"Když jsem se dostal s Borelem do kontaktu, tak jsem na něm viděl, že není něco v pořádku. Šel jsem do něj. On čekal, že budu bránit, nebo že tam vlítnu a budu bezmyšlenkovitě na něj chodit a on mi do toho bude jen kuchat a bude víc a víc přidávat skóre. Ale já si to pohlídal," řek Jurka českým novinářům.
Soustředil se jen na sebe. "Soustředil jsem se jen na to blikátko, co tam má rozhodčí a kouká, kdy zhasne světlo po opakovaných záběrech. A já jen stál, koukal, kdy zhasne, a nic víc. Ani diváky jsem nevnímal, možná jen kluky vzadu v hlavě a to mi pomohlo se soustředit, já si ani nepočítal skóre. Já jen věděl, že musím dát hodně zásahů, tak jsem dával hodně zásahů. Proti stříbrnému medailistovi, který možná končí kariéru a je to jeden z nejlepších šermířů světa, čtyřikrát po sobě mistr Evropy, by se to stávat nemělo, ale asi to bylo ve mně a v nás, že jsme je dokázali urvat," neskrýval překvapení z vysoké výhry nad Borelem.
Úplně všechno ze zápasu si nepamatoval. "To je přesně ta chvíle, kdy se člověk dostane do transu. Já jen na něm viděl, že není tak silný na čepeli, že jeho pohyb je takový usekaný a já tam mám momenty, kde se na něj mohu dostat blíž a zavřít mu to. A on ani moc nereagoval na to, co udělám. Ale to jsou ty stavy, kdy to děláte tak dobře, že nenajde soupeř tu skulinu pro zásah. Přitom je jeden z nejlepších na světě," doplnil Jurka.
V závěru ještě Borel stahoval náskok a pět sekund před koncem snížil na 40:41. Jurka si ale dokázal pohlídat závěr a pak ještě přidal pojistku. "Udělal jsem akci, že jsem si přidřepnul, z toho jsem dal zásah. To je akce, kterou všichni nesnáší, když udělám, protože z ní většinou dostávám srovnávací zásah, když vedeme. Ale tentokrát to poprvé za celou sezonu vyšlo," oddechl si Jurka.
Otočil v posledním zápase už i čtvrtfinále s Itálií. V semifinále také dokázal poslat tým do vedení, ale nakonec ho neudržel. "Třikrát jsem ten zápas otáčel, dvakrát se to povedlo. Kdyby se to povedlo s Japonci, bylo by to ještě lepší, ale zase vyhrát poslední zápas je pro nás ohromný zážitek, než kdybychom třeba se ctí prohráli o zlato," podotkl pětadvacetiletý rodák z Olomouce, který tak už má ve sbírce také úspěch z velké akce jako jeho dědeček Jaroslav. Dvojnásobný účastník olympiády dosáhl na stříbro na mistrovství světa v roce 1985 v Barceloně a teď je spolu s Jakubovým otcem Tomášem i jeho trenérem.
Jurka ocenil tým a vystoupení náhradníka Michala Čupra, který v osmém zápase proti Francii nahradil Martina Rubeše. "Možná to byla dobrá taktika na soupeře, kdy nevěděli, co se děje, Michala nemají osahaného. A i když dostal pár zásahů navíc, pořád jsme byli na dostřel," dodal Jurka.
