyby byl nějaký útok. Troufnu si říct, že jsem jel tak, jak na to celý život trénuji," liboval si.
Byl rád, že se přes všechny olympijské peripetie dočkal právě v Paříži. "Že jsem si na to počkal, že je to po třicítce, že mohu medaili ukázat své dceři, že to může oslavit větší tým. Takhle to bylo napsané," poznamenal.
Těšil se, až pozdraví a obejme své blízké. Po návratu domů pak chce pověsit zlato na krk své roční dceři Emily. "I když nevím, jestli to unese, jak je těžká," řekl při pohledu na cenný kov s kouskem Eiffelovy věže, který mu visel na krku.