Ital, co si neuměl uvařit těstoviny. Verratti nechal čekat Zlatana a podmanil si Paříž

Ve francouzské metropoli kroutí italský reprezentant už 11. sezonu. A pokud dodrží podmínky nového kontraktu, může jich zapsat 14. V tu dobu mu bude 33 let. A protože sám opakovaně prohlašuje, jak je v Paříži spokojený, možná za pár let prodlouží spolupráci znovu.

Ač je pařížský výběr známý především pro hvězdné útočné trio Kylian Mbappé, Lionel Messi a Neymar, jež upíná většinu pozornosti na sebe, Verratti je pro úspěchy PSG možná ještě důležitější. I sám Neymar ho nedávno zařadil mezi nejtechničtější hráče na světě, ještě lepší, než je on sám. I taková poklona naznačuje, proč vedení klubu podniklo potřebné kroky, aby s Italem domluvilo nový kontrakt.

Verratti je hlavně spojkou mezi obranou a útokem, těžko se mu odebírá míč. Když je v záloze, Les Parisiens působí daleko jistěji. I přes drobnou postavu (165 cm) je na hřišti vidět. Nestřílí góly, nesbírá asistence, ani ve svém repertoáru nemá zahrávání standardních situací. Jeho úkoly jsou úplně jiné. A těžko nahraditelné.

Sám trenér Carlo Ancelotti na něj ukázal, když nastupoval v roce 2012 ke kormidlu PSG. Tenkrát nebyl Verratti příliš známý, ostatně nepůsobil ani v nejvyšší italské soutěži. I tak klub jeho příchod dotáhl do konce, dal za něj 12 milionů eur (260 milionů korun). Na první pohled poměrně vysoká částka na hráče ze druhé ligy. Za ta léta ji ovšem splatil několikrát a zpětně lze konstatovat, že šlo o jeden z nejlepších transferů, které kdy PSG uskutečnilo.

V obsáhlém rozhovoru pro francouzský deník L'Équipe teď Verratti zavzpomínal, jak byl oficiálně představen jako nová posila. "Se Zlatanem jsme se hodně nasmáli. Poslali mě na tiskovku ve stejný den jako jeho. Řekli mu, že mě nechali jít dřív, aby lidé měli čas dorazit na něho. Dodnes mi připomíná, jak musel čekat půl hodiny, než jsem se vykecal. Ale i díky takovýmto hráčům jsem se v Paříží vždycky cítil velmi dobře,” vyprávěl.

Nechtěl být profesionálem

Švédský útočník je nejen zásluhou mnoha svérázných výroků nezaměnitelnou osobností fotbalového prostředí. Jednou například prohlásil, že Francie je, slušně řečeno, podělanou zemí. "Řekl spoustu slov, která měl na srdci, a také těch, která nemyslel tak vážně. Když jsme spolu hráli v Paříži, byl vždy super. Byl tady šťastný, líbilo se mu tu,” prozradil Verratti.

S Ibrahimovicem byl prý kamarád i mimo hřiště. "On je vlastně tichý kluk,” zmínil Ital. "Chodili jsme ven, do restaurací nebo do různých klubů. A říkal mi: Marco, něco takového by v Itálii nebylo možné. Je to dobrý člověk s obrovským srdcem. Někdo, kdo vám svým způsobem dává spoustu dobrých rad. Pokud ho znáte a rozumíte tomu, jaký je, tak ho zkrátka musíte milovat.”

Po letech strávených v Paříži se Francie stala Verrattiho druhým domovem. "Jsem pořád Ital, ale Francie je mou součástí. Dala mi hodně,” přiznával. "Dospěl jsem zde a založil rodinu. Přišel jsem sem, ještě když jsem byl teenager. A vyrostl jsem v muže. Tato důležitá životní etapa se odehrávala přímo zde,” připomněl rodák z regionu Abruzzo ve střední Itálii.

Sám se prý v roce 2012 ocitl v roli kluka z vesnice, který najednou objevoval život ve velkoměstě. "Vyrůstal jsem v Manoppellu, s rodinou jsme moc necestovali. A Francii jsem nikdy neviděl,” popisoval. "Paříž jsem znal, ale nikdy jsem tam nebyl. A jakmile jsem ji navštívil, zamiloval jsem se. Okamžitě. Otevřela mi mysl. V Paříži jsou lidé z různých kultur a pokud jste chytrý, město vám pomůže rozšířit si obzory.”

Tehdy patrně netušil, kam až se jeho kariéra vyvine. "Bylo těžké opustit rodinu a přátele. Dnes fotbal vnímám jako profesi, tehdy jsem ho měl jen za zábavu. Dlouho jsem kvůli němu nechtěl opustit všechno, co jsem měl, nebylo mým snem stát se profesionálem,” pokračoval v interview pro L'Équipe. "Chtěl jsem se na hřišti vlastně pouze bavit, proto jsem v Pescaře zůstával tak dlouho,” vyprávěl o klubu, v němž působil mezi roky 2005 a 2012.

Mladší brácha hvězd

V začátcích v Paříži pomáhal Verratimu i jeho bratr. "Nechal v Itálii všeho, aby mě doprovázel. Neuměl jsem si udělat ani těstoviny. Byl pro mě velmi důležitý,” líčil. "V týmu byli i Ezequiel Lavezzi, Ibra, Maxwell... A hned mě přijali jako mladšího bráchu. Brali mě na trénink, trávil jsem s nimi odpoledne, večery, jedli jsme společně v restauracích. Jednou jsem se pokoušel instalovat velkou satelitní anténu na terasu, abych mohl sledovat zápasy Pescary. Po čtyřech hodinách mě ale donutili, abych přestal. Rychle jsem pak vyměnil byt za dům, tam už se mi podařilo satelit konečně umístit,” pousmál se.

A ve vzpomínkách šel ještě dál, svěřil se, že ve škole ani náhodou neplatil za jedničkáře. "Vždy jsem rád sledoval fotbal. Všechny ligy. Maminka se mě často vyptávala, jak poznám, kdo vůbec hraje. Díval jsem se opravdu na všechno, na francouzské, anglické i španělské soutěže,” říkal. "Když jsem byl malý, škola mě moc nebavila. Ale díky fotbalu mi byl velmi blízký zeměpis. Znal jsem spoustu měst a věděl jsem, ve kterých zemích jsou. Dobře jsem znal Ligue 1, uměl jsem pár slov francouzsky. V angličtině jsem byl sice nemožný, ale francouzština mi fakt docela šla,” svěřoval se.

Stěžoval si každopádně na někdy nepříjemné mrazy ve Francii. A zprvu taktéž nechápal, jaké zvyky tam mají. "Také už si míchám maso s těstovinami,” smál se. ”Jako přílohu jím i rýži. V Itálii se takto nevaří. Jinak Francouzi a Italové nejsou tak odlišní. Ve Francii jsou ovšem lidé daleko diskrétnější. Nechávají vás prostě žít, nesoudí vás. V Itálii máte vše o dost těžší, pokud jste slavný. Vždycky má někdo tendenci na vaše úspěchy žárlit,” srovnával.

Verratti nemá jediný důvod opouštět Francii. V PSG je nadmíru spokojený, nehrne se do věhlasnějších soutěží, jako mu je doteď vyčítáno. Když se ho redaktor L'Équipe Olivier Bossard zeptal, jestli si má vybrat Serii A, nebo Ligue 1, bez váhání ukázal na druhou variantu. "Ano, budu tu i za dalších deset. Francii miluji,” uzavřel.