Jak jste řešil svou budoucnost?

"Připravovali jsme se na evropskou cestu, konkrétně s brněnskou Kometou jsme řešili možnost dlouhodobého angažmá. V průběhu sezony jsme neměli informace, jestli Seattle bude chtít pokračovat ve spolupráci. Pak jsem jeho první dvě nabídky odmítl, řešilo se finanční ohodnocení, zároveň chtěl jsem také cítit, že se mnou počítají na vyšší pozici a že by mi mohli dát větší šanci než dosud. Ani tak si nemůžu stěžovat, za první rok jsem odchytal 27 utkání na farmě, nabral jsem spoustu zkušeností. Beru to pozitivně. Abych si zápasy zasloužil, musím pro to něco udělat. Makat, být lepší."

Třetí nabídka Krakenu už se shodla s vašimi představami?

"Vyjednávalo se dlouho, plno telefonování. Seattle se jasně vyjádřil, že má obrovský zájem pokračovat ve spolupráci. Řešilo se plno detailů, roli hrálo, že máme rodinu. A chci udělat životní krok zase výš. Nikdy se sám se sebou nespokojím, vždy od sebe budu vyžadovat víc. Samozřejmě s pokorou. Sám se ženu dopředu. Američané jsou byznysmeni a hokej berou jako jakékoli jiné podnikání. Já se nedívám vyloženě jen na peníze, že bych bral nejvyšší nabídku. Jenže v zámoří to dost často funguje tak, že s vámi počítají podle toho, jak vysoký kontrakt máte. Záleží na tom. Každopádně Robert Spálenka ze Sport Investu a jeho kolegové v zámoří odvedli skvělý kus práce."

Jaké další varianty jste řešil?

"Existovala možnost volného trhu, v jednu chvíli se zdálo, že na něj budeme čekat. A pak samozřejmě zmíněná Kometa, jejíhož zájmu si obrovsky vážím."

Jak Kometa vzala, že ji neposílíte?

"Zareagovala skvěle. Celé Kometě, jejímu majiteli panu Zábranskému, trenérovi gólmanů, všem lidem, se kterými jsem mluvil, jsem strašně vděčný za jejich lidský přístup. Za komunikaci, jednání. Chci jim poděkovat. Být v blízkosti takových lidí pro mě byla skvělá zkušenost. Když jsme si s panem Zábranským volali, sám jsem mu říkal, že bych se rád při mém případném návratu do Evropy s nimi zase spojil. A pak by záleželo na okolnostech. Nikdy neříkej nikdy."

Kontrakt se Seattlem je dvoucestný, takže počítáte se startem na farmě?

"Všechno se bude odvíjet od výkonů i kempu. Měl bych začít normálně na farmě a být připravený povýšit do NHL, kdyby se něco stalo. Ale nechci předbíhat, snažím se žít den po dni a makat. Odevzdávat maximum. Jsem ovšem rád, že mám šanci znovu o NHL bojovat."

Jste povahou buldok, že vás první rok neodradil?

"Nevím, jestli úplně buldok, nicméně maximalista a perfekcionista ano. Když něco dělám, tak naplno. V životě i v hokeji. Neříkám, že se sebou někdy nejsem spokojený, ale nikdy nechci být uspokojený, že jsem se jen někam dostal a tím to končí. Snažím se na sebe vyvíjet tlak, to je můj hnací motor, abych se dostal co nejdál. Začátek sezony v Americe byl těžký, ale nepoložil jsem se z toho, naopak jsem se zvedl. A dokázal jsem i sám sobě, že když v tom budu pokračovat a ještě to povýším, je šance se do NHL dostat. Zároveň zůstávám nohama na zemi."

Jak vnímáte konkurenci v podobě Philippa Grubauera a Joeyho Daccorda?

"Grubi je v NHL strašně dlouho, chytal v Coloradu nebo Washingtonu, kde získal Stanley Cup. Loni jsem měl čest s nimi strávit v předsezonním kempu přes měsíc přípravy. A Grubi nás dokonce pozval k sobě domů, což bylo moc hezké, poznal jsem ho i z osobního hlediska. Je strašně fajn, pomohl mi, dal mi rady, tipy. Nabídl se, že mu můžu kdykoli psát, volat. Daccord loni dotáhl Coachellu do finále Calder Cupu, měl perfektní sezonu. Letos, když se Grubi zranil, ukázal obrovské kvality a to, že na NHL má. S konkurencí počítám, je obrovská. Oba jsou strašně šikovní brankáři a zároveň féroví a hodní lidé."

Jaká byla vaše uplynulá sezona v Coachelle? S týmem jste se v AHL dostali do finále Calder Cupu, vy jste však v play off nechytal…

"Z týmového hlediska velice úspěšná. Klub by si zasloužil soutěž vyhrát i pro fanoušky. Přece jen dva roky po sobě v nově vzniklé organizaci být ve finále je úspěch. Škoda, že jsme zase o trofej bojovali s Hershey a zase nás porazilo, to je malá kaňka na sezoně. Byli jsme strašně blízko, výkony jsme stupňovali, v play off vyvrcholily. Kolektiv fungoval, chemie, přátelství, týmový duch… A fanoušci, to je kapitola sama pro sebe. Když jsme v červnu hráli finále a venku bylo 45 stupňů Celsia, v hale se zchladili. Skoro celou sezonu jsme ji měli plnou, chodilo kolem 10 tisíc lidí."

A jak hodnotíte ročník z osobního hlediska? Úspěšnost zákroků jste měl 91,4 procenta…

"Nebudu říkat, že byl super a výborný, protože mám jiné představy o výborné sezoně. Ale byl fajn. Slabší začátek, do Vánoc mě trápila dvě zranění, výsledky se nedařilo stabilizovat. Naštěstí jak padly Vánoce, úplně se to otočilo, což musím zaklepat. Už jsem se držel na určité úrovni a zlepšoval se. Na to chci navázat."

V zámoří jste působil už v juniorce, adaptoval jste se na zámořský styl rychle?

"Pro gólmana je fajn, když má rychle první zákrok, v klidu si na puk může sáhnout, střela na lapačku, na břicho. Jenže tam vám zadarmo nikdo střelu nedá. Oni radši ani nevypálí, dokud si nejsou jistí, že jsou ve větší šanci. Buď vám ve 20. vteřině jedou tři na jednoho, nebo prvních 10 minut nemáte zákrok. V tom to bylo náročnější, že jsem si ještě nesáhl na puk a už jsem čelil přečíslení. Hokej je za oceánem rychlejší, člověk tomu musí svůj styl chytání přizpůsobit. Prvních pár týdnů bylo krušnějších. Chvíli mi trvalo, než jsem si našel svou pohodu."

Radil vám někdo kromě Grubauera?

"Hrozně moc mi pomohl David Rittich (gólman Los Angeles – pozn. red.), který byl v tou dobu v Ontariu na farmě. Hodně jsem s ním komunikoval, jak které věci řešit, třeba situace na ledě, posílal mi nějaká videa. Jsem mu strašně vděčný. A jeho odměna byla, že ho povolali nahoru. Za což jsem rád, protože je to gólman, který patří do NHL. A pak Los Angeles i dokázal, že tam má být, po právu dostal novou smlouvu."

Byl jste blízko tomu, aby si i vás vytáhli do prvního týmu?

"Popravdě vůbec. Ani jsem nad tím nepřemýšlel, neupínal jsem se na to. Samozřejmě jsme sledovali NHL, když naše kluky povolávali nahoru, abych viděl, jak to funguje. Věděl jsem, že kdyby se nedejbože někomu něco stalo, první na řadě je Chris Driedger. Díky tomu jsem měl prostor řešit jen sám sebe na farmě, abych se adaptoval a měl věci víc pod kontrolou."

Jak budete trávit léto?

"Před pár dny jsme teprve skončili sezonu, hned se podepsala nová smlouva. Po finále jsme zůstávali v Hershey následující dva dny, čekali jsme na letadlo, takže jsme měli výstupní mítinky přímo tam. V Coachelle pak následovalo rozloučení, balení, domů jsme přiletěli teprve o víkendu. Léto bude dost krátké, udělám si volno, aby se tělo dalo do kupy. Bude prostor navštívit rodinu, oslavit s manželkou první výročí svatby. Nudit se nebudeme." (usmívá se)

A kdy začnete přípravu?

"V minulé sezoně jsem byl na ledě 11 a půl měsíce. Teprve přemýšlím, jak si přípravu zařídím, kde půjdu v srpnu na led. V půlce září je startovní kemp, chci do Ameriky letět o dva týdny dřív, abych mohl s kluky trénovat. Důležitá bude i příprava na suchu, nechci nic podcenit. Budu všechno plánovat s trenéry Seattlu i Coachelly."