Šapovaliva čeká boj o místo v NHL i Memorial Cup, v týmu hraje s generačním talentem

Minulá sezona se z jeho pohledu dá považovat za velmi úspěšnou. Urostlý útočník, který v kanadské juniorce hájí barvy Saginaw Spirit, se vypracoval v klíčovou postavu svého týmu a s 56 body v 61 zápasech ovládl klubovou produktivitu. Na přelomu roku pak dosáhl i na mimořádný úspěch s juniorskou reprezentací, když získal stříbrnou medaili. Od té zlaté ho přitom dělil jen kousek. "S odstupem času to určitě beru jako úspěch a rád na to vzpomínám," říká v rozhovoru Matyáš Šapovaliv, kterému aktuálně vrcholí u hokejistů tak nepopulární letní příprava.

Jste typ, který aktivně sleduje hokejové dění i přes léto, nebo se naopak snažíte vypnout?

"Musím říct, že když se po sezoně vrátím domů, tak se snažím od hokeje úplně vypnout. Přes léto se soustředím hlavně na posilovnu. Určitě nejsem takový fanatik, že bych každý den sledoval, co se v hokejovém světě událo. V obraze ale samozřejmě jsem."

Sezona se pomalu blíží. Jak jste zatím spokojený s letní přípravou?

"Letní přípravu mi tu řídí Ladislav Jenšík, nicméně jsme v kontaktu i s kondičním trenérem Vegas. Tento rok je to hodně zaměřené na sílu, což souvisí i s hlavním úkolem – nabrat kila a vybudovat sílu."

A podařilo se vám přes léto nabrat požadovanou váhu?

"Musím říct, že jsem byl až překvapený. Nedávno jsem se vážil a už jsem byl na 90 kilech, což bylo na začátku letní přípravy mé přání. Znamená to, že přes léto jsem nabral zhruba šest až sedm kilo. Jsem z toho nadšený."

Pocítil jste váhový rozdíl i během tréninků na ledě?

"Je to opravdu znát, cítil jsem se dobře hlavně v soubojích. Myslím, že ta příprava byla dobře nastavená. Váhu jsem nabral postupně, což se odrazilo i na tom, že zvedám větší váhy. Obecně se cítím na ledě i v soubojích silnější. Zároveň jsem ale neztratil obratnost či rychlost."

V červenci jste se zúčastnil rozvojového kempu ve Vegas. Jak to tam probíhalo a co bylo jeho náplní?

"Tento kemp navazuje na draft NHL a je určený k tomu, aby se nováčci poznali a hlavně se seznámili s trenéry, se kterými se budou postupně víc a víc stýkat. Zároveň tam absolvujete řadu přednášek, které jsou věnovány takovým tématům (strava, finanční gramotnost), aby hráče svým způsobem připravily na život. Co se týče hokejové části, stihli jsme proti sobě odehrát dva zápasy."

Na začátku srpna proběhl v Břeclavi Hlinka Gretzky Cup, kterého jste se v roce 2021 také zúčastnil. Sledoval jste ho?

"Sledoval a dokonce jsem se tam byl osobně podívat na finále. Musím říct, že atmosféra tam byla neskutečná, což mě až trochu překvapilo. Kluci odehráli opravdu výborný turnaj. Z kanadské strany tam byli Michael Misa a Zayne Parekh, se kterými hraji v juniorce. My jsme se tam pak i potkali a vyfotili, takže mám vlastně i fotku s pohárem (smích)."

Zaujal vás někdo z české strany?

"Hodně mě bavil Adam Jiříček, brácha Davida, se kterým se znám z dvacítek z Halifaxu. Myslím si, že jsou si podobní a má dobře našlápnuto."

Boj o místo v sestavě NHL

Co vás před zahájením nové sezony ještě čeká?

"Po návratu z Turnaje pěti zemí, který se hrál ve Švédsku, se nyní přesunu do Saginaw, kde se budu připravovat se svým juniorským týmem. V polovině září se pak přesunu do Vegas, kde začne nováčkovský kemp a turnaj. To už postupně navazuje na hlavní kemp, kam se pak připojí všichni hráči z hlavního týmu."

Věříte, že je šance zůstat po přípravě v A-týmu?

"Já bych chtěl na kempu samozřejmě vydržet co nejdéle, odehrát nějaké přípravné zápasy a když se mi je podaří odehrát dobře, tak tam třeba i zůstat na začátek sezony, odehrát zápas nebo dva… I tak ale pak počítám s návratem do juniorky, kde letos hostíme Memorial Cup. V příští sezoně už bych měl hrát v AHL a v ideálním případě postupně nakukovat nahoru."

Zmínil jste prestižní Memorial Cup. Odrazilo se to i na soupisce? Cítíte, že budete mít nadstandardně silný tým?

"Jednoznačně. V týmu máme Michaela Misu, což je obrovský talent, který získal status výjimečného hráče, díky čemuž může hrát v OHL už od 15 let. Ten tým opravdu vypadá silně a je možné, že ještě přijdou nějaké výměny. Doufám, že se nám to podaří vyhrát."

Kolik lidí chodí v Saginaw na hokej?

"Docela dost. Když hrajeme o víkendu nebo v pátek, tak na zápasy chodí kolem pěti tisíc lidí. Přes týden je to o něco míň, ale myslím si, že lidi to tam zajímá. Teď se navíc ví, že to bude sezona, která vyvrcholí Memorial Cupem, takže se předpokládá ještě větší zájem. Výhodou je, že Saginaw je menší město a není tam nic jiného, kam by lidi chodili, co se týče sportu."

Loni jste měl velmi dobrou sezonu. Bude tým v nadcházejícím ročníku postavený především na vás?

"Nejspíše ano. Už minulou sezonou jsem byl jeden z těch lídrů, takže teď bych na to měl navázat, a to i proto, že tam budu nejstarší ročník. Nebude to určitě jen o mně, ale měl bych být jedním z lídrů."

Na ledě dle statistik lídr jste, jak to ale vypadá v kabině? Dokážete zvýšit hlas?

"Myslím si, že ano. Dřív jsem byl spíš introvert a v kabině jsem patřil mezi tišší kluky. Teď se to ale i díky nějakému vývoji zlepšuje. Pořád je to trochu těžší i s ohledem na to, že angličtina není můj rodný jazyk. Po těch dvou sezonách už se ale nebojím v kabině něco říct, ale spíše se kluky snažím namotivovat, než je seřvat."

Vraťme se nyní zpět v čase. Jak brali rodiče váš odchod do zámoří?

"Moc mi to přáli. Já jsem se navíc vždycky chtěl hokejově podívat do USA a Kanady. Každopádně hlavně na mamce bylo znát, že je taková smutná z toho, že odcházím z domu."

Než jste odešel do zámoří, už jste měl na kontě pár zápasu mezi dospělými za Kladno. Neuvažoval jste o možnosti zůstat v Česku stejně jako třeba David Jiříček?

"Já jsem necítil to, že bych na ledě dostal stejný čas a prostor jako právě Jiříček. I proto byla v tu chvíli nejlogičtější volba odejít do kanadské juniorky, kde jsem se dostal víc na led a měl jsem větší roli v týmu. Navíc tam byla i vidina toho, že se tam hráč dokáže víc zlepšit."

Byla ve hře i skandinávská cesta?

"Ve hře byla, ale to ještě před tou sezonou, kterou jsem strávil v A-týmu. Tehdy jsem ale upřednostnil Kladno a to, že mohu hrát mezi dospělými."

Aklimatizace v zámoří proběhla rychle

Po úspěšném působení v juniorce přišel na řadu draft, kde si vás vybrali Vegas Golden Knights. Mluvil jste před draftem se všemi kluby?

"Téměř ano. Mám pocit, že tam byly asi dva nebo tři kluby, se kterými jsem do kontaktu nepřišel."

Vycítil jste už z pohovoru, že by si vás mohlo vedení Vegas vybrat?

"Pohovor s nimi proběhl v klidu a bylo to příjemné, ale neměl jsem z toho pocit, že by mě chtěli draftovat, protože jsem s nimi měl jenom tento jeden pohovor v rámci combine testů. S jinými týmy jsem mluvil třeba i třikrát nebo čtyřikrát, tak jsem předpokládal, že by tam mohl být větší zájem, ale nakonec to dopadlo jinak."

Měl jste těsně před draftem nějaký tip, kdo na vás ukáže?

"Více setkání jsem měl třeba s Arizonou, Los Angeles či Minnesotou."

Jak jste se vypořádal s přechodem do zámoří po herní stránce?

"Největší rozdíl jsem viděl asi v intenzitě tréninků. Taky se v zámoří více dbá na dovednosti. Co se týče samotných zápasů, tak mi k aklimatizaci stačilo jen pár utkání. Přizpůsobit jsem se musel tempu a hernímu systému. Teď po zkušenosti s úzkým kluzištěm musím paradoxně říct, že ten přechod zpět na široké je náročnější. Radši bych "dvacítky" odehrál někde v USA nebo v Kanadě než ve Švédsku."

Jak moc se v OHL řeší video, trávíte u něj hodně času?

"Videa je dost, ale není to dlouhé. Po každém zápase si ukážeme zhruba pět klipů, co se nepovedlo a je třeba to zlepšit a pět klipů, kde se podíváme na věci, které se naopak podařily. To video většinou trvá do 10 minut a jdeme od toho pryč. Před zápasem se podíváme pět minut na přesilovky, pět minut na oslabení, pak se jdeme rozcvičit a pak ještě věnujeme asi 7 minut hře pět na pět."

Vaší juniorky v OHL se to zatím netýká, nicméně v konkurenční QMJHL byly zakázané bitky. Jak se k tomu stavíte?

"Já si myslím, že v OHL je to nyní udělané dobře. V tuto chvíli je to nastavené tak, že vedení ligy trestá pouze ty hráče, kteří se rvou příliš často. Tak je to podle mě správně. V NHL přece bitky také jsou. Přechod pro mladé hráče by pak mohl být v tomhle směru složitější."

Na dvacítkách byla skvělá obrana

Jak s odstupem vzpomínáte na stříbrné dvacítky? Pořád je tam stříbrná pachuť?

"Já jsem rád, že se to takhle povedlo. Troufnu si říct, že jsme předváděli skvělý hokej. Nebáli jsme se hrát, nebyli jsme zbytečně někde zalezlí a na nic jsme nečekali. Nakonec jsme došli až do finále, kde jsme padli v prodloužení. S odstupem času to určitě beru jako úspěch a rád na to vzpomínám."

Na turnaji v Halifaxu jste navíc často hráli před skvělou kulisou…

"Atmosféra byla neuvěřitelná! Když jsme v semifinále porazili Švédsko, tak jsem si strašně přál, abychom ve finále hráli s Kanadou, protože jsem věděl, že ta atmosféra bude fantastická, což se i potvrdilo. Když dali Kanaďané gól, tak se celá hala otřásala."

Jiný příběh to byl asi v momentě, když jste dali gól Kanadě vy, že?

"To byl velmi zvláštní pocit, na to se nedá zapomenout. Když Jirka Kulich vstřelil branku na 1:2, tak ta hala ztichla takovým způsobem, že byste slyšeli upadnout špendlík. V tu chvíli to bylo nejtišší místo na světě. Jirka po vstřelené brance zvedl ruce a já si kvůli tomu tichu říkal 'To jsme nedali gól, nebo neplatil? Co se to tady stalo?'. Po gólu na 2:2 to bylo velmi podobné. Nikdy v kariéře jsem takové ticho po gólu nezažil."

Čím si vysvětlujete, že se vám turnaj takovým způsobem vydařil? Má na tom velkou zásluhu trenér Rulík?

"Jednoznačně. Chtěl po nás, abychom hráli rychlý hokej. Hodně to bylo také o tom, že se nám tam sešla skvělá obrana. Pokud chcete hrát tento druh hokeje, tak to hodně záleží právě na obráncích, kteří to musí dobře založit, rychle otáčet hru – a to nám sedělo."

Jaké to bylo bránit Connora Bedarda, jedničku letošního draftu NHL?

"Já jsem se v zápasech s Kanadou daleko častěji setkával se Shanem Wrightem (4. hráč loňského draftu). Vtipné bylo, že když jsme se po MS vrátili do zámoří, tak hned druhý zápas jsme nastoupili proti sobě. Před úvodním buly Wright přijel, podíval se na mě a prohlásil: 'Here we go again'. Co se týče Bedarda, tak jeho bránění se nám docela vydařilo. Ve finále nezaznamenal ani bod. Každopádně to není lehké. Stačí mu jen chvilička a dokáže vystřelit tak přesně a tak tvrdě, že je to pro gólmana hrozně těžký chytnout. Důležité je s ním být celou dobu hokejka na hokejku a nedat mu prostor na přípravu střely."

Už jsme to trochu nakousli. I vy sám hrajete v Saginaw s obrovským talentem, který by se mohl stát jedničkou draftu. Kdo je Michael Misa?

"Je to obrovský talent. Na to, kolik mu je let, je obrovsky vyspělý a díky tomu dokáže na ledě vynikat. Má spoustu dovedností a navíc neskutečnou střelu, rychlostně taky vůbec neztrácí. Je to opravdu hráč s velkým potenciálem."

Je možné, že byste v nadcházející sezoně mohli hrát v jedné formaci?

"Vzhledem k tomu, že většinou hraje na křídle, tak to není vyloučené. Řekl bych, že asi ano, doufám v to."

Podoba s Kopitarem či Barkovem

Dlouhodobě vynikáte na vhazování. Má na tom velkou zásluhu Tomáš Plekanec?

"Je to tak. To bylo během té sezony, kterou jsem odehrál na Kladně. Tam jsem od něj dostal hodně rad, obecně jsme se tomu dost věnovali. Řešili jsme mnoho detailů – jak se k tomu postavit, jak se k buly připravit, podle postavení soupeře. Byla radost s ním spolupracovat. Je to důležitá část hry. Je totiž velký rozdíl, když začínáte s pukem na hokejce, nebo ne."

Ke kterému hráči NHL byste se svým herním stylem přirovnal?

"Řekl bych nějakého velkého silného centra, který si umí pokrýt puk, dobře přihrát a zároveň si plnit defenzivní úkoly. Napadají mě jména jako Kopitar, Barkov nebo Rantanen, který sice hraje na křídle, ale umí zaskočit i na pozici centra."

Zvyšuje se díky vaší defenzivní hře i šance na to, dostat se dříve do týmu Vegas?

"Výhoda to pro mě asi je. Dokážu být platný jak v útoku, tak v obraně, takže věřím, že se tam pro mě časem role najde."

Ačkoliv jste draftovaný Vegas, většinu sezony trávíte na severovýchodě USA v Saginaw. Město nemá kvůli vysoké kriminalitě úplně nejlepší pověst, že?

"Je to kousek od Detroitu, ale neřekl bych, že je tam úplně nebezpečno. Na Ameriku je to poměrně malé město. Ale je pravda, že Patrik Machač, který hrál kdysi OHL za Brampton mi vyprávěl, že když byl s týmem na tripu v Saginaw, tak jim tehdy manažer říkal, ať vůbec nikam nechodí, že tu den předtím někoho zastřelili. Takže měli velmi omezený režim – stadion, autobus, hotel. Musím ale zaklepat, že mně se tu zatím nikdy nic špatného nestalo."

Co používáte během sezony jako formu relaxu?

"S klukama z týmu většinou zajdeme na dobrou večeři nebo do kina. Častokrát se sejdeme u někoho doma a zahraje si nějakou hru na PlayStationu."

V rodině nejste jediný hokejista. Velmi dobře si vede také vaše mladší sestra Adéla, která bude působit na Univerzitě ve Wisconsinu.

"Dostala od nich možnost stipendia, přičemž Univerzita ve Wisconsinu je jedna z nejlepších hokejových univerzit, minimálně co se týče programu pro ženský hokej. Moc tam chtěla jít a snad jí to tam vyjde."

Neuvažoval jste i vy o této cestě?

"Ze začátku trochu ano, ale pak ve mně převážila touha si vyzkoušet kanadskou juniorku."

Jak jste na tom vlastně vy a Livesport? Používáte tuto aplikaci?

"Aplikaci mám v mobilu a za mě je to nejlepší aplikace na všechny výsledky. Kromě hokeje tam sleduji i fotbal, F1, basket či tenis. Začal mě bavit i americký fotbal. Je super, že tam je všechno pohromadě a dá se tam najít skoro cokoliv."