Dvacetileté sprinterce se v úvodu semifinále podlomila noha, což ovlivnilo její výkon. "Přišlo mi, že už jsem se nedokázala dostat do rytmu toho závodu. Byla jsem po tom včerejšku po 11,11 celkem pozitivní. Říkala jsem si, že když bude to semifinále večer, tak že bych ještě něco mohla srazit. Doufala jsem tak jako tajně v duši, že bych zrovna tyhle hry mohla překonat tu Jarmilu (Kratochvílovou), ale bohužel dneska jsem na to neměla," zhodnotila Maňasová semifinálový výkon.
Nastupovala se zatejpovaným pravým zadním stehenním svalem. I to se jí dostávalo do hlavy. "Byla jsem možná trošku rozpolcená, že hlavou jsem si říkala, ať se soustředím na ten běh, ale potom, jak jsem běžela, tak jsem si říkala: 'Ježiš, hlavně, ať to vydrží ta noha'," prozradila Maňasová.
Během olympijských her si pravidelně telefonovala s trenérem, který se do výpravy nevešel. "Včera skoro brečel, nebo možná i brečel. Slyšela jsem ho jenom přes telefon. Myslím si, že byl prostě šťastný, nadšený. Ať už to semifinále dopadlo tak, jak dopadlo, tak si myslím, že tyhle hry můžu hodnotit za úspěšné," konstatovala Maňasová.
Je odhodlaná stát se nejrychlejší sprinterkou české historie. Od národního rekordu Kratochvílové ji dělí dvě setiny sekundy. "Já jsem realista, já bych určitě něco takového neřekla, kdybych si nemyslela, že na to opravdu mám. Mam dvacet roků, mám běženo 11,11. Já si myslím, že minimálně ty tři setiny bych ještě v průběhu kariéry srazit mohla," dodala.
V této sezoně už to ale nebude, olympijské hry byly jejím posledním závodem roku 2024. "Hlavně že jsem sezonu zakončila zdravá a s osobákem," dodala Maňasová.