Jak byste zhodnotil své dosavadní působení ve Vlašimi?

"Minulý ročník se nám povedl nad očekávání. Hráli jsme tak dobře, že jsme skončili až v baráži – a to nezůstalo bez povšimnutí. O hodně hráčů byl následně zájem z první ligy a oni té šance chtěli využít. Přišli jsme o osm členů základní sestavy, tudíž jsme v létě začali budovat prakticky nové mužstvo. V tom jsme, musím přiznat, zaspali. Neustále jsme na něco čekali. Buď až z první ligy vypadne nějaký šikovný hráč nebo se objeví nějaká jiná zajímavá příležitost a lehce nám ujel vlak."

Čí odchod byl nejcitelnější?

"Nejvíce nás zasáhl odchod Abdallaha Gninga do Teplic. Absolvoval s námi celou letní přípravu a v posledním týdnu před začátkem soutěže zavolali z Teplic a zaplatili výstupní klauzuli, kterou měl ve smlouvě. Dovolím si tvrdit, že v ten moment jsme přišli nejen o našeho nejnebezpečnějšího útočníka, ale také o jednoho z nejlepších hráčů ve druhé lize."

Je přestavba kádru důvod, proč se vám v úvodu sezony nedařilo?

"Částečně. Jak jsem říkal, snažili jsme se posílit. Z Itálie dorazil zkušený Zdeněk Folprecht, jenž měl ovšem na první utkání stopku za červenou kartu, která se přenesla z jeho působení na Apeninském poloostrově. Z Bohemians přišel Michael Ugwu, to bylo ale zbrklé rozhodnutí a během podzimu se ukázalo, že ne úplně dobré."

Co ještě se pokazilo?

"První zápas. Ten je vždy klíčový. O to víc, když hrajete doma. Nenastoupili jsme k němu ale v ideální sestavě a prohráli jsme s Jihlavou 0:2. Potom jsme jeli do Karviné, kde jsme brzy prohrávali. Podařilo se nám stav zápasu otočit a na domácí straně byl ještě k tomu vyloučen Málek, nicméně ve druhé půli jsme to ale nezvládli a prohráli 2:3. Navíc to bylo vinou individuálních chyb, které se nám přitom celou minulou sezonu vyhýbaly."

Takže všechno špatně?

"Myslím si, že to předurčilo ráz dalších zápasů. Reagovali jsme ještě příchody Antonína Svobody z Karviné, Tomáše Smejkala z Jablonce a Jiřího Kulhánka, který byl volným hráčem. Jenomže když přivedeme hráče, který v první lize třeba dva roky pravidelně nenastupoval a nemá zápasovou praxi, tak mu trvá poměrně dlouho se znovu dostat do zápasového tempa. Také si musí zvyknout na styl hry, kterým ve Vlašimi hrajeme."

Ale nakonec jste se z krize dostali…

"Stálo nás to šest porážek v řadě. Takovou sérii jsem nikdy nezažil. Všechny ostatní týmy vyhrávaly a my se v tom pořád plácali. Bylo to velmi náročné i psychicky. Pro hráče i pro realizační tým. Na druhou stranu nás tato zkušenost posílila. Důležité je, že jsme se z toho oklepali. Dávali jsme si interně nějaké bodové cíle. Vedení bylo logicky nespokojené."

Cítil jste se ve funkci ohrožen?

"Ano, někdy po 10. kole jsem měl k odvolání velmi blízko. Potřebovali jsme vyhrát s Příbramí. Zápas skončil remízou 1:1 a moje budoucnost se v tu chvíli hodně řešila. Tehdy se za mě přimluvil pan Tvrdík. Tomu vděčím za to, že nade mnou ve Vlašimi nezlomili hůl."

Vy jste ale celou dobu věřil ve zlepšení?

"Nedařilo se nám, ale chtěl jsem se držet toho, jak jsme hráli i v minulé sezoně. Ta nám ukázala, že to funguje. Stříleli jsme dost gólů. Třeba Jan Suchan je fotbalista prvoligových kvalit a hrál skvěle, ale výsledky nám chyběly. Zápasů, ve kterých bychom byli jednoznačně horšími, celkově tolik nebylo. Výjimkou byl například duel v Třinci, kde jsme dostali čtyři góly. To byla hrůza. Dál jsme ale chtěli hrát ofenzivně, potřebovali jsme jen najít tu správnou sestavu a kluci si na sebe museli zvyknout."

Spolupráce se Slavií se změnila

Konec podzimní části se vám vydařil…

"Z posledních šesti utkání jsme získali 12 bodů. Od 10. kola jsme neprohráli. V takové formě jsme ale chtěli být od začátku. Rozdílovými hráči se stali také Nigérijci Chisom Onije a Solomon John. Dali jsme jim šanci a oni ji chytili za pačesy. Jsem moc rád, že nepřezimujeme na posledním místě. Vidět to a nemoci s tím nic při té dlouhé pauze udělat, to by bylo mnohem náročnější."

Jaký je cíl pro zbytek sezony?

"Jednoznačně záchrana. To je ten největší cíl vlašimského fotbalu. Můžeme nicméně hledět i nad sebe. Liga je vyrovnaná a máme šanci prát se o horní příčky. Důležité bude udržet kostru týmu a vhodně ji doplnit. Měli by k nám na testy dorazit asi čtyři další afričtí hráči. Uvidíme, jak si povedou."

Je práce s nimi nějak specifická?

"Ano, avšak přizpůsobili jsme se a naučili se s cizinci pracovat. S těmi, co mluví anglicky se domluvíme dobře, problém je, když umí třeba jen francouzsky. To byl případ Gninga, všechno se ale dá. Poradíme si například díky telefonům. Navíc jsme tu měli Davida Broukala, který vládl výbornou francouzštinou a dokázal potřebné věci přetlumočit."

Co spolupráce se Slavií, změnila se po postupu jejího B-týmu do druhé ligy?

"Samozřejmě, ale ne nijak drasticky. Do Vlašimi stále přicházejí hráči na hostování, i když v menším počtu. Cílíme teď především na hráče, kteří už nejsou v dorosteneckém věku, protože ti by ve Slavii hráli málo, pokud by nebyli ve výběru B-týmu. Neměli by jiné využití. Uvidíme, jak k tomu teď přistoupí na Slavii, určitě budou chtít zachránit druhou ligu a budou posílat více posil z A-týmu. Jinak stále sdílíme všechna data o hráčích, realizační tým se proměňuje. Stejně tak jako Vlašim rozvíjí hráče, tak posouvá nás trenéry."

Co vás na práci trenéra baví nejvíce? Je to rozvoj hráčů?

"V první řadě je to o výsledcích. Fotbal je kompetitivní sport a každý chce vyhrát. Když se tohle daří, když se hraje dobře, pak se hráči rozvíjejí. Je to tedy spíš důsledek. Po nástupu do funkce hlavního trenéra Vlašimi jsem řekl, že chci hrát o postup. Cíl to mohl být nadnesený, to ano, ale všichni přece hrajeme proto, abychom vyhrávali. Myslím, že nám to pomohlo, hráči tu chuť cítí, žene nás to kupředu."

Těšil jste se, až si v zimě odpočinete?

"No, toho volna zatím moc nebylo. Spolukomentoval jsem mistrovství světa, takže mám trochu klidu až od jeho konce. Máme s rodinou ve zvyku jezdit před Vánoci na hory, to letos nevyšlo, ale po Silvestru se chystáme na dovolenou a tam si snad trochu odpočinu. Úplný klid nemám moc často. Neustále řeším s kondičním trenérem, jak se hráči připravují, nebo se sportovním vedením, jak vypadají posily, které bychom mohli získat. Vypnout telefon a užít si klid je pro mě výjimečná věc."

Komentuji tak, aby to mě samotného bavilo

Zmiňujete komentování, baví vás?

"Člověk to musí dělat s láskou. Stejně jako s vášní trénuji, tak stejným způsobem vnímám i komentování. Dělám to navíc podle sebe. Poctivě se připravuji a zjišťuji si věci, které zajímají mě samotného, pokud bych se měl na zápas dívat. Chápu, že to nemusí být pro každého, protože se rád věnuji i taktickým prvkům a snažím se porozumět hře jednotlivých týmů a hráčů, ale tak mě to zkrátka baví. Čerpám data z odehraných zápasů, čtu zahraniční i české zdroje. Příprava mi zabírá dost času."

Ale nestěžujete si?

Kdepak, jednak je to moje vášeň a jednak je to můj život. Je to něco, co mám rád a čemu rozumím – tedy doufám, že tomu rozumím. Je to však těžké sloučit s prací v profesionálním fotbalu. Proto jsem nemohl na mistrovství světa v Rusku. Do Kataru se ovšem necestovalo, a tak jsem se na tom mohl podílet. Při komentování navíc prezentuju sám sebe, přišlo by mi blbé přijít někam nepřipraven."

Jak šampionát hodnotíte?

"Z hlediska komentování jako obtížný. Připravoval jsem se na 14 týmů, v každém navíc bylo 26 hráčů, člověk nemůže hledat rychle ve svých poznámkách. Informace si zkrátka musí spojit a reagovat včas. Vždy se zajímám i o jednotlivé hráče, jak se jim daří v klubech, co se kolem nich děje. Udělám si přehled a z toho pak čerpám. Co se ale týče pořadatelství a předváděné hry, tak si myslím, že si nemůžeme stěžovat. A navíc to, že zvítězil Messi, to je pro mě pohádkový konec."

Favorizoval jste Argentinu?

"Před šampionátem ano, po prvním zápase jsem už tak optimistický nebyl. Ta facka pro ně ale přišla v dobrý moment, měli ještě čas vše otočit. Kromě nich jsem věřil Brazílii. Z evropských týmů to asi dopadlo tak, jak jsem očekával. Překvapili mě Chorvaté, od těch jsem takový výkon nečekal."

Mluvil jste o pořadatelství. Jak vnímáte termín a místo konání mistrovství?

"Mám za to, že hrát v zimní pauze není problém. Minimálně ne pro hráče. Ti jsou ve formě a rozjetí. Pro trenéry to mohlo být horší, protože příprava byla opravdu velmi krátká. Za výhodu považuji, že se vše odehrálo na relativně malém prostoru. Žádné zdlouhavé cestování. Všichni měli dost prostoru pro regeneraci. Nebyl jsem tam, ale ani klimatizované stadiony mi nepřišly špatné."

Šilhavý to nemá jednoduché

A volba Kataru jako místa pořádání?

"To má podle mě dvě roviny. Samotný Katar a průběh mistrovství bych neviděl nijak zle. Myslím, že je od nás nespravedlivé koukat se na zemi, která má dlouhý historický vývoj odlišný od toho našeho, skrz prsty. Chtěli bychom, aby tam vše bylo podle nás, ale to podle mě není vhodný přístup. Domnívám se, že i tak se toho od nás spoustu naučili a my se dozvěděli něco nového o nich. Zároveň některé reprezentace jako Německo, Dánsko a Belgie na to určitě doplatily, řešily politiku, ne hru samotnou."

Jaká je ta druhá rovina?

Volba místa konání. To je podle mě jednoznačně špatně. Korupce je velký problém. Vše prošetřit a vyvodit důsledky, to by byl správný postup. Nechápu, že se Blatter a Platini dostali na svobodu. Tak kde to jsme? Kdyby to někdo pořádně vyšetřil, tak by nakonec museli zavřít všechny a FIFA by padla. Takže jestli něco kritizovat, tak tu volbu, ne následné mistrovství."

Co následující šampionát?

"Sportovně se mi to nelíbí – 48 týmů je moc, navíc se bude hrát v 16 městech. Chápu, že z toho plynnou vyšší zisky a podobně, ale není to dobrý nápad. Evropa na tom navíc bude bita, přibydou jen tři její zástupci. Z Afriky na druhé straně to místo pěti reprezentací bude devět. A to rozhodování mezi tříčlennými a čtyřčlennými skupinami tomu také nepřidává."

Myslíte si, že by se na turnaj mohla dostat i Česká republika?

"To si netroufnu odhadovat. Na druhou stranu věřím, že bychom nebyli horší než Polsko. Třeba na Euru nebo pak v Lize národů jsme neodehráli špatné zápasy. Jaroslav Šilhavý má smůlu v tom, že řeší spoustu věcí, které se netýkají sportovní stránky. Nejprve Covid, v nedávné době například termíny pohárových utkání, kvůli kterým pak týmy nepustily hráče na reprezentační sraz. Sami si házíme klacky pod nohy. Navíc je vidět, že nám chybí ta hloubka kádru. Nemáme dost hráčů na té nejvyšší úrovni. V tomhle je škoda, že nemáme už žádný tým v evropských pohárech. Těžké zápasy přinášejí hráčům zkušenosti a ukáží, kdo na reprezentaci má a kdo ne."