Jeho bývalý klub vede Gerrard. Arabové si nechtějí nechat poradit, říká slovenský fyzioterapeut

Jak se vůbec kluk z Tisovce dostane do Saúdské Arábie, dokonce do nejvyšší ligy?

"Zatím tomu sám úplně nerozumím. Ale ve hře to bylo i v minulosti. Jeden fyzioterapeut dal na Instagram nabídku, na kterou jsem reagoval. Domluvili jsme se, že se spojíme, pak to trochu vyšumělo, ale násldně se naskytla příležitost. Hledali fyzioterapeuty pro hráče, kteří necestují s týmem a jsou zranění. V Saúdské Arábii stále létají na zápasy, takže mě potřebovali, když jsou všichni pryč. Během týdne jsme byli plnohodnotnými fyzioterapeuty."

Jak vypadalo složení realizačního týmu?

"Byli jsme tři fyzioterapeuti. Kromě mě tam byl Matěj Šendera z Česka, který mě tam přivedl, a ještě jeden Gruzínec. Vedl nás gruzínský lékař Merab Vardzukašvili, špičkový odborník, lepšího jsem za svou kariéru nepotkal. Pracoval také s Vladimírem Weissem starším během jeho anabáze v gruzínské reprezentaci. Jeho mentalita byla trochu jiná, nebylo to vždy jednoduché, ale po odborné stránce byl velmi dobrý, spolupracujeme dodnes. Pak s námi byli Arabové a jeden Tunisan. Zmíněný lékař si vytvořil vlastní tým podle schopností a kvality lidí."

Jak jste komunikoval s arabskou stranou před nástupem do práce?

"Natáhlo se to na dva měsíce, protože u nich si musíte zvyknout, že mají na všechno čas. Zítra tohle, zítra tamto. Ale pak přišel okamžik, kdy klub odjel do Rakouska na soustředění. Protože je u nich padesát stupňů, vždycky odjedou na měsíc pryč. Já jsem se k nim připojil jen pár dní před jejich návratem do Saúdské Arábie, protože jsem měl povinnosti. Smlouvu jsem dostal dva týdny předem, byla jen na jedné straně (smích)."

Ocitl jste se v novém prostředí a jiné kultuře. Jak probíhala aklimatizace?

"Zajímavé to bylo už ve chvíli, kdy jsem viděl, jak se modlí. Ale protože jsme byli ještě v Rakousku, nějak jsem to neřešil. Ve chvíli, kdy jsem nastoupil do letadla do Saúdské Arábie, jsem si řekl, že dobrodružství začíná. Byla tam také jazyková bariéra, oni mluví anglicky jen trochu, přestože všude jsou nápisy v angličtině. Hello a how are you, to je asi tak všechno. Z letadla jsem vystoupil v teplákách a mikině, myslel jsem si, že mě to porazí, protože byly čtyři ráno a venku 45 stupňů (smích)."

Vysoké teploty musí pro našince znamenat i změnu v denním harmonogramu, že?

"Přes den bývá až padesát stupňů. V zemi je to navíc nastavené tak, že aplikace počasí nemůže ukázat, že je 50 stupňů. Nejvíce může být 48 nebo 49. Kdyby bylo padesát, nikdo by nemohl pracovat, takže to tak mají nastavené. Tréninky jsou v takovém vedru brutální. Uvnitř jsme měli 23, vyšli jsme ven a bum, 50 stupňů. První týden jsem hned onemocněl. Taky mají jinou vodu, nepijí tu z kohoutku jako my, všechno je balené. Do toho strava, jiné koření. A další věc byla, že se všude modlili, i v tréninkovém centru. Musíte to respektovat, například v určitých chvílích nesmíte pouštět hudbu. Nejsou to špatní lidé, ale musíte dodržovat jejich pravidla."

A co ubytování?

"Nejdřív jsem bydlel u Mata Šendera, pak jsem si hledal něco vlastního. Existují tam takové resorty. Bydlel jsem na velmi dobrém místě, byl to jeden pokoj, něco jako garsonka. Měl jsem k dispozici bazén, posilovnu, poblíž byly restaurace a moje oblíbená kavárna. To, že jsem byl v jednom z nejlepších měst v Saúdské Arábii, mi hodně pomohlo. Práce mě také bavila, protože naším hlavním zaměřením byla péče o hráče a prevence zranění. Klub navíc pravidelně dával prémie, takže to bylo atraktivní i z finančního hlediska."

Od dětství prý fandíte Liverpoolu a současným trenérem Al Ettifaqu je Steven Gerrard. Mrzí vás že jste se s ním nesetkal?

"Když jsem se dozvěděl, že tam bude trénovat, málem jsem se rozbrečel (smích). Za mých časů tam byli také dobří hráči, třeba Robin Quaison (švédský internacionál) nebo Amin Younes, který hrával za Neapol. Zážitek byl, když jsme si povídali a zavolal mu Dries Mertens. Jednou jsem se mu zmínil, že jsem fanoušek Liverpoolu, tak mi odpověděl, že zná Jürgena Kloppa a celý jeho realizační tým, stačí jeden telefonát a zařídí lístky. Byl jsem úplně mimo, říkal jsem si, že tohle je opravdu jiný svět."

V týmu byl také Slovák Filip Kiss. Pomohl vám s aklimatizací?

"Určitě, nebojím se ho nazvat kamarádem, je to skvělý chlap. Opravdu mu vděčím za hodně. Měl tam rodinu a děti, hodně jsme se navštěvovali. Byla to šílená sezona, v klubu se vystřídali asi tři nebo čtyři trenéři, prošli jsme toho hodně."

Změnilo se v Saúdské Arábii nějak vaše vnímání fotbalu?

"Myslel jsem si, že fotbalu rozumím, dokud jsem tam nepřijel. Před působením v Al Ettifaqu jsem se pohyboval v basketbalovém prostředí. Jistě, znal jsem pravidla a podobné věci, ale úplně jsem nechápal všechny souvislosti, které se tam děly. Měli jsme kondičního trenéra z Tuniska, který byl naprosto příšerný. Fotbalisty jsme připravovali tak, že jsme s nimi dělali i kondiční tréninky, sprinty a tak dále. Byly dny, kdy nedělal nic a my jsme dělali všechno za něj. Já, dřevák z Tisovce, jsem posílal centrované balony na reprezentanty (smích). Díky těmto aktivitám jsem poznal i jinou stránku fotbalu."

Jak probíhaly tréninky, když bylo ještě takové teplo?

"V době oběda se trénovat nedalo, takže to většinou padlo na večer. Mají skvělé trávníky, každý rok je mění. Ale to vedro..."

Co říkáte na současný boom a příliv světových hvězd do Saúdské Arábie?

"Začalo to v sezoně 2022/23, kdy jsem tam byl. Mluvilo se tam o tom už dlouho. Myslím, že mistrovství světa v Kataru bylo takovou zkouškou i pro Saúdskou Arábii. Katar, Bahrajn, Omán, všechny tyto země jsou pod její nadvládou. Investují opravdu extrémně, dokážou udělat obrovskou podívanou, stačí se podívat na představovačku Neymara. Když máte neomezené možnosti, můžete udělat všechno."

Je tento stav udržitelný? Spousta lidí má v živé paměti čínský projekt, který rychle vyšuměl.

"Jejich cílem je udělat ze země druhou Dubaj, ale nemyslím si, že se jim to podaří. Nemají na to nastavené lidi. Mohou mít budovy nebo infrastrukturu jako má Dubaj, ale místní obyvatelé nejsou připraveni na to, aby se Saúdská Arábie stala turistickou zemí. Teď dokonce staví ostrov, kam pumpují neuvěřitelné peníze. Měl by být součástí státu, ale na druhou stranu nezávislý. Dokonce se tam bude podávat alkohol a vzniká tam i nový fotbalový klub."

Jak se k fotbalu staví tamní fanoušci? Baví je sport jako takový, nebo se spíše chodí dívat na Ronalda, protože je to hvězda?

"Odpovím vám příběhem. V poslední části sezony u nás působil francouzský trenér, který si na soustředění zavolal Florenta Maloudu, svého dobrého kamaráda. Byl s námi tři týdny na soustředění v Abú Zabí. Mluvil o tom, jak s Chelsea vyhráli Ligu mistrů a o dalších podobných zajímavostech, jeho cílem bylo dostat do hráčů vítěznou mentalitu. Ale oni vůbec netušili, o kom mluví. Anglickou ligu tam moc lidí nesleduje, možná pár zápasů. Pro fanoušky má největší význam domácí soutěž. Když jsme hráli s Al Nassrem, kde je teď Ronaldo, trénovali na našem stadionu. Na jejich trénink přišly davy lidí, na náš vůbec nikdo. A to jsme byli domácí tým."

Hráči tam opravdu jezdí jen vydělávat peníze? Nebo by se našel někdo, kdo tam přestoupil i kvůli tomu, aby předal zkušenosti mladším hráčům?

"Arabové nejsou lidé, kteří by si nechali poradit. Mají pocit, že všechno dělají nejlépe, je to jejich mentalita. Místní hráči mají pohybový talent, dáte jim míč a nestačíte se divit. Nevím, kdo tam přestupuje z jakého důvodu, ale doufám, že si z toho mladí něco vezmou. Například v Emirátech podepisují mladé hráče z Evropy, aby jim dali občanství a oni pak za ně mohli hrát. Hráč z Itálie, řekněme z Primavery, dostane čtyři nebo pět tisíc eur, což mu doma v tom věku nikdo nedá. A už vědí, že ho mají chyceného."

Vrátil byste se tam znovu?

"Nějaké oťukávačky už proběhly i letos, dokonce i z Al Ettifaqu. Nebudu lhát, vrátit se tam v takové době a být po boku hvězd by bylo lákavé. Teď se ale soustředím na otevření vlastní posilovny v Nitře. Bude určena sportovcům a všem, kteří chtějí cvičit, nebo lidem se zdravotními problémy."